Lidé ztrácejí a zapomínají věci. Lidé také věci nalézají a potom; buď je vrátí majiteli, odevzdají na policii nebo obecním úřadě, nebo si je ponechají.
V jakémsi německém obchodě našla prodavačka poukázku na láhve v hodnotě 90 centů (24 Kč), kterou pravděpodobně některý zapomnětlivý zákazník zapomněl v automatu na výkup lahví, a nechala si ji. Vedoucí prodejny to zjistil a nepoctivé zaměstnankyni dal výpověď.
Naštěstí jen někteří lidé jsou nepoctiví. Není správné podezřívat všechny, jako to už při tvorbě zákonů dělají zákonodárci. V zimě před třemi lety byla zima se sněhem a silnými mrazy. Pořádně jsem se oblekl, čímž jsem se stal hodně neohrabaným, vzal jsem si tři tisíce na zaplacení nějaké pojistky a vydal se na poštu. Předtím jsem zašel do supermarketu, kde po zaplacení u pokladny mi vypadla peněženka s penězi a všemi doklady, od občanky, přes řidičák a doklady od auta, až po platební kartu. Zjistil jsem to asi za derset minut na poště. Okamžitě jsem se vrátil k obchodu a ptal se pokladních. "Jó, nějaký pán tu našel peněženku a řekl, že ji odnese na městský úřad," řekla pokladní, "kdo to byl, to já nevím." Co jsem si o ní pomyslel raději psát nebudu.
Pádil jsem na radnici, kde o žádném nálezu nevěděli. Věc mi byla jasná, dotyčný pán zjistil, že si může finančně pomoci, a nic nevrátil. Obtelefonoval jsem ještě okolní obecní a jiné úřady, ale nikde nález ohlášen nebyl. Psychicky zdeptaný jsem se vydal domů, kde mě čekal šok. Z bílého vozu Citroen BX, který právě přijel k domu, vystoupil asi pětadvacetiletý muž a podával mi peněženku. V autě ještě seděla mladá žena s dítětem. Jakoukoli odměnu odmítli, odměnou prý pro ně byl pocit, že mi mohli pomoci. Neřekli ani jméno, pouze bydliště. To byl druhý šok. Po namrzlé nebezpečné silnici, plné sněhu, soli a zmrazků, si udělali zajížďku asi dvacet kilometrů.
Zprávička o nepoctivé prodavačce z Německa mě zaujala, protože se mi už podařilo lístek v automatu na lahve také zapomenout. Jednou si toho prodavačka všimla a účtenku mi donesla. Podruhé, v jiné prodejně, jsem na to asi po dvou minutách přišel sám, vrátil jsem se k automatu, kde se během té krátké chvíle určitě žádný zákazník neobjevil (je to v koutě prodejny, u pultového prodeje), pouze zaměstnankyně prodejny, ale účtenka v automatu už nebyla. Chvíli jsem počkal, nenápadně sledoval prodavačky, ve které se pohne svědomí a účtenku odevzdá. Nestalo se, musel jsem několik korun oželet.
Německá nepoctivá nálezkyně se proti propuštění ze zaměstnání odvolala k soudu, ale soud její stížnost neuznal, výpověď ze zaměstnání, i za morální pochybení, je možná.
Jak by se k prodavačce zachoval český šéf prodejny? Pochybuji, že by se záležitostí vůbec zabýval. Možná, že by poradil, aby částku dala do fondu na kafe, nebo utrousil, že každý si má na své věci dávat pozor, když je zákazník zapomětlivý, ať trpí! O tom, jak by rozhodl český soud, pokud by se záležitost k němu dostala, se raději netroufám uvažovat. Při kvalitě a rychlosti české justice by to možná byla kausa na celá desetiletí. (M.Veselý)
V jakémsi německém obchodě našla prodavačka poukázku na láhve v hodnotě 90 centů (24 Kč), kterou pravděpodobně některý zapomnětlivý zákazník zapomněl v automatu na výkup lahví, a nechala si ji. Vedoucí prodejny to zjistil a nepoctivé zaměstnankyni dal výpověď.
Naštěstí jen někteří lidé jsou nepoctiví. Není správné podezřívat všechny, jako to už při tvorbě zákonů dělají zákonodárci. V zimě před třemi lety byla zima se sněhem a silnými mrazy. Pořádně jsem se oblekl, čímž jsem se stal hodně neohrabaným, vzal jsem si tři tisíce na zaplacení nějaké pojistky a vydal se na poštu. Předtím jsem zašel do supermarketu, kde po zaplacení u pokladny mi vypadla peněženka s penězi a všemi doklady, od občanky, přes řidičák a doklady od auta, až po platební kartu. Zjistil jsem to asi za derset minut na poště. Okamžitě jsem se vrátil k obchodu a ptal se pokladních. "Jó, nějaký pán tu našel peněženku a řekl, že ji odnese na městský úřad," řekla pokladní, "kdo to byl, to já nevím." Co jsem si o ní pomyslel raději psát nebudu.
Pádil jsem na radnici, kde o žádném nálezu nevěděli. Věc mi byla jasná, dotyčný pán zjistil, že si může finančně pomoci, a nic nevrátil. Obtelefonoval jsem ještě okolní obecní a jiné úřady, ale nikde nález ohlášen nebyl. Psychicky zdeptaný jsem se vydal domů, kde mě čekal šok. Z bílého vozu Citroen BX, který právě přijel k domu, vystoupil asi pětadvacetiletý muž a podával mi peněženku. V autě ještě seděla mladá žena s dítětem. Jakoukoli odměnu odmítli, odměnou prý pro ně byl pocit, že mi mohli pomoci. Neřekli ani jméno, pouze bydliště. To byl druhý šok. Po namrzlé nebezpečné silnici, plné sněhu, soli a zmrazků, si udělali zajížďku asi dvacet kilometrů.
Zprávička o nepoctivé prodavačce z Německa mě zaujala, protože se mi už podařilo lístek v automatu na lahve také zapomenout. Jednou si toho prodavačka všimla a účtenku mi donesla. Podruhé, v jiné prodejně, jsem na to asi po dvou minutách přišel sám, vrátil jsem se k automatu, kde se během té krátké chvíle určitě žádný zákazník neobjevil (je to v koutě prodejny, u pultového prodeje), pouze zaměstnankyně prodejny, ale účtenka v automatu už nebyla. Chvíli jsem počkal, nenápadně sledoval prodavačky, ve které se pohne svědomí a účtenku odevzdá. Nestalo se, musel jsem několik korun oželet.
Německá nepoctivá nálezkyně se proti propuštění ze zaměstnání odvolala k soudu, ale soud její stížnost neuznal, výpověď ze zaměstnání, i za morální pochybení, je možná.
Jak by se k prodavačce zachoval český šéf prodejny? Pochybuji, že by se záležitostí vůbec zabýval. Možná, že by poradil, aby částku dala do fondu na kafe, nebo utrousil, že každý si má na své věci dávat pozor, když je zákazník zapomětlivý, ať trpí! O tom, jak by rozhodl český soud, pokud by se záležitost k němu dostala, se raději netroufám uvažovat. Při kvalitě a rychlosti české justice by to možná byla kausa na celá desetiletí. (M.Veselý)
Žádné komentáře:
Okomentovat