Na tiskové konferenci či v TV s moderátorkou Jílkovou může ministerský úředník-komik tvrdit, že příčinou přečastých obtěžování zdravotní služby je zlozvyk pojištěnců nadužívat zdravotní péče.
Ani tu není s logikou všechno v pořádku. Kromě akutních případů, úrazů apod. pacient (zvláště chronický) si přece neurčuje termín svoji příští návštěvy u lékaře. Polykám denně 7 druhů pilulek. Chodím za dva-tři měsíce ke třem (cukrovka, kardiolog, urologie) lékařům. (pak je tu všeobecný lékař rodinný, zubař atd. Očividně pro zdravotnictví průměrné ukazatele zhoršuji.
Zracionalizovat tento provoz zdravotnictví pro mne nedokáže žádné organizační opatření přímo a ani žádná regulační „ručička“ trhu nepřímo. A ani pacient to za odborníky nevyřeší za 30, 60 ani 90 korun.
Se souhlasem naslouchám (nejčastěji při epidemiích, legionelách, salmonelózách, meningokocích, ale i mnohem triviálnějších chřipkách) doporučením neomeškat se s návštěvou lékaře, nemoci „nepřecházet“, nepodceňovat rané příznaky. Když mne lékař pošle na několik vyšetření u odborníků, mám ho snad neposlechnout, abych nepřetěžoval systém? Jak se to rýmuje?
Nepřeslechl jsem narážky, že nové léky - neproporcionálně dražší vůči přírůstku jejich účinnosti - lékař nepředepisuje vždy „lege artis“, äle na základě (hmotné?) motivace, poskytované farmaceutickými dealery nebo lobbisty.
Ale přesto se děsím myšlenky, že by mi lékárník o své vůli vydal jiný prostředek, než předepsaný lékařem. Vždyť každý z nich (teď se už neříká že „za peníze našich pracujících“, ale „daňových poplatníků“) vystudoval jinou vysokou školu. To jako z legrace? Nemám volat Internacionálu? – tedy tu transparentní! A jak zapojit do zdravotní reformy třeba i léčitele? Tak bych neodčerpával peníze pojišťovně
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat