Trabant byl pokřtěn před padesáti lety.

Trabugo, Trabík, Pryskyřičník pelášivý, BMV (bakelitové motorové vozidlo)...a stovky dalších názvů - pravděpodobně neexistuje auto, pro které by bylo vymyšleno tolik jmen. Ve východoněmeckých, českých a slovenských končinách určitě. Byl o něm vymyšlen i bezpočet vtipů, byl zesměšňován i urážen, pro Východ se stal částí socialistického blahobytu, pro Západ symbolem bídy Východu.

Trabant však na rozdíl od jiných vozidel přežil všechna ta desetiletí ústrků, dokonce morálně posílil, připomíná víno, čím starší, tím dražší. Faktem je, že při každé diskusi o Trabantu zjihnou oči nejednomu pamětníkovi. Nejméně pro dvě stě tisíc Čechů a Slováků byl Trabant jedinou možností, jak se pohybovat na čtyřech kolech, mít přitom střechu nad hlavou, a také získat první řidičské návyky.

Automobil Trabant také proslavil saské město Zwickau (Cvikov), kde byl vyráběn. Původně, před 2.světovou válkou, patřila továrna automobilce Horch, která se zabývala výrobou luxusních vozů. Po válce v ní byly vyráběny předchůdci Wartburgů vozy IFA F8 a IFA F9, jejichž výroba byla později převedena do Eisenachu. Krátkou dobu byly v Zwikově vyráběny velké vládní a vojenské vozy P240, mimo nich továrnu opustil i první tzv. lidový automobil s názvem P70. V roce 1957 se představil první Trabant 500 (P50).

Automobilka Sachsenring při stavbě Trabantů vycházela z osvědčené koncepce předválečných vozů DKW 8, novinkou byla karoserie z umělé hmoty Duroplast. Pohon předních kol, který byl pro východoněmecké vozy typický, kvůli poruchovosti nebyl v té době ve světě obvyklý, ale jak čas ukázal, po zdokonalení se ukázal jako optimální a je používán na většině na světě vyráběných vozů. Po roce 1962 se krátkou dobu vyráběl Trabant 600 a v roce 1964 vyjel na silnice Trabant 601, který v nezměněné podobě byl vyráběn až do roku 1990.

Dvoudobý dvouválcový vzduchem chlazený motor o obsahu 595 ccm dosahoval sice jen výkonu 19 kW (26k), ale s lehkou karoserií dělal na silnici doslova zázraky. Pro běžné seriové vozy Trabant 601 nebyla průměrná cestovní rychlost 100 km za hodinu žádným problémem, nenákladně sportovně upravené vozy lehce zvládaly rychlost nad 150 km/hod. Obzvláště na rozbitých silnicích podával Trabant vynikající výkony, přičemž platilo; čím větší rychlost, tím lépe díry v silnicích překonává. Nedostatkem byl malý prostor ve voze, neskutečný hluk motoru i plastů, obtížné zimní startování a při studeném motoru zápachající kouř-špatně spálený olej.

V roce 1990 došlo k poslední úpravě vozu. Byl vybaven čtyřtaktním, vodou chlazeným, motorem Volkswagen (Polo), nádrž byla přemístěna dozadu, na přední kola byly namontovány kotoučové brzdy, řadící páka byla na podlaze, došlo k menším úpravám karoserie. Vůz dostal název Trabant 1.1, ale to už byla jen labutí píseň zatracované i oblíbené zn. Trabant. Továrna se dostala do neřešitelné finanční tísně a 30.dubna 1991 vyjel z jejího výrobního pásu poslední vůz Trabant 1.1.

Do Československa bylo každoročně dováženo několik tisíc vozů, podle možností Mototechny, přičemž v Československu čekací doba na pořadí byla až 5 let (ovšem kratší než na ostatní vozy), ve východním Německu až 10 let. První dovážené Trabanty stály 22.000 Kčs, v roce 1968 byla cena 28.000 Kčs, v roce 1973 stála limusina 35.000 Kčs, combi 38.000 Kčs. Ze sto dvaceti tisíc Trabantů, importovaných na území českých zemích, jich je ještě v provozu asi 8 tisíc.

V poslední době ze Saska přicházejí zprávy, že bude zahájena výroba nového typu Trabanta, s novou karoserií a novým motorem. Podle předběžné informace o ceně (více než 40.000 Euro) by se zřejmě jednalo o něco úplně jiného než o lidové vozítko.