Strasti a slasti protektorátního zemědělství.

Období Protektorátu Čechy a Morava znamenalo i pro český venkov a české zemědělství stagnaci. Byl zastaven příznivý vývoj z dvacátých a z první poloviny třicátých let. Po oddělení sudetského území v říjnu 1938 a rozpadu Česko-Slovenska v březnu 1939 zůstalo na českém území asi 780.000 zemědělských závodů.

Některé vesnice byly německou okupací velmi postiženy, hlavně ty s větším množstvím nezemědělského obyvatelstva, jiné naopak za celou dobu války neviděly německého vojáka nebo četníka. Okupační orgány ovšem české zemědělce jako výrobce potravin potřebovali, a tak jim většinu nechávali klid pro práci. (foto:Praha 15.3.1939)

Nacističtí pohlaváři zemědělství považovali za neperspektivní odvětví, i když někteří měli zemědělské vzdělání (Himmler, Darre aj.), do budoucna předpokládali dovoz potravin z okupovaných zemí na východě. Proto také Heydrich plánoval odeslání českých rolníků na Ukrajinu, kde by řídili tamní statky a učili Ukrajince moderně hospodařit.

Protože k Protektorátu Čechy a Morava už nepatřily hornaté a méně úrodné Sudety, statisticky byla na jeho území intenzivnější zemědělská výroba s výnosy vyššími než nejen v bývalém Československu, ale i v Německu a Rakousku. Vysoké produktivity českého zemědělství se od prvních dnů okupace v roce 1939 proto snažily říšské úřady využít při zásobování Německa, neboť zásobovací situace tam byla hodně napjatá.

Takřka přes noc z protektorátu zmizely problémy s odbytem zemědělské produkce, velká prvorepubliková bolest československých rolníků. Přesto i přes vysokou produkci českého zemědělství byla protektorátní vláda přinucena přijmout mnoho nepříjemných administrativních opatření.

18.9.1939 vyšlo nařízení o povinných kontingentech, zákazu volného prodeje, určení samozásobitelských dávek, povinnosti pěstovat přikázané plodiny, regulaci cen, přesunech výrobních prostředků i pracovních sil. Ministerstvo zemědělství bylo zmocněno vydávat příkazy k výrobě, výkupu, rozdělování a skladování zemědělských výrobků, bylo oprávněno kontrolovat pozemky, stáje i byty, mohlo brát vzorky čehokoliv a nahlížet do účetních knih.

Protektorátní úřady byly oprávněny vyhlašovat „závěru“ na hospodaření s určitými výrobky. Podle tohoto nařízení nesměl výrobce, obchodník ani zpracovatel volně disponovat se zemědělskou produkcí. Tím byl zcela zlikvidován volný obchod. Závěra se nevztahovala pouze na zásoby domácností.

V létech 1939 až 1941 vzniklo osm zemědělských svazů. Svazy evidovaly především zvířata. Rolníci museli hlásit každé uhynutí, porážku i odprodej zvířete. Svazy s produkcí neobchodovaly, pouze obchod řídily. Předepisovaly rolníkům, kdy, kam a komu mají výrobky dodat, přičemž odběratel je musel převzít a hotově zaplatit. (pokračování)