Umělými tuky v potravinářství rozumíme především rostlinné tuky. Při pohledu na chladící pulty supermatketů, kde nabídka umělých tuků je velmi rozmanitá, je zřejmé, že jejich výrobci patří v potravinářském průmyslu k neúspěšnějším. Rostlinné tuky mají o odbyt postaráno také zásluhou zdravotníků. Obsah vitaminů a především příznivý vliv na krevní oběh rostlinné tuky zvýhodňuje před přírodními tuky živočišnými.
Na území českých zemí se výrobou umělých tuků s v roce 1889 začal jako první zabývat Karel Werfel v Hloubětíně u Prahy. Zpočátku se toto podnikání jevilo jako výhodné a tak vzniklo na území Čech, Moravy i ve Vídni celá řada podobných výrobců umělých tuků. Většina těchto závodů brzy činnost ukončila, neboť o jejich výrobky byl jen nepatrný zájem, lidé dávali přednost živočišným tukům.
Spotřeba margarínů - všeobecné označení umělých tuků - prudce stoupla až v době první světové války, kdy byl nedostatek všech potravin, ale tuky jako zdroj energie obzvlášť chyběly. Válka vymýtila předsudky, lidé přišli margarínům na chuť. V českých zemích ovšem byla, proti jiným zemím, spotřeba nepatrná. Podobný stav se udržel i v období první republiky.
Margarín spatřil světlo světa v roce 1870 ve Francii. Nebyl vynalezen náhodou, jak se u mnoha významných objevů stavalo. Jeho vynález si v době francouzsko-německé války císař Napoleon III. objednal u chemika M'ege-Mouriera.
M'ege-Mourier zjistil, že smetana v mléku nepochází přímo z krmiva, které dojnice dostává, ale do mléka se dostává z tuků, které jsou v těle zvířat. To ho dovedlo k myšlence smíchat roztavený lůj s mlékem. Byl to šťastný nápad, podařilo se vytvořit hmotu podobnou máslu.
První margarín samozřejmě neměl kvalitu současných tuků, ale byl to první krok ve vývoji, v němž brzy byl lůj nahrazen rostlinnými oleji a plnotučné mléko mlékem odtučněným (syrovátka). Přibyly různé emulgátory, barviva atd. Zajímavé je, že největší výroba a spotřeba rostlinných tuků je v zemích, které vždy byly proslulé výrobou másla (Dánsko, Nizozemí). Patrně se jim vývoz mléčných výrobků do zahraničí vyplácí více než jejich domácí spotřeba.
Na území českých zemí se výrobou umělých tuků s v roce 1889 začal jako první zabývat Karel Werfel v Hloubětíně u Prahy. Zpočátku se toto podnikání jevilo jako výhodné a tak vzniklo na území Čech, Moravy i ve Vídni celá řada podobných výrobců umělých tuků. Většina těchto závodů brzy činnost ukončila, neboť o jejich výrobky byl jen nepatrný zájem, lidé dávali přednost živočišným tukům.
Spotřeba margarínů - všeobecné označení umělých tuků - prudce stoupla až v době první světové války, kdy byl nedostatek všech potravin, ale tuky jako zdroj energie obzvlášť chyběly. Válka vymýtila předsudky, lidé přišli margarínům na chuť. V českých zemích ovšem byla, proti jiným zemím, spotřeba nepatrná. Podobný stav se udržel i v období první republiky.
Margarín spatřil světlo světa v roce 1870 ve Francii. Nebyl vynalezen náhodou, jak se u mnoha významných objevů stavalo. Jeho vynález si v době francouzsko-německé války císař Napoleon III. objednal u chemika M'ege-Mouriera.
M'ege-Mourier zjistil, že smetana v mléku nepochází přímo z krmiva, které dojnice dostává, ale do mléka se dostává z tuků, které jsou v těle zvířat. To ho dovedlo k myšlence smíchat roztavený lůj s mlékem. Byl to šťastný nápad, podařilo se vytvořit hmotu podobnou máslu.
První margarín samozřejmě neměl kvalitu současných tuků, ale byl to první krok ve vývoji, v němž brzy byl lůj nahrazen rostlinnými oleji a plnotučné mléko mlékem odtučněným (syrovátka). Přibyly různé emulgátory, barviva atd. Zajímavé je, že největší výroba a spotřeba rostlinných tuků je v zemích, které vždy byly proslulé výrobou másla (Dánsko, Nizozemí). Patrně se jim vývoz mléčných výrobků do zahraničí vyplácí více než jejich domácí spotřeba.
Žádné komentáře:
Okomentovat