Zemědělské noviny dne 3.1.1992 zveřejnily rozhovor s ministrem zemědělství Kubátem. Po téměř osmnácti letech, po zkušenostech s privatizací a transformací, je jasné, proč premiér Klaus nechtěl Kubáta ve vládě. Jeho názory totiž byly zcela odlišné od záměrů Klausových a záměrů lidí (Tříska, Kočárník, Dyba, Ježek, Salcman atd.), kteří privatizaci (vytunelování státních bank a podniků) vyrobili na míru pro sebe a své kamarády z bývalých komunistických institucí.
Kubát: "Jestliže považuji půdu a majetek v zemědělství za určitý poklad, měla by restituce (a koneckonců i transformace)probíhat tak, že lidem ten poklad přineseme domů do pokoje; jako jim ho komunisté sebrali a ukradli, tak mi jim ho prostě vrátíme (a omluvíme se, že bohužel se jim ten poklad nezúročil)"
Jak skutečně proběhly restituce zemědělského majetku, ví každý, koho se týkaly. Stát ani kolchozy a státní statky samy od sebe nikomu nic dobrovolně nevrátily. Vlastníci museli pokorně prosit, žebrat, a někde dodnes prosí a žebrají, aby jim bylo alespoň něco vráceno, i když na to mají zákonný nárok.
Kubát: "…jestliže komunistický stát jednou zbohatl tím, že lidem majetek zabral, tak privatizace by neměla spočívat v tom, že stát to, co jednou lidem sebral, znovu draze prodá."
Přestože Kubát jako ministr vyměnil téměř celé osazenstvo ministerstva zemědělství a Územních (Regionálních) odborů (bývalých Okresních zemědělských správ), nepodařilo se mu zabránit podvodům s restitucemi a privatizací. Poté, co jako nežádoucí osoba skončil na Těšnově, ministrem se stal Josef Lux, který vše vrátil do kolchozních kolejí a s Klausem obnovu soukromého zemědělství a vrácení výkupu a zpracovatelských podniků zemědělcům vyhandloval za církevní restituce, k nimž ovšem doposud nedošlo - a pravděpodobně nikdy nedojde. Privatizace zemědělství proběhla podle Klausova názoru: "Zemědělství je obor jako každý jiný." Takže výkupní podniky, mlékárny a cukrovary atd. byly zprivatitovány těmi lidmi, kteří měli peníze.
Kubát: "Jestliže považuji půdu a majetek v zemědělství za určitý poklad, měla by restituce (a koneckonců i transformace)probíhat tak, že lidem ten poklad přineseme domů do pokoje; jako jim ho komunisté sebrali a ukradli, tak mi jim ho prostě vrátíme (a omluvíme se, že bohužel se jim ten poklad nezúročil)"
Jak skutečně proběhly restituce zemědělského majetku, ví každý, koho se týkaly. Stát ani kolchozy a státní statky samy od sebe nikomu nic dobrovolně nevrátily. Vlastníci museli pokorně prosit, žebrat, a někde dodnes prosí a žebrají, aby jim bylo alespoň něco vráceno, i když na to mají zákonný nárok.
Kubát: "…jestliže komunistický stát jednou zbohatl tím, že lidem majetek zabral, tak privatizace by neměla spočívat v tom, že stát to, co jednou lidem sebral, znovu draze prodá."
Přestože Kubát jako ministr vyměnil téměř celé osazenstvo ministerstva zemědělství a Územních (Regionálních) odborů (bývalých Okresních zemědělských správ), nepodařilo se mu zabránit podvodům s restitucemi a privatizací. Poté, co jako nežádoucí osoba skončil na Těšnově, ministrem se stal Josef Lux, který vše vrátil do kolchozních kolejí a s Klausem obnovu soukromého zemědělství a vrácení výkupu a zpracovatelských podniků zemědělcům vyhandloval za církevní restituce, k nimž ovšem doposud nedošlo - a pravděpodobně nikdy nedojde. Privatizace zemědělství proběhla podle Klausova názoru: "Zemědělství je obor jako každý jiný." Takže výkupní podniky, mlékárny a cukrovary atd. byly zprivatitovány těmi lidmi, kteří měli peníze.
Kubát:" …prodat lidem na venkově, kteří nemají peníze? V tom já transformaci nevidím. A zejména ne v zemědělství, zejména v oblastech těžko dostupných, v pohraničí a vůbec tam, kde zemědělství je těžká práce…jestliže tam stát přistoupí na privatizaci, musí počítat s tím, že do zemědělství a činností na zemědělství vázaných proniknou lidé, kteří disponují penězi. Ovšem ničím jiným. Nemají vztah, nemají to, co by správný zemědělec měl mít."
Tato slova byla vyřčena v době , kdy funkcionáři družstev a státních statků vymýšleli, jak dobře privatizovat a transformovat, aby odradili zájemce o soukromé hospodaření a nemuseli jejich majetek vydávat. Tehdy ovšem se na privatizaci také připravovali "zemědělci z Václaváku", jimž šlo především o zpracovatelský průmysl a spekulace s nemovitostmi. Tyto tunely nikoho nezajímaly, tvrdilo se, že je vše v mezích zákona, proto se společně všem privatizátorům podařilo okrást stát i soukromé vlastníky.
Kubát: "… v okamžiku, kdy novinář objeví nějakou lumpárnu a zveřejní ji, pak dotyčný prostě a jednoduše musí jít od válu. Jenom pak se dá hovořit o demokracii, společnost se samočistí a je možné dostat se někam dál."
S odstupem let je možné jen zasmát se tehdejším Kubátovým naivním představám o demokratickém vývoji českého státu. Kdyby hned odešli všichni, jejichž jména se objeví v souvislostech s nějakou lumpárnou, vypadala by polistopadová politická scéna asi úplně jinak. Kde by byli Gross, Čunek, Topolánek a další? Praxe je taková: Když se objeví skandál, tak podle osvědčeného "Chyťte zloděje!" překryje se jiným skandálem, odvede se pozornost a jede se dál, jako by se nic nestalo. (Jiří Krž, 22.8.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat