Podle řady anket a diskusí to v české populaci vypadá, že v ní jen málo lidí, kteří jsou spokojeni se svými příjmy a cenami zboží. Mzda se většině jeví malá, cena zboží velká. Objevují se názory, že za minulého režimu se žilo lépe.
A tyto názory neyslovují jen ortodoxní bolševici, ale i lidé, kteří si ani za vlády komunistů nežili nejlépe. Údaje statistiků, autenticky pořízené v různých obdobích, však hovoří o něčem jiném. Tabulka uvádí, kolik zboží bylo možné koupit za průměrnou hodinovou mzdu, která v daném roce byla.
Při pohledu na údaje s cenami vybraného zboží, které už někdy od třicátých let tvoří v celé Evropě základ statistických údajů o životní úrovni, se dozvíme, že jedinou potravinou, které za hodinu práce bylo možné koupit více než v současnosti, byly brambory. Cena chleba, která se v současnosti zdá neúměrně vysoká, zůstává na stejné úrovni jako v roce 1989. Jinak všechno uvedené zboží je v současnosti levnější, než bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Současné období už se s dobou před dvaceti až čtyřiceti léty samozřejmě nejde úplně přesně porovnat. Dříve byly celý rok, a celá desetiletí, pevné ceny, a rozdíly ve mzdách byly méně výrazné. Problémem byl také výběr zboží, kterého sice bylo možná dost, ale vázla distribuce, což vedlo k přeplněným skladům, "podpultovému" prodeji a korupci. U lidí se při nedostaku zboží dostavoval dojem uspokojení z dostatečně vysoké mzdy. Ostatně komunisté to hlásali frázemi typu: "Žijeme lépe a radostněji."
Současné pocity malých příjmů jsou také silně vyvolávány dotěrnou reklamou, která i ze skupin obyvatelstva s vyššími příjmy dělá neuspokojené zákazníky, kteří si nemohou koupit, co jim reklama nabízí. Vypadá to, že výše uvedené heslo platilo v minulosti jen z jedné části, kdy se žilo radostněji, nikoli lépe, a druhá část platí v současnosti, kdy se žije lépe, nikoli radostněji.
A tyto názory neyslovují jen ortodoxní bolševici, ale i lidé, kteří si ani za vlády komunistů nežili nejlépe. Údaje statistiků, autenticky pořízené v různých obdobích, však hovoří o něčem jiném. Tabulka uvádí, kolik zboží bylo možné koupit za průměrnou hodinovou mzdu, která v daném roce byla.
Při pohledu na údaje s cenami vybraného zboží, které už někdy od třicátých let tvoří v celé Evropě základ statistických údajů o životní úrovni, se dozvíme, že jedinou potravinou, které za hodinu práce bylo možné koupit více než v současnosti, byly brambory. Cena chleba, která se v současnosti zdá neúměrně vysoká, zůstává na stejné úrovni jako v roce 1989. Jinak všechno uvedené zboží je v současnosti levnější, než bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Současné období už se s dobou před dvaceti až čtyřiceti léty samozřejmě nejde úplně přesně porovnat. Dříve byly celý rok, a celá desetiletí, pevné ceny, a rozdíly ve mzdách byly méně výrazné. Problémem byl také výběr zboží, kterého sice bylo možná dost, ale vázla distribuce, což vedlo k přeplněným skladům, "podpultovému" prodeji a korupci. U lidí se při nedostaku zboží dostavoval dojem uspokojení z dostatečně vysoké mzdy. Ostatně komunisté to hlásali frázemi typu: "Žijeme lépe a radostněji."
Současné pocity malých příjmů jsou také silně vyvolávány dotěrnou reklamou, která i ze skupin obyvatelstva s vyššími příjmy dělá neuspokojené zákazníky, kteří si nemohou koupit, co jim reklama nabízí. Vypadá to, že výše uvedené heslo platilo v minulosti jen z jedné části, kdy se žilo radostněji, nikoli lépe, a druhá část platí v současnosti, kdy se žije lépe, nikoli radostněji.
Žádné komentáře:
Okomentovat