Dnes uplynulo 58 let od zasedání ÚV KSČ, na kterém se jednalo o zabavení církevního majetku. 30.ledna 1950 se předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo zrušit na území Československa všechny kláštery.
Po téměř tisíci letech byla násilně ukončena činnost institucí, které měly nejen hlavní podíl na vysoké vzdělanosti obyvatelstva Koruny české, ale také na jeho kulturní a hospodářské vyspělosti.
Ještě v desátém století bylo v českých krajích zvykem, že obdělání půdy spočívalo na ženách, muži usazeni nebyli, příliš nepracovali, zabývali se hlavně lovem. S takovým obyvatelstvem bylo obtížné vytvořit stát, který by měl alespoň přibližné hranice a základní ústavní pořádek. Proto čeští panovníci přistoupili ke kroku, který se už osvědčil v okolních zemích, k zakládání klášterů. Byl to průlom do zakořeněných domácích zvyklostí.
Statky (pozemky), které panovníci klášterům k činnosti dali, byly velice výhodnou investicí, jež se mnohonásobně vracela zpět. Vláda byla zbavena starosti o kulturní výchovu a vzdělání obyvatelstva a o zdravotnické a sociální služby.
Příchod mnichů byl pravým požehnáním pro zemi, jak o tom napsal Jan Herben: „Mniši vysušovali napřed močály, káceli křoviny a lesy, připravovali ornou půdu, na níž usazovali všelijaký neužitečný lid, žebráky, tuláky, vojáky a pastýře. Na těch místech poblíže klášterů stavěli vesnice a lidské příbytky a tak vychovávali z potulných lidí rolníky, ženili je, učili, živili a pěstovali z nich zručné řemeslníky a spokojené rolníky. Obyvatelstvo si rychle na klášterníky zvyklo, učilo se od nich zemědělské práce, pěstování obilí a ovocných stromů, chovu včel a skotu.“
V klášterech žily dvě skupiny obyvatel. Tou první byli kněží a klerici (teprve se na kněze připravovali). Tito lidé se zabývali duševní prací, především se vzdělávali, pak opisovali knihy a cvičili chrámový zpěv. Z nich se stávali vědci, učitelé, spisovatelé, lékaři, lékárníci, soudci a politici. Druhou skupinu tvořili laici, kteří neměli církevní svěcení, proto se zabývali ručními pracemi, z nich se stávali úspěšní malíři, sochaři a stavitelé.
Klášterní budovy poskytovaly veřejnosti celou řadu služeb, především nejchudším vrstvám obyvatelstva. Mimo všech stupňů škol kláštery zřizovaly také nemocnice, sirotčince a chudobince. V případě nějaké pohromy(pandemie, požáru, sucha, přechodu vojsk atd.) plnil klášter funkci dnešní pojišťovny i banky. Kláštery působily také jako hotely a hostince, pokud lidé cestovali na větší vzdálenost, plánovaly se jednotlivé etapy cesty od kláštera ke klášteru. V klášteře našel pocestný přístřeší, stravu, lékařské ošetření, okování koně, opravu vozu.
Provoz klášterů byl financován z hospodaření klášterního dvora a z darů panovníků, šlechty, měšťanstva i poddaných. Mimo obdělávání polí, luk, lesů, rybníků, chmelnic a vinic klášterní dvory daly základ českému průmyslu. Jejich součástí bývaly pivovary, vinopalny, mlýny, pily i sklárny a železárny. V klášterních dvorech nacházelo práci a obživu velké množství řemeslníků, úředníků a trvalých i námezdních dělníků. (pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat