Méně peněz - více tuku.

Města a vesnice mnoha států jsou plné obézních lidí. Nejvyšší příčka patří Spojeným státům, jak je možné denně se přesvědčovat na zprávách amerických televizních stanic. Statistiky to říkají jasně: počet obyvatel USA, kteří trpí obezitou či alespoň nadváhou se blíží k sedmdesáti procentům. Pouhá třetina Američanů může tedy říci, že se jich problém přebytečných kilogramů netýká.

Epidemie obezity zasáhla prakticky celý svět. Odborníci se přou, jaká je dnes nejdůležitější příčina, jež vede k úmrtím na civilizační choroby; dříve to byl tabák, nyní se zdá, že jej alespoň v některých zemích vystřídaly právě přebytečné kilogramy.

V minulosti byla obezita vnímána jako znak zdraví a blahobytu, proto se týkala vrchnosti, měšťanů a podnikatelů, kteří měli dostatek stravy a málo pohybu. Naopak běžní lidé, kteří se stravovali skromně a měli dostatek pohybu, nadváhou netrpěli. Dopravní prostředky prakticky neexistovaly, lidé překonávali ohromné vzdálenosti pěšky a většina prací byla vykonávaná ručně.

S rozvojem techniky a dopravních prostředků se lidé méně pohybují, což se projevuje přibýváním tělesné hmotnosti. To co dříve bylo považováno za znak zdraví, se ukázalo jako určitá nevýhoda. Postupně si odborníci začali uvědomovat, že nadváha je příčinou mnoha nemocí.

Nelze ale říci, že by bohaté státy měly problémy obezitou víc než ty chudé. Souvislost mezi majetkem a přebytečnými kilogramy leží trochu jinde: ukazuje se, že státy, v nichž panují velké sociální rozdíly, „tloustnou“ lidé více než ve státech rovnostářských. Přesněji; tloustnou lidé kteří se pohybují těsně nad sociálním dnem.Obezita nejvíce postihuje vrstvy obyvatelstva s podprůměrnými příjmy – méně lidi s příjmy nadprůměrnými.


Klasickým příkladem země, kde obezita už představuje „třídní“ problém, jsou už výše uvedené Spojené státy. Ukazuje se, že existuje přímá úměrnost: čím větší jsou majetkové rozdíly, tím více je obézních lidí. Nadváhou trpí méně lidé z velkými příjmy než lidé s příjmy silně podprůměrnými, hlavně černoši a přistěhovalci. Do podobné situace se už také dostává Velká Británie.

Naopak v zemích jako Nizozemsko, Norsko či Švédsko, kde existuje značné sociální cítění a solidarita, kde není rozevření nůžek mezi bohatými a chudými tak výrazné, lidí s nadváhou je tam velmi málo.

Nadměrnou tělesnou váhou tedy nejvíc trpí chudí lidé v nižších patrech ostře hierarchizovaných společností. Proč tomu tak je ? Hlavní roli asi hrají geny v kombinaci se stresem z neúspěchu či s obavami o budoucnost. Faktorů, které se na tom podílejí, je zřejmě ještě víc (alergie?). Chudší lidé mají méně peněz na to, aby se řídili příručkami zdravého životního stylu. Přebývají v prostředí, v němž schází pohyb, sport, zkrátka fyzická aktivita, avšak mají dostatek peněz na naplnění lednic levnými a nezdravými potravinami, které způsobují nadváhu.

ČR samozřejmě není výjimkou, i zde se nadváha objevuje v nízkopříjmových skupinách obyvatel. Příkladem jsou čeští Romové, lidé v průměru výrazně chudší než většinová populace, kteří méně kupují dražší potraviny a jedí málo čerstvého ovoce a zeleniny. Nezdravým stravovacím způsobům propadly především romské děti.

Vedle stresu a strachu o budoucnost negativně působí reklama a mediální kampaně, které nízkopříjmové skupiny obyvatelstva odřezávají od drahého zboží, zdůrazňují, že podpory jsou určeny na základní životní potřeby, nikoli na nákup něčeho jiného. Proto lidé, kteří mají nízké mzdy, a lidé žijící z podpor vědí, že nákup kvalitních potravin a kvalitního oblečení si nemohou dovolit, proto většinu těchto peněz utrácejí za nejlevnější, ale energeticky vydatné potraviny.

Rozvírání nůžek mezi bohatými a chudými je nebezpečné v mnoha směrech – a zřejmě i z hlediska obezity. Bude-li přibývat lidí, kteří si mohou dovolit dostatek jídla, ale nedostanou se jim už odpovídají peníze na zdravý způsob života, udeří „mor třetího tisíciletí“ plnou silou.

Ocitáme se na křižovatce a teprve čas ukáže, zda se vydáme americkou a britskou cestou, či silně solidární cestou skandinávskou, která se ukazuje levnější: Méně chudých znamená méně obezity a tím méně nemocí, méně pracovní neschopnosti a méně nákladů na léčení.