Historici postupně objevují supertajné plány československé předlistopadové vojenské generality, která počítala s útokem proti NATO, za pomoci jaderných zbraní.
Mělo se jednat o bleskovou válku. Československá lidová armáda měla denně postupovat o 100 kilometrů, aby sedmý den byla u francouzského Lyonu. Rychlost útoku měla být zajištěna za pomoci jaderných zbraní. Termín sedm dní byl naplánován proto, že dříve by americká armáda nezformovala a do Evropy nepřesunula posily.
O umístění jaderných zbraní na území Československa byla mezi československou a sovětskou vládou podepsaná dohoda v roce 1965, i když zde byly už předtím. Československá lidová armáda měla možnost zasadit 130 jaderných útoků.
Sklady těchto zbraní se nacházely v Bělé pod Bezdězem, Bílině a v Míšově-Borovnu. Věděla o nich jen malá skupina generálů. Rovněž politici, kteří o přítomnosti jaderných hlavic v Československu věděli, by se dali spočítat na prstech jedné ruky.
Historikové jsou překvapeni chováním československé generality v roce 1964, která se zuby nehty, i proti požadavkům Sovětského svazu, bránila zmrazení jaderných zbraní ve střední Evropě (Rapackého plán).
Ještě větším šokem je objevení dokumentů o vůbec nejintenzivnějších přípravách na třetí světovou válku, jež v zemích Varšavské smlouvy probíhaly v polovině šedesátých let, v době, která je všeobecně vydávána za dobu největšího politického a vojenského uvolnění ve světě.
sobota 15. září 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat