Senátní volby roku 2008 opticky skončily velkým úspěchem českých sociálních demokratů, když v senátu získali dvaadvacet míst z šestadvaceti možných. Jejich předseda Jiří Paroubek je úspěchem opitý doslova pod obraz, v zatemnění mysli volá po odstoupení vlády, po nových volbách do poslanecké sněmovny a Evropského parlamentu. V povolební euforii zřejmě ztratil všechny zábrany a chová se jako pěšák po dobytí vinopalny.
Co předsedu ČSSD opravňuje k tomu, že si může bušit do prsou jako Tarzan? Dostal od českého obyvatelstva opravdu tak silný mandát? Volby se konaly na jedné třetině českého území, přišlo k nim třicet procent voličů, z nich dalo okolo pětašedesáti procent hlas ČSSD.
V politice je někdy možné všechno, život v zemi může ovlivnit i jeden člověk. Máme demokratickou ústavu, podle které nenecháme rozhodovat jednoho člověka, ale lidí více. Ústavu vytvořili lidé - a lidé jsou tvoři chybující. Tak se shodou okolností stalo, že ve včerejších senátních volbách 455.741 voličů, což je čtyři a půl procenta obyvatel, možná podstatně rozhodlo o budoucnosti "nepatrného" zbytku, tj. 9,6 milionu lidí.
Je možné si také domyslet, že pětasedmdesát procent voličů, kteří ve druhém kole senátních voleb dali hlasy sociálním demokratům, byli komunisté, současní i minulí, a jejich bývalí příznivci. Jestliže o výsledku prvního kola senátních voleb rozhodovalo vstupné do ordinací, v druhém kole to jasně byl americký radar v Brdech, který právě komunistům pění krev. Komunisté opět měli v zemi hlavní slovo, tentokrát bez ozbrojených Lidových milicí. Z tohoto důvodu se letošní rok, s osmičkou na konci, jeví jako další osudový.
Co se týče poražených stran, o nich rozhodla vládní politika, tedy ODS a prezident Klaus, který vládu podrážel, kde mohl. ODS dlouho dostávala varovné signály o náladě ve společnosti, o nesouhlasu s tvrdými protilidovými zásahy, s rozkrádáním (privatizací) státního majetku, s bezpracným bohatnutím tunelářů a lichvářů a s rozdělováním obyvatelstva podle majetku na více, a na méně rovné kasty. Denně bulvární (prakticky všechna) media přinášela zprávy o tom jak celebrity v Praze utrácejí miliony za večeře, přičemž venkov přepočítává každou korunu a utahuje opasky. ODS se chovala, jako by bylo všechno v pořádku, .
Paroubek se dere do vládního koryta, ke kterému ho dotlačilo čtvrt milionu komunistů. Co by se stalo, kdyby se ČSSD opět ujala vlády? Venkov, který ji tak silně podporuje, by mohl říkat. "Za dobrotu na žebrotu!" , neboť právě on na socialistickou politiku vždy doplácel. Zestátňování, preference kolektivní velkovýroby, zaměstnanců a zvýšení daní pro soukromé zemědělce a venkovské živnostníky nemohou než přispět k dalšímu vylidnění vesnic. (jiří Krž,25.10.2008)
Co předsedu ČSSD opravňuje k tomu, že si může bušit do prsou jako Tarzan? Dostal od českého obyvatelstva opravdu tak silný mandát? Volby se konaly na jedné třetině českého území, přišlo k nim třicet procent voličů, z nich dalo okolo pětašedesáti procent hlas ČSSD.
V politice je někdy možné všechno, život v zemi může ovlivnit i jeden člověk. Máme demokratickou ústavu, podle které nenecháme rozhodovat jednoho člověka, ale lidí více. Ústavu vytvořili lidé - a lidé jsou tvoři chybující. Tak se shodou okolností stalo, že ve včerejších senátních volbách 455.741 voličů, což je čtyři a půl procenta obyvatel, možná podstatně rozhodlo o budoucnosti "nepatrného" zbytku, tj. 9,6 milionu lidí.
Je možné si také domyslet, že pětasedmdesát procent voličů, kteří ve druhém kole senátních voleb dali hlasy sociálním demokratům, byli komunisté, současní i minulí, a jejich bývalí příznivci. Jestliže o výsledku prvního kola senátních voleb rozhodovalo vstupné do ordinací, v druhém kole to jasně byl americký radar v Brdech, který právě komunistům pění krev. Komunisté opět měli v zemi hlavní slovo, tentokrát bez ozbrojených Lidových milicí. Z tohoto důvodu se letošní rok, s osmičkou na konci, jeví jako další osudový.
Co se týče poražených stran, o nich rozhodla vládní politika, tedy ODS a prezident Klaus, který vládu podrážel, kde mohl. ODS dlouho dostávala varovné signály o náladě ve společnosti, o nesouhlasu s tvrdými protilidovými zásahy, s rozkrádáním (privatizací) státního majetku, s bezpracným bohatnutím tunelářů a lichvářů a s rozdělováním obyvatelstva podle majetku na více, a na méně rovné kasty. Denně bulvární (prakticky všechna) media přinášela zprávy o tom jak celebrity v Praze utrácejí miliony za večeře, přičemž venkov přepočítává každou korunu a utahuje opasky. ODS se chovala, jako by bylo všechno v pořádku, .
Paroubek se dere do vládního koryta, ke kterému ho dotlačilo čtvrt milionu komunistů. Co by se stalo, kdyby se ČSSD opět ujala vlády? Venkov, který ji tak silně podporuje, by mohl říkat. "Za dobrotu na žebrotu!" , neboť právě on na socialistickou politiku vždy doplácel. Zestátňování, preference kolektivní velkovýroby, zaměstnanců a zvýšení daní pro soukromé zemědělce a venkovské živnostníky nemohou než přispět k dalšímu vylidnění vesnic. (jiří Krž,25.10.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat