Hranatá chobotnice k lázním nepřirostla.

Nejen hlavní město má problémy s architektonickými skvosty. Když současná karlovarská radnice nedávno oznámila, že uvažuje o odstranění Vřídelní kolonády, dvoupatrové ocelové budovy z roku 1975, jistě se mnohým obdivovatelům secese a tradičního prostředí světově proslulých lázních vyjasnil obličej.

Karlovarská lázeňská čtvrť dostala typickou tvář světových lázní na konci 19. a na začátku 20. století. Tehdejší stavitelé lázeňských hotelů byli nuceni respektovat terén a lázeňské prostředí. Tuto dobu se o sedmdesát let později pokusili socialističtí architekti potlačit a zesměšnit. Vyprojektováním monstrózní budovy jednoduchých tvarů sice architekt Votruba vyhověl balneologickým požadavkům, ale vzhledu světových lázní prospěl asi tak, jako kdyby dámě na dvorním plesu dal na hlavu vojenskou přilbu.

Bohužel doba byla taková, funkcionalizmus měl napomoci řešení společenských problémů, přitom vytvářet dojem že vzniká speciální socialistický architektonický směr. Podařilo se to v případě bytové výstavby, panelové domy splnily účel, a dodnes plní, statisíce lidí mají střechu nad hlavou. Jednoduché kulturní domy, administrativní budovy, obchodní domy, samoobsluhy atd. za socializmu také narostly všude - ve městech i na venkově. Beton, sklo a pravý úhel. V době plánovaného přerozdělování tyto stavby svému účelu jakž takž sloužily, ale v tržním hospodářství jsou městům a především menším obcím na obtíž, přičemž se většinou o architektonických ohledech nedá mluvit. Provozní náklady není schopen uhradit obchod, natož kultura.

Vřídlo se stalo symbolem Karlových Varů, i když bez lidského přičinění by voda z tohoto pramene tekla pravděpodobně do řeky Teplé, pokud by vůbec pramen fungoval.

První kolonáda u Vřídla byla podle plánů vídeňských architektů Fellnera a Helmera postavena v 19. století. Byla to kovová stavba, ulitá v železárně v Blansku, proložená zasklenými plochami. Velké množství kovu na kolonádě neodolalo nacistům, v roce 1942 kolonáda skončila v hutích a byla z ní vyrobena děla.

V roce 1947, v ukvapené poválečné době, byla nad Vřídlem postavena malá dřevěná kolonáda, provizorium, které sloužilo celých pětadvacet let. Potom v létech 1972 až 1975 prostor vřídla a okolí zabrali stavaři kolonády, kteří mimo Vřídla (rozdvojeného) tam zavedli další prameny: Tržní, Zámecký a Karla IV. Po dokončení stavba dostala oficiální název Vřídelní kolonáda Jurije Gagarina. Socha prvního kosmonauta byla umístěna před kolonádu.

Budova Vřídelní kolonády se stala předmětem kritiky hned po dostavbě. Lázně však tehdy byly určeny především pracujícímu lidu ze socialistických zemí. A pracující lid byl umlčen tím, že se léčí zdarma - nesměl tedy nic kritizovat a brát vše tak, jak to leží a běží.

Nyní je v Karlových Varech lid pracující nahrazen lidem jiným, lidem, který zde za silná eura, dolary a rubly hledá klidnou a vznešenou atmosféru 19. století. Místo toho uprostřed klasické lázeňské čtvrtě narazí na bezduché rovné železo, sklo a šedou zeď.

Pokud Karlovy Vary vážně uvažují o odstranění Vřídelní kolonády, vybavuje se nápad, jestli Vřídelní kolonáda by se nehodila na pražskou Letnou více než Kaplického žluto-zelená chobotnice. I když by její přesun nebyl nejjednodušší, kolik by se asi ušetřilo milionů , když už tam něco musí stát? Pokud zainteresovaným osobám nejde právě o ty miliony.