Dne 25.listopadu 1989 ve vídeňském rozhlase spisovatel Pavel Kohout, zakladatel Charty 77, předpověděl, že v Československu je v roce 1989 zcela jiná situace, než byla v roce 1968, že tentokrát lidé odmítnou Dubčeka i jeho socializmus s lidskou tváří, že země se na určitý čas vydá značně do prava. To ovšem vyvolá sociální problémy, jejichž následkem bude návrat k levici, opětné koketování s komunizmem.
Zdá se, že podle výsledku krajských a senátních voleb v roce 2008 se Kohoutova slova začínají naplňovat. A to jeden z nejznámějších předlistopadových exulantů neměl k dispozici výsledky průzkumu veřejného mínění, který Federální statistický úřad uskutečnil ve dnech 23. a 24. listopadu 1989.
Otázky se týkaly právě probíhajících listopadových událostí. Se změnami v čele státu souhlasilo 88 občanů, komunistickou přestavbu podporovalo 84 procent obyvatel a s jednáním s opozicí souhlasilo 81 procent.
S generální stávkou nesouhlasilo 58 procent občanů, kteří mínili, že stávka v jednotlivých závodech ohrozí plnění plánu. S demonstracemi po pracovní době souhlasilo 57 procent obyvatel, 10 procent s demonstracemi nesouhlasilo, 33 procent to nepovažovalo za problém.
Se zákrokem 17.listopadu 1989 na Národní třídě nesouhlasilo 79 procent občanů, 14 procent považovala zákrok za nutný, nelíbila se jim jeho tvrdost. 4 procenta lidí se zásahem souhlasilo bez výhrad, 1 procento si myslelo, že měl být mnohem tvrdší.
Podle toho, jaké v listopadu 1989 lidé měli názory na budoucí politický vývoj, neměly by letošní říjnové volby být překvapením: V roce 1989 si 81 procent obyvatel přálo, aby Československo šlo vlastním vývojem, 16 procent si přálo takový proces, jako probíhal v sousedních zemích (Polsko, Maďarsko, NDR).
45 procent obyvatel si přálo pokračování socializmu beze změn, 47 procent si přálo kombinaci socializmu s kapitalizmem (Jugoslávie, Čína), pouze 3 procenta obyvatel si 24.listopadu 1989 přála kapitalizmus.
V komentáři k průzkumu bylo tehdy konstatováno, že lidé mají velmi kladný vztah k budování socialistické společnosti, ale mají výhrady k lidem a způsobům, jakým byl socializmus uskutečňován.
Bylo upozorněno také na to, že v Praze se odpor proti komunistickému způsobu vlády stupňoval už od počátku 70. let,
Vzhledem k tomu, že tehdejší průzkum byl prováděn v euforii listopadových událostí, není pravděpodobné, že ještě byl ovlivněn totalitní mocí. Jestliže bylo přání na přechod ke kapitalizmu vyslovováno především v Praze, znamená to, že na venkově si kapitalizmus nepřál prakticky nikdo. Obyvatelstvo by zřejmě raději podporovalo koncepci Valtra Komárka, průhledné postupné zavádění tržního hospodářství. V polokomunistické Čalfově vládě však se prosadila Klausova násilná privatizace "při zhasnutém světle."
Na následky tohoto "šoku" doplácí země do dnů dnešních, jak se ukazuje ve volbách. Lidé jsou schopni podléhat davové psychóze a hlasovat pro cokoli a kohokoli, ale ve své podstatě mají zakódovaný názor nabytý předcházejím způsobem života. Pokud je kapitalizmus o svých přednostech nepřesvědčil, není možné se divit, že s jeho nejextremnějšími formami nesouhlasí.
Zdá se, že podle výsledku krajských a senátních voleb v roce 2008 se Kohoutova slova začínají naplňovat. A to jeden z nejznámějších předlistopadových exulantů neměl k dispozici výsledky průzkumu veřejného mínění, který Federální statistický úřad uskutečnil ve dnech 23. a 24. listopadu 1989.
Otázky se týkaly právě probíhajících listopadových událostí. Se změnami v čele státu souhlasilo 88 občanů, komunistickou přestavbu podporovalo 84 procent obyvatel a s jednáním s opozicí souhlasilo 81 procent.
S generální stávkou nesouhlasilo 58 procent občanů, kteří mínili, že stávka v jednotlivých závodech ohrozí plnění plánu. S demonstracemi po pracovní době souhlasilo 57 procent obyvatel, 10 procent s demonstracemi nesouhlasilo, 33 procent to nepovažovalo za problém.
Se zákrokem 17.listopadu 1989 na Národní třídě nesouhlasilo 79 procent občanů, 14 procent považovala zákrok za nutný, nelíbila se jim jeho tvrdost. 4 procenta lidí se zásahem souhlasilo bez výhrad, 1 procento si myslelo, že měl být mnohem tvrdší.
Podle toho, jaké v listopadu 1989 lidé měli názory na budoucí politický vývoj, neměly by letošní říjnové volby být překvapením: V roce 1989 si 81 procent obyvatel přálo, aby Československo šlo vlastním vývojem, 16 procent si přálo takový proces, jako probíhal v sousedních zemích (Polsko, Maďarsko, NDR).
45 procent obyvatel si přálo pokračování socializmu beze změn, 47 procent si přálo kombinaci socializmu s kapitalizmem (Jugoslávie, Čína), pouze 3 procenta obyvatel si 24.listopadu 1989 přála kapitalizmus.
V komentáři k průzkumu bylo tehdy konstatováno, že lidé mají velmi kladný vztah k budování socialistické společnosti, ale mají výhrady k lidem a způsobům, jakým byl socializmus uskutečňován.
Bylo upozorněno také na to, že v Praze se odpor proti komunistickému způsobu vlády stupňoval už od počátku 70. let,
Vzhledem k tomu, že tehdejší průzkum byl prováděn v euforii listopadových událostí, není pravděpodobné, že ještě byl ovlivněn totalitní mocí. Jestliže bylo přání na přechod ke kapitalizmu vyslovováno především v Praze, znamená to, že na venkově si kapitalizmus nepřál prakticky nikdo. Obyvatelstvo by zřejmě raději podporovalo koncepci Valtra Komárka, průhledné postupné zavádění tržního hospodářství. V polokomunistické Čalfově vládě však se prosadila Klausova násilná privatizace "při zhasnutém světle."
Na následky tohoto "šoku" doplácí země do dnů dnešních, jak se ukazuje ve volbách. Lidé jsou schopni podléhat davové psychóze a hlasovat pro cokoli a kohokoli, ale ve své podstatě mají zakódovaný názor nabytý předcházejím způsobem života. Pokud je kapitalizmus o svých přednostech nepřesvědčil, není možné se divit, že s jeho nejextremnějšími formami nesouhlasí.
Jakou změnu asi chtěl V.Klaus, když v srpnu 1989 přednášel v Západním Německo o přednostech RVHP?
OdpovědětVymazat