V českých médiích se objevila zpráva o vyhlášce města Přibyslav, kterou se v neděli ráno zakazuje používání zemědělských a jiných strojů.
Vyhláška sice veřejnost pobavila, možná zaujala, ale také vyděsila. Údajně se podle starosty města Přibyslav jedná o zajištění klidu pro lidi, kteří v neděli chtějí odpočívat. Česká maloměsta jsou proslulá nedělním klidem, ale co vesnice? V Přibyslavi žije 3.000 lidí, v deseti místních částech a osadách žije dalších 1.000 stálých obyvatel, z nichž většina se zabývá určitým způsobem zemědělství. Ti by měli vyhláškou být postiženi především.
Vesnické obyvatelstvo bylo od pravěku zvyklé vstávat a pracovat od časného rána, obyčejně ještě před úsvitem. Podle toho zřejmě vzniklo přísloví: „Ranní ptáče dál doskáče.“ Časně se na venkově nevstávalo kvůli příkazu císaře Josefa II. či jiného panovníka, jak se někdy uvádí, ale ryze s praktických důvodů. Zemědělec mohl na poli pracovat jen za venkovního světla, proto se v létě snažil slunečního svitu využívat co nejvíce. Měl i další důvody k rannímu vstávání. Musel nakrmit a podojit krávy, připravit zelenou píci a udělat další práce na dvoře ještě před tím, než oschla rosa a mohl pracovat na poli či sušit seno.
Časným ranním vstáváním byla proslulá i armáda, útok byl zahajován vždy hodně brzy, obyčejně po půlnoci. I v míru byli vojáci vychováváni k časnému rannímu vstávání. Zřejmě proto brzy, kolem čtvrté hodiny ranní, vstával rakousko-uherský císař a český nekorunovaný král František Josef I., jinak celý život voják tělem i duší.
Období panování předposledního habsburského císaře spadá do století páry a rozvoje průmyslu a kapitalizmu, období zavedení osmihodinové pracovní doby a práce na směny ve městech. Ve vícesměnném provozu byla první směna zahajována v šest hodin, a tento zvyk se přenesl i do jednosměnných provozů a úřadů. Zvláště v poúnorovém období se práce od šesti hodin rozšířila zásluhou veřejné dopravy, která byla upravena na pracovní dobu velkých podniků s vícesměnným provozem.
Konec pracovní doby po druhé hodině odpolední umožňoval věnovat se domácím práce, kutilství, zahrádkaření, chovatelství, sportu, vzdělávání atd., v neposlední řadě přispěl k rozvoji téměř specifického českého socialistického způsobu maloměšťáctví zvanému chalupářství a chatařství.
V polistopadovém období je ve městech, podle západního vzoru, postupně ustupováno od časné ranní práce, začátek pracovní doby se přesunul až na osmou, někde i na devátou hodinu dopolední. „Zvyk je železná košile.“ Proto se zásluhou omezování veřejné dopravy a dalších vlivů se zvyk pozdního ranního vstávání rozšířil i na venkov, kde se v poslední době zemědělství a jeho odvěké pracovní návyky dostaly do kouta, přestávají mít vliv na život vesnického obyvatelstva.
Přibyslavský starosta vychází z toho, že nedělní spáče hlukem nejvíce obtěžují motorové rotační sekačky. Zřejmě má pravdu, tzv. anglické trávníky vpadly do českých vesnic a český maloměšťák by rád, tak jako se to už podařilo maloměšťákovi anglickému, vychovávat děti, aby tráva delší než pět centimetrů byla pro ně něčím neznámým. Jak těmto nešťastníkům zabránit v tom, aby v týdenních a kratších intervalech se z trávníků nesnažili udělat nepřirozený hladký koberec? Nic jiného přibyslavské konšely nenapadlo než zakázat hluk. Jenomže se špínou vylili z vaničky i nemluvně, v tomto případě zemědělce.
Právě zemědělci budou značně postiženi přibyslavskou protihlukovou vyhláškou, neboť zemědělec si nemůže naplánovat pěkné počasí na pracovní den, kdy se pracuje ve městech. Zemědělec nemůže celou noc popíjet u táboráku a celou neděli se povalovat, musí pracovat tehdy, když jsou k tomu vhodné klimatické podmínky, zvláště ten, který má zemědělství jako vedlejší zaměstnání a během týdne dojíždí do zaměstnání ve městě. Jemu nezbývá , než pracovat o víkendu. Najde se pro něj výjimka?
Vyhláška sice veřejnost pobavila, možná zaujala, ale také vyděsila. Údajně se podle starosty města Přibyslav jedná o zajištění klidu pro lidi, kteří v neděli chtějí odpočívat. Česká maloměsta jsou proslulá nedělním klidem, ale co vesnice? V Přibyslavi žije 3.000 lidí, v deseti místních částech a osadách žije dalších 1.000 stálých obyvatel, z nichž většina se zabývá určitým způsobem zemědělství. Ti by měli vyhláškou být postiženi především.
Vesnické obyvatelstvo bylo od pravěku zvyklé vstávat a pracovat od časného rána, obyčejně ještě před úsvitem. Podle toho zřejmě vzniklo přísloví: „Ranní ptáče dál doskáče.“ Časně se na venkově nevstávalo kvůli příkazu císaře Josefa II. či jiného panovníka, jak se někdy uvádí, ale ryze s praktických důvodů. Zemědělec mohl na poli pracovat jen za venkovního světla, proto se v létě snažil slunečního svitu využívat co nejvíce. Měl i další důvody k rannímu vstávání. Musel nakrmit a podojit krávy, připravit zelenou píci a udělat další práce na dvoře ještě před tím, než oschla rosa a mohl pracovat na poli či sušit seno.
Časným ranním vstáváním byla proslulá i armáda, útok byl zahajován vždy hodně brzy, obyčejně po půlnoci. I v míru byli vojáci vychováváni k časnému rannímu vstávání. Zřejmě proto brzy, kolem čtvrté hodiny ranní, vstával rakousko-uherský císař a český nekorunovaný král František Josef I., jinak celý život voják tělem i duší.
Období panování předposledního habsburského císaře spadá do století páry a rozvoje průmyslu a kapitalizmu, období zavedení osmihodinové pracovní doby a práce na směny ve městech. Ve vícesměnném provozu byla první směna zahajována v šest hodin, a tento zvyk se přenesl i do jednosměnných provozů a úřadů. Zvláště v poúnorovém období se práce od šesti hodin rozšířila zásluhou veřejné dopravy, která byla upravena na pracovní dobu velkých podniků s vícesměnným provozem.
Konec pracovní doby po druhé hodině odpolední umožňoval věnovat se domácím práce, kutilství, zahrádkaření, chovatelství, sportu, vzdělávání atd., v neposlední řadě přispěl k rozvoji téměř specifického českého socialistického způsobu maloměšťáctví zvanému chalupářství a chatařství.
V polistopadovém období je ve městech, podle západního vzoru, postupně ustupováno od časné ranní práce, začátek pracovní doby se přesunul až na osmou, někde i na devátou hodinu dopolední. „Zvyk je železná košile.“ Proto se zásluhou omezování veřejné dopravy a dalších vlivů se zvyk pozdního ranního vstávání rozšířil i na venkov, kde se v poslední době zemědělství a jeho odvěké pracovní návyky dostaly do kouta, přestávají mít vliv na život vesnického obyvatelstva.
Přibyslavský starosta vychází z toho, že nedělní spáče hlukem nejvíce obtěžují motorové rotační sekačky. Zřejmě má pravdu, tzv. anglické trávníky vpadly do českých vesnic a český maloměšťák by rád, tak jako se to už podařilo maloměšťákovi anglickému, vychovávat děti, aby tráva delší než pět centimetrů byla pro ně něčím neznámým. Jak těmto nešťastníkům zabránit v tom, aby v týdenních a kratších intervalech se z trávníků nesnažili udělat nepřirozený hladký koberec? Nic jiného přibyslavské konšely nenapadlo než zakázat hluk. Jenomže se špínou vylili z vaničky i nemluvně, v tomto případě zemědělce.
Právě zemědělci budou značně postiženi přibyslavskou protihlukovou vyhláškou, neboť zemědělec si nemůže naplánovat pěkné počasí na pracovní den, kdy se pracuje ve městech. Zemědělec nemůže celou noc popíjet u táboráku a celou neděli se povalovat, musí pracovat tehdy, když jsou k tomu vhodné klimatické podmínky, zvláště ten, který má zemědělství jako vedlejší zaměstnání a během týdne dojíždí do zaměstnání ve městě. Jemu nezbývá , než pracovat o víkendu. Najde se pro něj výjimka?
Žádné komentáře:
Okomentovat