Kat šel do penze.

Podobné titulky se objevily v novinách na počátku roku 1925, protože známý pražský kat Leopold Wohlschläger se dožil sedmdesáti let a požádal o ukončení služby a odchod do penze.

Léta na to měl, nějaké zásluhy také. Wohlschläger vykonával činnost kata od roku 1868, kdy v Plzni jako čtrnáctiletý svému nevlastnímu otci Pippergenovi pomáhal při popravě vraha Janečka. Potom do roku 1918, za Rakouska, jako mistr popravčí během padesáti let sám vykonal 19 poprav. Po vzniku Československa vykonal Wohlsläger dvě popravy za šest let (v lednu 1924 byl v Táboře popraven vrah Novák, za loupežnou vraždu dvou řezníků, a v Praze vrah Kolínský).

Katova mzda byla: Za Rakouska dostával 800 zl. za rok, diety 5 zl. za den a 25 zl. za jednu popravu. V ČSR měl stálý plat 1.000 Kč za měsíc a 100 Kč za jednu exekuci.

Poprav bylo v českých poměrech málo, ani císař pán ani Masaryk to neměli rádi a dávali téměř automaticky většině odsouzených milost, proto si kat na žádné velké peníze nepřišel.

Podobné to bylo v Rusku, poslední báťuška car také uděloval často milost, Za něho bylo v Rusku poprav jako šafránu. Zato za vlády Leninovy měli kati plné ruce práce-u něho by Wohlschlägrovi řemeslo vynášelo.

V roce 1925 otiskly české noviny čerstvé informace ze sovětského Ruska: Během tří let bylo v bolševickém ráji popraveno 851.128 rolníků, 193.350 dělníků, 355.250 úředníků, 12.950 statkářů, 59.000 policejních úředníků a četníků, 54.650 důstojníků, 260.000 ostatních vojáků, 8.000 lékařů, 6.775 profesorů, 1.215 kněží a 28 biskupů. K neuvěření?

Ti čtenáři novin z roku 1925 (legionáři a zajatci), co se po první světové válce z Ruska vrátili, vůbec se těm číslům nedivili. Po druhé světové válce jejich varování zaniklo v davových oslavách ruského diktátora Stalina, které vyvrcholily volebním vítězstvím komunistů v roce 1946 a převzetím sovětského totalitního systému v roce 1948, včetně poprav a pracovních táborů. (Foto:executioner_in_Torture_Museum)