Těžbou stříbra se na českém území zabývali už Keltové. V českém království veškeré podzemní drahé kovy patřily králi, který své právo propůjčoval jiným osobám. Z této výsady byl poplatek zvaný urbura (jedna osmina ze zisku).
Hledat drahé kovy mohl kdokoliv na kterémkoliv pozemku. Vyměřování šachet prováděl měřič (maršejdník). Protože havíři, ať jednotlivec nebo společenství havířů, sami na zakládání šachet a na těžbu nestačili, vznikala těžařstva složená z nákladníků – kverků (lintšafníků), kteří podnikání financovali.
Nejstarším českým horním městem byla asi Jihlava, kde byl vytvořen první horní řád. Jihlavské doly byly brzy vyčerpány, proto se zkoušelo dolovat na dalších místech. Když byla bohatá ložiska stříbra objevena v Kutné Hoře a byly zde raženy stříbrné mince, zpráva se rychle rozšířila se a putovali tam horníci a dobrodruzi z celé Evropy. V té době měla Kutná hora asi deset tisíc obyvatel. Podobný rozvoj zaznamenal Jáchymov, Březové Hory a naleziště stříbra v okolí Českých Budějovic.
V Kutné hoře začaly roku 1300 být raženy Pražské groše. V jáchymovské mincovně hrabat Šliků začala historie mince označované podle místa původu Thal, Joachimsthal, Thaler, Talero, tolar a dolar - dollar. Ze stříbra vytěženého v šachtách u Českých Budějovic byly v českobudějovické mincovně raženy stříbrné dukáty Maxmiliána II. a Rudolfa II.
Těžba stříbra byla založena na práci zkušených havířů. Byla to nebezpečná práce, která vyžadovala značné praktické znalosti, ale protože výnosy z těžby měl především král a bylo mnoho nerentabilních šachet, byly mzdy havířů velmi špatné. Stávalo se, že havíři pracovali na více dolech současně, šli z jedné směny do druhé, nebo po příchodu z práce pracovali s celou rodinou ve vlastním dole, případně si chodili přivydělávat na sezónní práce v zemědělství. Když havíř nemohl pracovat, musel za sebe na šachtu poslat náhradníka (ledigmana).
Pro práci v dolech byli nezbytní kováři, kteří ostřili havířské nástroje a opravovali důlní zařízení, žentoury (trejby), okovy, vozíky (hunty) atd. Dalšími důležitým řemeslníky na šachtě byli tesaři (cimrmani), kteří dělali výdřevu , vyráběli žebříky, opravovali rumpály (hašply). Vodní měchy a kůže sloužící pro vytahování vytěženého materiálu na povrch šili a opravovali kožeševci.
Při těžbě pracovala řada nekvalifikovaných dělníků. Do dolů si havíři sebou brali učedníky (pacholata), kteří vytěženou zeminu třídili. Dopravu rudy v kolečkách nebo v necičkách obstarávali běhači (fudrýři), u rumpálů, jimiž se ruda vytahovala z patra do patra, pracovali hašplíři, rudu do měchů nakládali štruncíři, vodu čerpali štrejchýři, koně u žentourů poháněli trejbíři. Žebříři zajišťovali odvádění vody, landtrošíci se starali o větrání chodeb, puchýři drtili vytěženou rudu, prejtýři ji třídili, šlichtíři propírali ve velkých koších a prubíři vyhodnocovali její kvalitu. Ke každé šachtě patřili koně, k tahání žentourů a k dopravě, jednalo se i o stovky koní.
Nejdříve se výkup drahých kovů prováděl neveřejně tzv.„šeptáním“, tj. kupec (erckaféř) pošeptal prodávajícímu cenu, ale po roce 1559 byl soukromý výkup stříbra zakázán, směla ho vykupovat jen královská komora.
Hledat drahé kovy mohl kdokoliv na kterémkoliv pozemku. Vyměřování šachet prováděl měřič (maršejdník). Protože havíři, ať jednotlivec nebo společenství havířů, sami na zakládání šachet a na těžbu nestačili, vznikala těžařstva složená z nákladníků – kverků (lintšafníků), kteří podnikání financovali.
Nejstarším českým horním městem byla asi Jihlava, kde byl vytvořen první horní řád. Jihlavské doly byly brzy vyčerpány, proto se zkoušelo dolovat na dalších místech. Když byla bohatá ložiska stříbra objevena v Kutné Hoře a byly zde raženy stříbrné mince, zpráva se rychle rozšířila se a putovali tam horníci a dobrodruzi z celé Evropy. V té době měla Kutná hora asi deset tisíc obyvatel. Podobný rozvoj zaznamenal Jáchymov, Březové Hory a naleziště stříbra v okolí Českých Budějovic.
V Kutné hoře začaly roku 1300 být raženy Pražské groše. V jáchymovské mincovně hrabat Šliků začala historie mince označované podle místa původu Thal, Joachimsthal, Thaler, Talero, tolar a dolar - dollar. Ze stříbra vytěženého v šachtách u Českých Budějovic byly v českobudějovické mincovně raženy stříbrné dukáty Maxmiliána II. a Rudolfa II.
Těžba stříbra byla založena na práci zkušených havířů. Byla to nebezpečná práce, která vyžadovala značné praktické znalosti, ale protože výnosy z těžby měl především král a bylo mnoho nerentabilních šachet, byly mzdy havířů velmi špatné. Stávalo se, že havíři pracovali na více dolech současně, šli z jedné směny do druhé, nebo po příchodu z práce pracovali s celou rodinou ve vlastním dole, případně si chodili přivydělávat na sezónní práce v zemědělství. Když havíř nemohl pracovat, musel za sebe na šachtu poslat náhradníka (ledigmana).
Pro práci v dolech byli nezbytní kováři, kteří ostřili havířské nástroje a opravovali důlní zařízení, žentoury (trejby), okovy, vozíky (hunty) atd. Dalšími důležitým řemeslníky na šachtě byli tesaři (cimrmani), kteří dělali výdřevu , vyráběli žebříky, opravovali rumpály (hašply). Vodní měchy a kůže sloužící pro vytahování vytěženého materiálu na povrch šili a opravovali kožeševci.
Při těžbě pracovala řada nekvalifikovaných dělníků. Do dolů si havíři sebou brali učedníky (pacholata), kteří vytěženou zeminu třídili. Dopravu rudy v kolečkách nebo v necičkách obstarávali běhači (fudrýři), u rumpálů, jimiž se ruda vytahovala z patra do patra, pracovali hašplíři, rudu do měchů nakládali štruncíři, vodu čerpali štrejchýři, koně u žentourů poháněli trejbíři. Žebříři zajišťovali odvádění vody, landtrošíci se starali o větrání chodeb, puchýři drtili vytěženou rudu, prejtýři ji třídili, šlichtíři propírali ve velkých koších a prubíři vyhodnocovali její kvalitu. Ke každé šachtě patřili koně, k tahání žentourů a k dopravě, jednalo se i o stovky koní.
Nejdříve se výkup drahých kovů prováděl neveřejně tzv.„šeptáním“, tj. kupec (erckaféř) pošeptal prodávajícímu cenu, ale po roce 1559 byl soukromý výkup stříbra zakázán, směla ho vykupovat jen královská komora.
Žádné komentáře:
Okomentovat