Jenerál Windischgrätz a vojanští páni
od východu slunce vojnu započali,
hop, hop, hop!
vojnu započali, takto jsouc zvolali;
pomoz nám Kristus Pán s Panenkou Marií!
Josef Švejk, ač stižen revmatizmem a upoután na lůžko, po obdržení povolávacího rozkazu zapěl starou vojenskou píseň o generálovi Windischgrätzovi.
Generálem, jehož zásluhou se jméno Windischgrätz dostalo nejen do slavného románu Jaroslava Haška, ale i do učebnic dějepisu, byl Alfred Kandid z Windischgrätzu (1787 - 1862). Tento velitel císařské armády se proslavil především tím, že v roce 1848 velel jednotkám, které potlačily povstání v Praze, Vídni a Budapešti. U revolucionářů a nacionalistů, včetně českých slavjanofilů, si pochvalu nevysloužil, ale určitě ovlivnil chod monarchie. Bez jeho velitelských schopností by si asi dobrý voják Švejk nezpíval:
Vosumnáctá chaso, neboj se tý nouze,
Vždyť za tebou vezou peníze na voze,
Hop, hop, hop!
Peníze na voze a holky v kočáře,
kerej pak regiment tohlencto dokáže,
Hop, hop, hop!
Méně známý na veřejnosti je fakt, že Windischgrätzové sídlili na zámku Štěkeň v jižních Čechách. Tento městys je spjat s císařskou armádou už od roku 1648, kdy se v něm usadil rod Losiů z Losimthalu, což byli příbuzní generála Baltazara Marradose, jednoho z bělohorských vítězů. Nepříliš známý rod pánů z Losimthalu vymřel v roce 1781 za zvuků písecké vojenské hudby, kterou si před smrtí pozval poslední z rodu Adam Filip. Štěkeň zdědil učenec Josef svobodný pán Mikuláš z Windisch-Graetzu (1744 - 1802).
Po jeho smrti se Štěkně ujal výše uvedený generál Alfred Kandid z Windischgrätzu. Po dlouhé a úspěšné službě v armádě odešel v roce 1852 do penze a uchýlil se na svůj zámek ve Štěkni. Zemřel v roce 1862. Jeho potomci rovněž krátce byli důstojníky.
Jméno Windischgrätz nadále mělo silný zvuk v celé monarchii, na štěkeňském zámku se objevovali nejvyšší představitelé armády, rakouské vlády i cisařského dvora. Sám císař František Josef I. v roce 1905 osm dní na štěkeňském zámku pobýval (dodnes to připomíná nápis nad hlavní bránou).
V roce 1918 Windischgrätzové odešli do Prahy a štěkeňský zámek přenechali řádu IBMV (Ústav anglických panen), jemuž byl v roce 1948 zabaven. V současnosti v něm řád opět sídlí.
od východu slunce vojnu započali,
hop, hop, hop!
vojnu započali, takto jsouc zvolali;
pomoz nám Kristus Pán s Panenkou Marií!
Josef Švejk, ač stižen revmatizmem a upoután na lůžko, po obdržení povolávacího rozkazu zapěl starou vojenskou píseň o generálovi Windischgrätzovi.
Generálem, jehož zásluhou se jméno Windischgrätz dostalo nejen do slavného románu Jaroslava Haška, ale i do učebnic dějepisu, byl Alfred Kandid z Windischgrätzu (1787 - 1862). Tento velitel císařské armády se proslavil především tím, že v roce 1848 velel jednotkám, které potlačily povstání v Praze, Vídni a Budapešti. U revolucionářů a nacionalistů, včetně českých slavjanofilů, si pochvalu nevysloužil, ale určitě ovlivnil chod monarchie. Bez jeho velitelských schopností by si asi dobrý voják Švejk nezpíval:
Vosumnáctá chaso, neboj se tý nouze,
Vždyť za tebou vezou peníze na voze,
Hop, hop, hop!
Peníze na voze a holky v kočáře,
kerej pak regiment tohlencto dokáže,
Hop, hop, hop!
Méně známý na veřejnosti je fakt, že Windischgrätzové sídlili na zámku Štěkeň v jižních Čechách. Tento městys je spjat s císařskou armádou už od roku 1648, kdy se v něm usadil rod Losiů z Losimthalu, což byli příbuzní generála Baltazara Marradose, jednoho z bělohorských vítězů. Nepříliš známý rod pánů z Losimthalu vymřel v roce 1781 za zvuků písecké vojenské hudby, kterou si před smrtí pozval poslední z rodu Adam Filip. Štěkeň zdědil učenec Josef svobodný pán Mikuláš z Windisch-Graetzu (1744 - 1802).
Po jeho smrti se Štěkně ujal výše uvedený generál Alfred Kandid z Windischgrätzu. Po dlouhé a úspěšné službě v armádě odešel v roce 1852 do penze a uchýlil se na svůj zámek ve Štěkni. Zemřel v roce 1862. Jeho potomci rovněž krátce byli důstojníky.
Jméno Windischgrätz nadále mělo silný zvuk v celé monarchii, na štěkeňském zámku se objevovali nejvyšší představitelé armády, rakouské vlády i cisařského dvora. Sám císař František Josef I. v roce 1905 osm dní na štěkeňském zámku pobýval (dodnes to připomíná nápis nad hlavní bránou).
V roce 1918 Windischgrätzové odešli do Prahy a štěkeňský zámek přenechali řádu IBMV (Ústav anglických panen), jemuž byl v roce 1948 zabaven. V současnosti v něm řád opět sídlí.
Žádné komentáře:
Okomentovat