Minulý týden Společnost kontrola ekologického zemědělství zjistila v mléku od krav biozemědělců pozůstatky DDT, již více než třicet let zakázaného chemického přípravku na hubení hmyzu .
Stopy DDT, které se v mléce našli, zdaleka nepřekračují přípustné limity. Maximální limit je pro DDT stanoven na 0,04 mg/kg tuku, přičemž průmerná koncentrace DDT byla v posledním uzavřeném roce 2006 ve výši 0,029 mg/kg tuku, což je hluboko pod limitem.
Společnost přitom zkoumala jen část producentů mléka, je ale zřejmé, že zbytky DDT je kontaminováno veškeré mléko z oblastí, kde se postřik používal. Postřik tímto přípravkem byl sice prováděn v celém světě, ale nejvyšší dávky byly používány v zemích, kde zemědělství dostalo průmyslový charakter. Ve střední Evropě chemizací zemědělství prosluly státy - shodou okolností už neexistující - Československo a NDR.
Ještě dnes v ČR je mnoho pamětníků období, kdy porosty brambor svítily bílou barvou prášku DDT, jako by byly poprášené vápnem. Hromady zrna ve výkupních skladech byly poházeny bílým práškem DDT, stěny stájí byly důkladně postříkány roztokem DDT, prášek DDT z roztrhaných papírových pytlů, složených v polorozpadlých kůlnách nebo jen volně uskladněných na poli, byyl volně vynášen větrem a vyplavován dešťovou vodou.
Zdrojem kontaminace je samozřejmě půda, ze které se do ovzduší dostává prach a výpary. Před ortodoxními ekology tedy leží otazníky: Strčit hlavu do písku a uznat biomlékem i takový produkt, který obsahuje škodlivé chemikálie, nebo trvat na zásadách a neuznat? V praxi by to znamenalo, že v oblastech s dřívější průmyslovou zemědělskou výrobou by biomléko nebylo možné vůbec produkovat.
Stopy DDT, které se v mléce našli, zdaleka nepřekračují přípustné limity. Maximální limit je pro DDT stanoven na 0,04 mg/kg tuku, přičemž průmerná koncentrace DDT byla v posledním uzavřeném roce 2006 ve výši 0,029 mg/kg tuku, což je hluboko pod limitem.
Společnost přitom zkoumala jen část producentů mléka, je ale zřejmé, že zbytky DDT je kontaminováno veškeré mléko z oblastí, kde se postřik používal. Postřik tímto přípravkem byl sice prováděn v celém světě, ale nejvyšší dávky byly používány v zemích, kde zemědělství dostalo průmyslový charakter. Ve střední Evropě chemizací zemědělství prosluly státy - shodou okolností už neexistující - Československo a NDR.
Ještě dnes v ČR je mnoho pamětníků období, kdy porosty brambor svítily bílou barvou prášku DDT, jako by byly poprášené vápnem. Hromady zrna ve výkupních skladech byly poházeny bílým práškem DDT, stěny stájí byly důkladně postříkány roztokem DDT, prášek DDT z roztrhaných papírových pytlů, složených v polorozpadlých kůlnách nebo jen volně uskladněných na poli, byyl volně vynášen větrem a vyplavován dešťovou vodou.
Zdrojem kontaminace je samozřejmě půda, ze které se do ovzduší dostává prach a výpary. Před ortodoxními ekology tedy leží otazníky: Strčit hlavu do písku a uznat biomlékem i takový produkt, který obsahuje škodlivé chemikálie, nebo trvat na zásadách a neuznat? V praxi by to znamenalo, že v oblastech s dřívější průmyslovou zemědělskou výrobou by biomléko nebylo možné vůbec produkovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat