Ještě ani ve světě nedozněly ohlasy (převážně negativní) na svérázné klimatologické vystoupení Václava Klause v New Yorku a už se pan prezident vrhl do sporu o žlutou chobotnici jako knihovnu na Letné. Bitva následuje bitvu.
"Toť boh dá, nebude, aby český král..." Tak u Kresčaku zvolal slepý král Jan a vrhl se bitevní vřavy. Tak se to v hodinách dějepisu učila celá řada generací českých školáků. Rozsáhlé historické dílo otce národa Františka Palackého dalo národu i výše uvedenou slavnou větu. Pozadu nezůstal ani Alois Jirásek, který "náležitě pozlacenou" českou historii "po lopatě" dodal i lidovým vrstvám.
Je těžko odhadnout, jak si současný pan prezident zapamatoval školní dějepis, svým rebelantským vystupováním a neustálým vyhledáváním sporů však určitě krále Jana připomíná více než knížete Václava, císaře Karla IV. či Rudolfa II., mírumilovné panovníky, kteří snad právě zásluhou korektních vztahů k Evropě (Svaté říši římské) se zasloužili o rozkvět Prahy a českých zemí.
I když spor o Kaplického chobotnici je vnitřní českou záležitostí, svět ho z povzdálí také sleduje. Mezi řádky tisku lze najít údiv nad tím, že se český prezident i do této žabomyší války zapojuje. Mezi řádky dovedou číst také evropští i zámořští politici, publicisté, vědci i ekonomové, kteří o svém oponentovi hledají, shromažďují a zpracovávají informace.
Problémem by nebylo, kdyby odlišné názory vyslovoval Václav Klaus jako pragmatický profesor, jenž se na daný problém celý život specializuje. Václav Klaus však vystupuje jako představitel české vlády, českých občanů. Vzniká pak dojem, že jeho vývody jsou podloženy odbornými expertizami, že je schválila vláda. Česká vláda však má jiné starosti než se oficiálně přihlašovat k některé teorii nebo nějaké chobotnici. Pamětníci jistě vzpomenou, jaké škody ve východní Evropě nadělalo povinné zavádění pavědy zvané lysenkizmus.
Nepříliš obratné diplomatické vystupování prvního muže českého státu národ rozděluje na fanatické obdivovatele a na odpůrce. Někdy se dokonce zdá, že nemá nic jiného na práci než vyhledávat osobní půtky a národ rozdělovat.
ČR však je geograficky i politicky součástí Evropy, členem OSN, a tak pro celý stát daleko důležitější než domácí hospodské diskuse jsou pohledy právě zahraničních politiků, odborníků, novinářů i občanů. Mezinárodní politika není procházka růžovým sadem, jak se nám někdy jeví. V politice se neodpouští. Na jakékoliv zpochybnění převládajících názorů zpravidla přijde tvrdá odpověď, která obyčejně nějakým způsobem zasáhne nevinné občany země.(Jiří Krž, foto)
Žádné komentáře:
Okomentovat