Na tom, jestli vlídné zacházení se zvířaty zvyšuje jejich užitkovost se chovatelé asi neshodnou. Pokud se konaly nějaké pokusy, byly obyčejně zpochybněny. Je těžké si představit, že by nějací věhlasní vědci dlouhodobě osobně zvířata ošetřovali, aby se dobrali k důvěryhodným výsledkům. Nebo že by ekonomy zajímala užitkovost několika kusů, ti nejraději počítají na tisíce kusů a výše - při takovém množství už se jména pletou.
Jeden soukromý výzkum uskutečnil jakýsi rakouský sedlák, který tvrdí, že dojivost krav se zvýší tím, že jsou oslovovány jmény. Zjistil, že krávy oslovované jmény měly v průměru o 250 litrů větší dojivost než ty, se kterými jednal jako s bezejmenými neživými kusy.
Každý pragmatický zemědělec nad podobnými zprávami mávne rukou a drží se starého pořekadla: "Dej krávě do držky, ona ti dá do dížky." To při nízkých stavech krav platí především v současnosti, kdy se s nedostatkem krmiv už potýkají jen někteří zemědělci, a jen výjimečně. Byly ovšem doby, kdy i sláma byla vzácným krmivem. A nemusel být ani neúrodný rok.
V současnosti se to zdá neuvěřitelné, že v padesátých a šedesátých letech měly zemědělské závody tragický nedostatek krmiv. Obilí, brambory a řepu musely odevzdat státu, stejně jako plnit předepsané kontingenty mléka. Na sušení sena nebyly stroje ani lidé, krmilo se tedy slámou a silážemi nevalné úrovně. Přitom byly naplánované vysoké stavy skotu a vysoká výroba mléka, protože lid pracující žádal dostatek otravin. Jen o málo lepší situace v zásobách krmiv byla v řadě západních zemích, i když jejich zemědělství nebylo překopáno kolektivizací a zatíženo plánem, avšak lpělo na venkovských tradicích včetně malovýroby.
Ze zahraničí přicházely různé informace a primitivní zlepšováky jak zhodnotit krmiva, aby byla zvýšena užitkovost. Tragedií bylo, že politické orgány a zemědělské správy tyto technologie braly jako dogma a kolchozům nařizovaly, snad podmiňovaly ztrátou finanční a jiné pomoci. Staří hospodáři padali do mdlob, když viděli, že jak se do krmiv přidává superfosfát, močovina a jiná hnojiva, jak je siláž hojně zalévaná jedy.
Někdy kolem roku 1960 v Anglii kdosi prohlásil, že na dojivost krav má vliv hudba, zejména vážná. Tehdy i v Československu se seriozní odborníci pokoušeli informace ověřit. Zjistilo se, a od té doby mnoho chovatelů u nás i v zahraničí potvrdilo, že hudba zvířatům nevadí. Ani techno nevadí, hlavně že je dostatek píce do bachoru. Podobné to bude i s oslovováním krávy jménem, přezdívkou nebo titulem, určitě se kvůli tomu nebude zlobit.
(M.Veselý,31.1.2009)
Jeden soukromý výzkum uskutečnil jakýsi rakouský sedlák, který tvrdí, že dojivost krav se zvýší tím, že jsou oslovovány jmény. Zjistil, že krávy oslovované jmény měly v průměru o 250 litrů větší dojivost než ty, se kterými jednal jako s bezejmenými neživými kusy.Každý pragmatický zemědělec nad podobnými zprávami mávne rukou a drží se starého pořekadla: "Dej krávě do držky, ona ti dá do dížky." To při nízkých stavech krav platí především v současnosti, kdy se s nedostatkem krmiv už potýkají jen někteří zemědělci, a jen výjimečně. Byly ovšem doby, kdy i sláma byla vzácným krmivem. A nemusel být ani neúrodný rok.
V současnosti se to zdá neuvěřitelné, že v padesátých a šedesátých letech měly zemědělské závody tragický nedostatek krmiv. Obilí, brambory a řepu musely odevzdat státu, stejně jako plnit předepsané kontingenty mléka. Na sušení sena nebyly stroje ani lidé, krmilo se tedy slámou a silážemi nevalné úrovně. Přitom byly naplánované vysoké stavy skotu a vysoká výroba mléka, protože lid pracující žádal dostatek otravin. Jen o málo lepší situace v zásobách krmiv byla v řadě západních zemích, i když jejich zemědělství nebylo překopáno kolektivizací a zatíženo plánem, avšak lpělo na venkovských tradicích včetně malovýroby.
Ze zahraničí přicházely různé informace a primitivní zlepšováky jak zhodnotit krmiva, aby byla zvýšena užitkovost. Tragedií bylo, že politické orgány a zemědělské správy tyto technologie braly jako dogma a kolchozům nařizovaly, snad podmiňovaly ztrátou finanční a jiné pomoci. Staří hospodáři padali do mdlob, když viděli, že jak se do krmiv přidává superfosfát, močovina a jiná hnojiva, jak je siláž hojně zalévaná jedy.
Někdy kolem roku 1960 v Anglii kdosi prohlásil, že na dojivost krav má vliv hudba, zejména vážná. Tehdy i v Československu se seriozní odborníci pokoušeli informace ověřit. Zjistilo se, a od té doby mnoho chovatelů u nás i v zahraničí potvrdilo, že hudba zvířatům nevadí. Ani techno nevadí, hlavně že je dostatek píce do bachoru. Podobné to bude i s oslovováním krávy jménem, přezdívkou nebo titulem, určitě se kvůli tomu nebude zlobit.
O kravičkách to je to pravé téma, dobrý článek sláva autorovi.
OdpovědětVymazat