"Vypravení Ondřeje" 30.listopadu

Ondřej má svátek 30.listopadu. Tento den měl v druhé polovině devatenáctého století pro obec zvláštní význam, neboť zastupitelstvo slavnostně skládalo účty svého celoročního hospodaření. "Vypravení Ondřeje," se stalo v některých vesnicích tradicí, něco jako druhé posvícení. V té době už definitivně skončily polní práce, nastal tedy čas pro obecní záležitosti.

K oslavě zajistil starosta ryby a obecní kovář zabil vepře. Hostinu připravovala starostová, přísun piva měl na starost obecní serbus.
Zastupitelstvo se sešlo u starostů už odpoledne, aby ve sváteční světnici vzalo na vědomí obecní účty. Mezitím co starosta listoval v knihách, pošilhávali obecní vejboři po dveřích kuchyně, z níž se linula vůně pečeně a zelí.

Sotva odložil starosta poslední knihu, objevil se na stole hrnec s horkou polévkou, ve které se kroutily neobvykle dlouhé nudle, s nimiž si na talíři, k zlomyslné radosti starostové, nevěděli zastupitelé rady. Pak došlo na vepřovou pečeni a ryby. V jídle a pití nebyl nikdo omezován.

Po schůzi začali přicházet i ostatní hospodáři, aby přinesli kováři a pastýři „sýpku“- odměnu za celoroční služby. Jednalo se obyčejně o několik centů obilí. Protože u starostů při dobrém jídle vládla pohoda a obyčejně nestačil jeden soudek piva, musel serbus spěchat s trakařem do hospody pro další.


Večer, když chasa poklidila dobytek, nahrnula se také dovnitř. Dudák zmáčkl kozlíka, učitel zavrzal na skřipky, zapískal štěbenec a mohlo se tancovat až dlouho do noci.
Tradice oslav Ondřeje se na vesnicích udržovala do konce devatenáctého století. Napodobeninou takových oslav se v druhé polovině 20. století na venkově staly výroční schůze JZD, které se konaly v únoru.