Nastupující globální hospodářská krize nepřišla vůbec náhodou. Je to důsledek nadvlády sobectví. Bezohledné zneužívání surovin, technicky i výsledků lidské práce se stalo běžnou záležitostí nejen nejagresivnějších jednotlivců a společností, ale i celých států. Zastánci vyvážené politiky, kteří prosazují právo každého člověka na podíl z globálního bohatství, byli těmi nejchamtivějšími agresory odstaveni, někdy dohnáni k boji o holou existenci.
Finanční a energetická krize zpravidla nejdříve zasáhne vždy ty, co jsou nejzranitelnější. Tedy i zemědělce, kteří jsou odkázáni nejen na nevyzpytatelný trh, ale i na přízeň klimatu. Pokud se obě tyto veličiny setkají, není možné očekávat něco jiného než úpadek.
Krize sice zasáhla zemědělství celé EU, ale nejtragičtěji dopadá východoevropské země, kde zásluhou různých diskriminačních opatření po roce 1989 došlo k několikanásobnému zvýšení cen vstupů a výrazně poklesl počet lidí. Dochází k paradoxu, východoevropská zemědělská velkovýroba, která by teoreticky měla být nejodolnější, se s krizí vyrovnává nejhůře. Ti kteří v tamním zemědělství zůstali, jsou nejníže finančně ohodnocovanou skupinou. Protože se snížila spotřeba hnojiv, došlo k zmenšení úrodnosti půdy, jejíž plochy také značně poklesly. To se projevuje snižováním hektarových výnosů a snižováním užitkovosti hospodářských zvířat, jejichž počty klesly na historická minima, zvláště citelně je to znát u skotu a prasat.
Teoreticky by bylo možné hospodářským krizím předcházet, prakticky to však není možné. Je však možné s předstihem zmírnit jejich intenzitu.
Finanční a energetická krize zpravidla nejdříve zasáhne vždy ty, co jsou nejzranitelnější. Tedy i zemědělce, kteří jsou odkázáni nejen na nevyzpytatelný trh, ale i na přízeň klimatu. Pokud se obě tyto veličiny setkají, není možné očekávat něco jiného než úpadek.
Krize sice zasáhla zemědělství celé EU, ale nejtragičtěji dopadá východoevropské země, kde zásluhou různých diskriminačních opatření po roce 1989 došlo k několikanásobnému zvýšení cen vstupů a výrazně poklesl počet lidí. Dochází k paradoxu, východoevropská zemědělská velkovýroba, která by teoreticky měla být nejodolnější, se s krizí vyrovnává nejhůře. Ti kteří v tamním zemědělství zůstali, jsou nejníže finančně ohodnocovanou skupinou. Protože se snížila spotřeba hnojiv, došlo k zmenšení úrodnosti půdy, jejíž plochy také značně poklesly. To se projevuje snižováním hektarových výnosů a snižováním užitkovosti hospodářských zvířat, jejichž počty klesly na historická minima, zvláště citelně je to znát u skotu a prasat.
Teoreticky by bylo možné hospodářským krizím předcházet, prakticky to však není možné. Je však možné s předstihem zmírnit jejich intenzitu.
Řada odborníků varuje před světovou potravinovou krizí. Řešením je vytvoření zásob potravin, které údajně nyní jsou nejnižší za posledních šedesát let. Vytvoření vyšších celosvětových zásob potravin se neobejde bez velkých financí, které budou chybět v ostatních hospodářských odvětvích. Něco takového naznačil už nový americký prezident Obama, který zřejmě není zastáncem bezohledného kořistění na úkor nejchudších vrstev společnosti. (f.Novotný,27.1.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat