Denně média oznamují nehody kamionů. S přicházející zimou a zvětšující se sněhovou pokrývkou nehod kamionů přibývá. Podle kamenné tváře za sklem není možné poznat, jestli mladý řidič obrovského kamionu, co se řítí středem zledovatělé okresní silnice, podřimuje nebo už spí.
Ještě neplynula ani dvě desetiletí od doby, kdy řídit kamion bylo v českých končinách nesplnitelným snem velké části profesionálních i amatérských řidičů. Řídit kamion byla výsada, po které mnozí lidé netoužili ani tolik kvůli platu, ale kvůli možnosti dostat se za hranice a nakupovat atraktivní zboží. Za volanty vozů tranzitní mezinárodní dopravy (TIR) se dostal jen ten řidič, který měl za sebou mnoho let praxe a statisíce kilometrů ujetých bez nehody. Výběr byl důkladný. Držení červené stranické legitimace a politická angažovanost bylo nepsanou povinností.
Proudy kamionů dnes zamořují ovzduší výfukovými plyny a prachem, způsobují hluk, provokují ostatní řidiče k riskování, k neuváženému předjíždění. Kamiony často nejen sami havarují, ale jsou příčinou mnoha nehod ostatních vozidel. Přesto není v zemi síla, která by jejich provoz zakázala nebo razantně omezila a dopravu nákladů vrátila na železniční koleje, na vodní toky a na menší vozidla.
"Kamiony přivážejí bohatství," volají jejich obhájci, "rychlá doprava zboží je základem hospodářství."
"Dřív kamiony nebyly, přesto lidé hromadně hladem neumírali a hospodářství fungovalo," odpovídají odpůrci kamionové dopravy.
Zrušit kamionovou dopravu už nelze. V Evropě i v ostatních světadílech je život obyvatelstva na zásobování prostřednictvím kamionů závislý. Snad by se dal částečně omezit, ale jakým způsobem to si nikdo nedovede představit. Dobrovolně se tohoto způsobu dopravy nikdo nezřekne, neboť přináší obrovské zisky výrobcům, dopravcům, obchodníkům a v první řadě vládám. Jakýkoli administrativní zásah by se vládě vrátil jako bumerang, vynořil by se bezpočet problémů v zásobování a výrobě, předevší v nižších příjmech do eráru.
Zdá se, že i český obchod se pohybuje jen mezi extrémy. Před rokem 1989 v obchodě byla zelenina z jižní Moravy a jižního Slovenska jednou za čtrnáct dní, chleba byl z okresní pekárny, mléko z nejbližší mlékárny, uzeniny z okresního uzenářství atd. Určitý výběr zboží býval jen ve větších samoobsluhách, ale byl značně omezený, proti současnosti bezvýznamný. Lidé sice nadávali na nedostatky, ale určitě nestrádali. K dopravě na krátké vzdálenosti nebyly kamiony třeba, rozvoz potravinářského zboží obstarávaly avie, robury, dvanactsettrojky a podobné menší vozy, které silnice příliš neničily, ani neterorizovaly ostatní účastníky provozu..
Obchod se stal modlou moderního člověka, který si rychle zvykl na bohatý výběr všeho zboží. Je běžné, že český zákazník si například může vybrat mezi čerstvou zeleninou z Řecka, Španělska či Maroka. Zákazník byl rychle zhýčkán, nesnadno si vybírá z bohatého sortimentu, žádá stále větší a větší výběr zboží z celého světa.
Přeprava rychlekazících potravin kamiony se dnes jakž takž dá zdůvodnit, i když vybavení kamionů chladící technikou je běžné. Důvody ke kamionové přepravě zboží, které nepodléhá zkáze, nejsou příliš jasné. Proč asi není toto zboží (například dřevo) dopravované po železnici? Je to kvůli rychlosti, ceně dopravy, módě, obavě z konkurence?
Žádné komentáře:
Okomentovat