Od 21.prosince 2007 je Česká republika součástí takzvaného schengenského prostoru, což znamená, že byly zrušeny veškeré kontroly na hranicích mezi ČR a Německem. Okamžitě reagovala Správa Národního parku Šumava, která oznámila, že přechod přes hranici jinudy než po bývalých oficiálních přechodech neumožní.
Národního park Šumava byl v roce 1991 zřízen na ploše 68.520 ha. Zabírá nejkrásnější, nejvyšší a přírodovědně nejhodnotnější části Šumavy. Správy Národního parku Šumava i CHKO Šumava sídlí ve Vimperku. Území se v délce 70 km dotýká rakouské a německé státní hranice. Na území Národního Národního parku Šumava je 24 státních přírodních rezervací, které zabírají plochu 7.372 ha. Na německé hranici sousedí s Národním parkem Bavorský les, což je první německý národní park, vyhlášený v roce 1970.
Původně byla Šumava osídlena německými kolonisty. Osídlení vyšších šumavských oblastí, které jsou při státní hranici, zaniklo po roce 1948, když po válce bylo německé obyvatelstvo vystěhováno za hranice, a po zřízení nepřístupného pohraničního pásma byl i zbytek českého obyvatelstva přinucen vystěhovat do vnitrozemí. Opuštěné vesnice byly obyčejně srovnány se zemí, z jádra Šumavy se stala neobydlená oblast, která zarostla lesem.
Úplné uzavření Šumavy však mělo dvojznačný efekt (zákonitost totalitních režimů), na jedné straně odtud byla vyhnána lidská civilizace včetně turistického ruchu, na druhé straně byla příroda chráněna před pozitivními i negativními projevy lidské činnosti a po roce 1990 zde mohl vzniknout novodobý přírodní park . Zachovaly se nedotčené části přírody, které přispěly k vyhlášení oblasti za Národní park, ve kterém je chráněn jak charakteristický vzhled krajiny, tak volně rostoucí rostliny a volně žijící živočichové.
Plocha Národního parku Šumava je rozdělena na tři zóny. Nejcennější přírodní části jsou zahrnuté do I.zóny, kde příroda je zatím ponechána přirozenému vývoji bez zásahů člověka.
Bohužel vítr a kůrovec nerozeznávají hranice jednotlivých zón, a tak otázka zpracování polomů je příčinou vleklých sporů mezi lesními hospodáři a ochránci přírody. Varováním jsou zkušenosti; například po silných polomech v druhé polovině 19. století, když nebylo možné dřevo včas zpracovat, přišla kůrovcová kalamita, která v šumavských lesích způsobila škody větší než vítr.
Po čtyřiceti letech hraničního pásma je od roku 1990 Šumava oficiálně opět zpřístupněna. Tomu, aby se pro místní obyvatelstvo a pro turisty stala svobodným územím, jako jsou doposud například stejně zalesněné a stejně atraktivní Novohradské hory nebo Třeboňsko, brání sobecké zájmy ochranářských lobby včetně Správy Národního parku Šumava a Ministerstva životního prostředí ČR. Návštěvníkům slouží pouze některé cesty a silničky, kdysi upravované pro pohyb vozidel Pohraniční stráže.
V národním parku Šumava jsou přístupná jezera (Laka, Plešné, Prášilské), některé části slatí (Chalupská, Jezerní, Tříjezerní), nejvyšší vrchy (Plechý, Poledník atd.) a zajímavé současné i bývalé obce ( např. Kvilda, Nové Údolí, České Žleby, Modrava, Srní, Prášily, Stožec, Bučina a Knížecí Pláně). Velkou šumavskou atrakcí je Schwarzenberský plavební kanál včetně tunelu u osady Jelení. Hodně navštěvovanou částí je také přírodní rezervace Povydří.
Otevření starých stezek z nejatraktivnějších částí české Šumavy do Bavorské části (60 km mezi Bučinou a Železnou Rudou) brání Správa Národního parku, která zřejmě vstup turistů považuje za zásah do svých mocenských pozic v oblasti. Šumavské obce a Klub českých turistů včele s Janem Stráským však se nevzdávají a usilují o otevření dalších osmnácti bývalých cest z Čech do Bavorska.(Katarina Fischerová, 12.1.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat