9. prosince 2007 dojde v celé Evropě ke změnám jízdních řádů na železnici. České dráhy k tomu přidaly ještě lahůdku nazvanou změny jízdného - vyjádřeno diplomatickým termínem. Ve skutečnosti se jedná o zdražení. Zdražení víceméně tendenční; zdražují všichni, dráhy nemohou zůstat pozadu. Chtějí ČD vozit více lidí, jako vozily v minulosti? Přibude cestujících nebo ubude?
Železnice spojuje jen velká města a prochází menším počtem dalších měst a obcí. Obyvatelstvo malých obcí, kam železnice nevede - a těch je většina, je při cestě vlakem odkázáno na přípoj autobusem nebo osobním vozem. Velké problémy jsou v obou případech:
1) Jízdní řády autobusů nenavazují na jízdní řády vlaků.
2.V případě individuální dopravy autem k železniční stanici jsou problémy s parkováním (volné plochy u stanic jsou, pokud už nebyly prodány nebo pronajaty, obyčejně slouží jako skládky).
Kvůli dopravě lidí z míst, jimiž vlaky neprojížděly,už ve dvacátých letech 20. století začaly ČSD také provozovat autobusovou dopravu. Kombinovaná státní doprava vlak-autobus byla v roce 1953 rozdělena vytvořením samostatné státní autobusové dopravy ČSAD. Jízdní řády vlaků a autobusů, které na sebe navazovaly, se postupně začaly rozcházet. Dříve se čekalo jen několik minut - dnes se na spojení vlak- autobus čeká i několik hodin.
Privatizace autobusové dopravy po roce 1992 odřízla venkov od dráhy ještě víc, dnes jsou vlaky a autobusy konkurencí, takže se na úkor cestujících nedoplňují. Na venkově, kde desetitisíce lidí ztratily práci v zemědělství a musí dojíždět do měst, jezdí autobusy (dotované obcemi) prakticky jen ve dnech školního vyučování - tomu jsou přizpůsobeny jizdní řády. Po čtvrté odpoledne a o víkendu je autosová doprava na venkově málo viditelným unikátem. Doprava do zaměstnání je možná jen osobními vozy - zaměstnavatele jízdní řády nezajímají.
Nedá se předpokládat, že po případné privatizaci Českých drah by nový majitel provozoval také autobusovou dopravu, a lidi k vlaku dovážel a odvážel. Proto bude venkov ještě více odkázán na individuální dopravu a cestujících ve vlaku přibývat nebude. Klišé, že čas jsou peníze, začalo platit i na venkově. Z hlediska ochrany životního prostředí se jeví lepší odvést dvacet lidí autobusem k vlaku, než aby dvacet aut každý den plnilo silnice. Snad by pomohly takové daňové úpravy, aby cena jízdného byla výhodnější než individuální doprava. Pomohla by jistě i koordinace celé veřejné dopravy. Trh bez přívlastků nemůže být prospěšný normálním lidem, tedy ani státu.
Přes všechny kritické připomínky k silniční dopravě, která má nepříznivý vliv na životní prostředí, jsou lidé nuceni stále více ji používat. Zdá se, že českým vládám nezáleží na životním prostředí ani bezpečnosti občanů, že jim jde jen a jen o zisk, že jim hlavně jde o co největší výběr daní. V případě daní z prodeje pohonných hmot se určitě nejedná o haléřové položky. Ani při prodeji motorových vozidel erár nezůstává stranou.
Rovněž České dráhy se chovají, jako by jim na cestujících nezáleželo, jejich hlavními argumenty pro zdražování a pro omluvu šlendriánu jsou trvale: nedostatek peněz na provoz a vysoká cena jízdného v západních zemích. O tom, že by jen miliardy vyřešily všechny problémy Českých drah, není laická veřejnost příliš přesvědčená. Rozhodně to Evropská unie, která vynakládá na železniční dopravu ohromné částky, nemá s některými členskými státy lehké.
Žádné komentáře:
Okomentovat