Jeden z prvních velkých tunelů, kterými na počátku devadesátých let ze zemědělství utíkaly peníze, směřoval do státního podniku Zemědělské noviny. Nezmizely kancelářské stoly, psací stroje, počítače, novinový papír ani rotačky v tiskárně, byli vytunelováni čtenáři a inzerenti a na prvním místě značka. To vše za velké podpory ještě v té době netransformovaných a neprivatizovaných podniků zemědělské velkovýroby.
Zemědělské noviny ovšem nebyly vykradeny samy, podobným způsobem byla vytunelovaná Mladá fronta, Rudé právo a další deníky. Je zřejmé, že dodnes media, z kolegiality, o tom mlčí - deníky totiž byly rozkradeny jejich vlastními redaktory. Za souhlasu politických představitelů, Syndikátu novinářů, Poštovní novinové služby a dalších organizací.
Vytunelování Zemědělských novin předcházela řada dramatických události. Po přechodu Zemědělských novin z vydavatelství Rudé právo pod Ministerstvo zemědělství se redakce, vedená Petrem Schonfeldem, dostala do sporu s tehdejším ministrem zemědělství Bohumilem Kubátem. Zatímco stará redakce Zemědělských novin hájila výsledky kolektivizace, tj. zemědělskou velkovýrobu, ministr se snažil vzkřísit soukromé zemědělství, vrátit půdu a zemědělský majetek oprávněným vlastníkům. Na stranu redakce Zemědělských novin, proti Kubátovi, se postavili i vlivní politici, jako byli například Marián Čalfa, Miloš Zeman či Pavel Rychecký.
Redaktoři Zemědělských novin se tedy chtěli pokusit o puč proti ministerstvu, když tajně založili tzv. První zemskou akciovou společnost ZN, která ministerstvu měla 1.4.1991 Zemědělské noviny odebrat. Většina zaměstnanců Zemědělských novin dala na ministerstvu zemědělství výpovědi k 31.3.1991. Ministr Kubát, jakmile se to dozvěděl, pohotově reagoval, jmenoval ředitelem státního podniku Zemědělské noviny Ratibora Mejzlíka, který rychle našel jako nového šéfredaktora Pavla Kačera, jenž bleskově dal dohromady novou redakci, a Poštovní novinové službě oznámil, že se nic nemění, neboť Zemědělské noviny budou nadále vycházet pod ministerstvem zemědělství.
Následovala nechutná mediální kampaň proti ministru zemědělství Kubátovi, kterou rozpoutali lidé z První zemské akciové společnosti. Obvinili ho, že brání svobodě tisku a svobodě podnikání. Kubát oznámil, že nikomu ve vydávání novin nebrání, pouze brání zneužití ochranné známky "Zemědělské noviny." (Toto periodikum vycházelo od roku 1945, kdy nahradilo doposud roztříštěný zemědělský tisk, hlavně "Venkov" vydávaný do roku 1938 agrární stranou). Kubátova snaha však byla marná, měl proti sobě silnou privatizační mašinu. Za pomoci vládních činitelů První zemská společnost na sebe převedla veškeré smluvní vztahy s Poštovní novinovou službou, to znamená veškeré inzerenty a předplatitele.
Státní podnik Zemědělské noviny, řízený ministerstvem zemědělství, byl i přesto připraven od 1. dubna 1991 pokračovat ve vydávání novin. Tomu zabránil Syndikát novinářů, který tiskárnu Česká typografie přinutil zastavit výrobu státních Zemědělských novin. Tak 1. dubna 1991 místo nich vyšly zcela jiné Zemědělské noviny("kolchoznické"), Česko-moravské zemědělské noviny, které k vydání připravila První zemská akciová společnost. Takže předplatitelé automaticky přešli na tyto noviny, které byli státu takto ukradeny.
Tak se stalo, že stát přišel o noviny, značku, distribuci a především o vliv na čtenáře. Česko-moravské zemědělské noviny byly silně levicově zaměřené, čímž v rozhodujícím období, obhajobou tehdejší drahé zemědělské velkovýroby, podstatnou měrou zabránili změnám v českém zemědělství.
Ministerstvu zemědělství se sice brzy podařilo vydávání starých dobrých Zemědělských noviny znovu spustit, ovšem bez předplatitelů a inzerentů, kteří už odebírali, v devětadevadesáti procentech nevědomky, ukradené Česko-moravské zemědělské noviny.
Ministerstvo se sice se zloději soudilo, ale v tehdejší tunelářské atmosféře nemělo na úspěch naději. Nakonec se ukázalo, že v pozadí založení První zemské akciové společnosti a vydávání Česko-moravských zemědělských novin byly zištné důvody redaktorů, protože vytunelované noviny byly prodány německému nakladatelství Verlag, které je ještě nějaký čas vydávalo pod názvem Zemské noviny. Redaktoři za každou formálně koupenou akcii ve výši 1.000 korun dostali od německého kupce desetkrát tolik.
Ministerské Zemědělské noviny si přes veškerou nenávistnou kampaň ze strany ČM ZN, novinářů i politiků našlo nové čtenáře, hlavně v řadách začínajících soukromých zemědělců, a inzerenty. Kvůli vydávání těchto Zemědělských novin premiér Pithart ministra Kubáta obviňoval ze sabotování privatizace a pokoušel se ho několikrát odvolat. Zemědělské noviny "Kubátovky" vycházely dál. Přišly však volby 1992 a ministr Kubát se pro nového premiéra Klause stal osobou nežádoucí, ministrem zemědělství se stal Josef Lux, svou podstatou až geniálně obratný politik, ale bez vztahu k tradičnímu venkovu a soukromému zemědělství, který vydávání původních Zemědělských novin zastavil. (F.Novotný, 8.8.2009)
Zemědělské noviny ovšem nebyly vykradeny samy, podobným způsobem byla vytunelovaná Mladá fronta, Rudé právo a další deníky. Je zřejmé, že dodnes media, z kolegiality, o tom mlčí - deníky totiž byly rozkradeny jejich vlastními redaktory. Za souhlasu politických představitelů, Syndikátu novinářů, Poštovní novinové služby a dalších organizací.
Vytunelování Zemědělských novin předcházela řada dramatických události. Po přechodu Zemědělských novin z vydavatelství Rudé právo pod Ministerstvo zemědělství se redakce, vedená Petrem Schonfeldem, dostala do sporu s tehdejším ministrem zemědělství Bohumilem Kubátem. Zatímco stará redakce Zemědělských novin hájila výsledky kolektivizace, tj. zemědělskou velkovýrobu, ministr se snažil vzkřísit soukromé zemědělství, vrátit půdu a zemědělský majetek oprávněným vlastníkům. Na stranu redakce Zemědělských novin, proti Kubátovi, se postavili i vlivní politici, jako byli například Marián Čalfa, Miloš Zeman či Pavel Rychecký.
Redaktoři Zemědělských novin se tedy chtěli pokusit o puč proti ministerstvu, když tajně založili tzv. První zemskou akciovou společnost ZN, která ministerstvu měla 1.4.1991 Zemědělské noviny odebrat. Většina zaměstnanců Zemědělských novin dala na ministerstvu zemědělství výpovědi k 31.3.1991. Ministr Kubát, jakmile se to dozvěděl, pohotově reagoval, jmenoval ředitelem státního podniku Zemědělské noviny Ratibora Mejzlíka, který rychle našel jako nového šéfredaktora Pavla Kačera, jenž bleskově dal dohromady novou redakci, a Poštovní novinové službě oznámil, že se nic nemění, neboť Zemědělské noviny budou nadále vycházet pod ministerstvem zemědělství.
Následovala nechutná mediální kampaň proti ministru zemědělství Kubátovi, kterou rozpoutali lidé z První zemské akciové společnosti. Obvinili ho, že brání svobodě tisku a svobodě podnikání. Kubát oznámil, že nikomu ve vydávání novin nebrání, pouze brání zneužití ochranné známky "Zemědělské noviny." (Toto periodikum vycházelo od roku 1945, kdy nahradilo doposud roztříštěný zemědělský tisk, hlavně "Venkov" vydávaný do roku 1938 agrární stranou). Kubátova snaha však byla marná, měl proti sobě silnou privatizační mašinu. Za pomoci vládních činitelů První zemská společnost na sebe převedla veškeré smluvní vztahy s Poštovní novinovou službou, to znamená veškeré inzerenty a předplatitele.
Státní podnik Zemědělské noviny, řízený ministerstvem zemědělství, byl i přesto připraven od 1. dubna 1991 pokračovat ve vydávání novin. Tomu zabránil Syndikát novinářů, který tiskárnu Česká typografie přinutil zastavit výrobu státních Zemědělských novin. Tak 1. dubna 1991 místo nich vyšly zcela jiné Zemědělské noviny("kolchoznické"), Česko-moravské zemědělské noviny, které k vydání připravila První zemská akciová společnost. Takže předplatitelé automaticky přešli na tyto noviny, které byli státu takto ukradeny.
Tak se stalo, že stát přišel o noviny, značku, distribuci a především o vliv na čtenáře. Česko-moravské zemědělské noviny byly silně levicově zaměřené, čímž v rozhodujícím období, obhajobou tehdejší drahé zemědělské velkovýroby, podstatnou měrou zabránili změnám v českém zemědělství.
Ministerstvu zemědělství se sice brzy podařilo vydávání starých dobrých Zemědělských noviny znovu spustit, ovšem bez předplatitelů a inzerentů, kteří už odebírali, v devětadevadesáti procentech nevědomky, ukradené Česko-moravské zemědělské noviny.
Ministerstvo se sice se zloději soudilo, ale v tehdejší tunelářské atmosféře nemělo na úspěch naději. Nakonec se ukázalo, že v pozadí založení První zemské akciové společnosti a vydávání Česko-moravských zemědělských novin byly zištné důvody redaktorů, protože vytunelované noviny byly prodány německému nakladatelství Verlag, které je ještě nějaký čas vydávalo pod názvem Zemské noviny. Redaktoři za každou formálně koupenou akcii ve výši 1.000 korun dostali od německého kupce desetkrát tolik.
Ministerské Zemědělské noviny si přes veškerou nenávistnou kampaň ze strany ČM ZN, novinářů i politiků našlo nové čtenáře, hlavně v řadách začínajících soukromých zemědělců, a inzerenty. Kvůli vydávání těchto Zemědělských novin premiér Pithart ministra Kubáta obviňoval ze sabotování privatizace a pokoušel se ho několikrát odvolat. Zemědělské noviny "Kubátovky" vycházely dál. Přišly však volby 1992 a ministr Kubát se pro nového premiéra Klause stal osobou nežádoucí, ministrem zemědělství se stal Josef Lux, svou podstatou až geniálně obratný politik, ale bez vztahu k tradičnímu venkovu a soukromému zemědělství, který vydávání původních Zemědělských novin zastavil. (F.Novotný, 8.8.2009)
Dobrý den, existuje archiv, kde jsou výtisky Zemědělských novin uloženy ? Případně seznam autorů a článků, které v těchto novinách vyšly ? Hledám jednu důležitosu informaci, která se týká doby karla IV a jeho správců Lužice. Prý tento článěk vyšel v ZN. Děkuji předem za jakékoliv info na: rodholiku@seznam.cz J.Holík
OdpovědětVymazatPeriodika povinně odebíraly všechny větší knihovny a státní archivy. Rovněž vysoké školy a vědecké ústavy. Určitě by ZN měly být v Národní knihovně v Praze.
Vymazat