(Zpět na předcházející část)
Silnice z Neu-Nagelbergu do Gmündu vede po rovině. Neúrodné Vitorazsko nerespektuje státní hranici, podél které vede silnice. Vlevo od silnice jsou neduživé rakouské lesy a tu a tam se táhne písčité políčko jako nudlička, vpravo neduživé české lesy se střídají s neduživými českými lány.
Červenobílé hraniční kameny jsou jako patníky přímo na krajnici, jak byly zakopány v roce 1920. Silnice je rakouská, příkop český. Před rokem 1989 Rakušané jezdili pořád těsné podél hraniční čáry, z české strany bylo 1 až 2 km nepřístupné pásmo.
Sotva zmizí hraniční kameny i tabulky upozorňující na státní hranici, objeví se vesnice Breitensee. Vlevo se ukážou koleje úzkokolejky, vpravo vede stará silnice do vesnice a k širokému údolí, nivě řeky Lužnice, po kterém vesnice dostala jméno. Přírodní rezervace, nedotčená příroda, vzadu panenské lesy, ve kterých se však, při české hranici, skrývá nová gmündská čistička odpadních vod.
Následuje ještě česko-rakouský hospodářský park a začíná okresní město Gmünd. Při hranici je čtvrť Böhmzeil, což je větší část vesnice, která po oddělení Vitorazska zůstala v Rakousku. Česká část, Česká Cejle, se stala součástí nově vytvořeného města České Velenice.
Po projetí nabarvených předměstských domků se rozevře obzor. Křižovatka. Vpravo rakouská celnice, vlevo řeka Lužnice s jezem, mlýnem a mostem, za kterým každého příchozího vítá socha českého svatého Jana Nepomuckého. (R.Fischer) Pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat