V polovině sedmdesátých let 20.století byl i v českých zemích vydán zákaz používání chlorovaných uhlovodíků, chemických látek používaných k hubení škodlivého hmyzu, a začala jejich likvidace. Vagóny bílého páchnoucího prášku byly údajně zabetonovány v základech budov, v uzavřených šachtách, pod dálnicemi a spáleny v elektrárenských kotlích.
O tom, že chemikálie DDT (dichlor-difenyl-trichloretan) a HCH (hexachlor-cyklo-hexan) jsou látky poškozující lidské zdraví, bylo určité povědomí hned od jejich vynalezení v roce 1874, na to, že jsou v přírodě (v půdě) nezničitelné a na to, že se hromadí v lidském organizmu a způsobují tvorbu nádorů, se také postupem času také přišlo, přesto byly masově používány celých třicet let.
V roce 1941 švédská chemička jako první přišla na to, že DDT je možné použít jako insekticid, a příští rok ho začala vyrábět ve velkém.
Američané po roce 1945 tvrdili, že DDT jim pomohlo vyhrát válku v Tichomoří, bez něho by na hmyzem totálně zamořených ostrovech, lidmi neobydlených, nemohli založit námořní a letecké základny, z nichž mohli proti japonským armádám podnikat překvapující útoky.
Po válce se používání chlorovaných uhlovodíků rozšířilo po celém světě, staly se hlavní zbraní v boji proti proti všemu hmyzu. Použivaly se prakticky všude, na poli, v lese, ve stájích, ve skladech, v kuchyních, školách, nemocnicích i v domácnostech. Hubily se jím mouchy, komáři, blechy, vši, štěnice, švábi, klíšťata, mravenci, termiti atd.
Odhaduje se, že DDT, které sice jako jed poškozovalo zdraví lidí, co s ním přímo přicházeli do styku, zachránilo desetimiliony jiných lidí před hladem a nemocemi.
V padesátých let to byl prakticky jediný přípravek, jimž bylo možno zachránit úrodu brambor. Bez něj by lidstvo bylo bezmocné proti záplavě mandelinky bramborové, předtím neznámému škůdci - jak mandelinka bramborová dovede brambory zlikvidovat, ví každý zemědělec i každý zahrádkář. Stejně dobrou službu jako na polích vykonalo DDT v tropických oblastech Afriky, Asie a Ameriky, při hubení komárů, much a všeho hmyzu, který rozšiřuje malarii a jiné životu nebezpečné nemoci.
Dlouhá desetiletí si chemici lámali hlavy, než za chlorované uhlovodíky našli náhradu. Byly sice k dispozici organofosfáty, ale to byly pro člověka ještě nebezpečnější jedy než DDT a HCH, navíc neměly tak univerzální použití. V současnosti jsou při hubení škůdců používány účinné přípravky, člověku téměř neškodné (i když jed vždy zůstane jedem), jedná se však o přípravky jen proti určitému druhu škůdce.
Přes všechny negativní aspekty DDT ve své době přispělo k významným změnám ve vývoji celé lidské společnosti. (Autor: Katarina Fischerová, 1.2.2007,)
O tom, že chemikálie DDT (dichlor-difenyl-trichloretan) a HCH (hexachlor-cyklo-hexan) jsou látky poškozující lidské zdraví, bylo určité povědomí hned od jejich vynalezení v roce 1874, na to, že jsou v přírodě (v půdě) nezničitelné a na to, že se hromadí v lidském organizmu a způsobují tvorbu nádorů, se také postupem času také přišlo, přesto byly masově používány celých třicet let.
V roce 1941 švédská chemička jako první přišla na to, že DDT je možné použít jako insekticid, a příští rok ho začala vyrábět ve velkém.
Američané po roce 1945 tvrdili, že DDT jim pomohlo vyhrát válku v Tichomoří, bez něho by na hmyzem totálně zamořených ostrovech, lidmi neobydlených, nemohli založit námořní a letecké základny, z nichž mohli proti japonským armádám podnikat překvapující útoky.
Po válce se používání chlorovaných uhlovodíků rozšířilo po celém světě, staly se hlavní zbraní v boji proti proti všemu hmyzu. Použivaly se prakticky všude, na poli, v lese, ve stájích, ve skladech, v kuchyních, školách, nemocnicích i v domácnostech. Hubily se jím mouchy, komáři, blechy, vši, štěnice, švábi, klíšťata, mravenci, termiti atd.
Odhaduje se, že DDT, které sice jako jed poškozovalo zdraví lidí, co s ním přímo přicházeli do styku, zachránilo desetimiliony jiných lidí před hladem a nemocemi.
V padesátých let to byl prakticky jediný přípravek, jimž bylo možno zachránit úrodu brambor. Bez něj by lidstvo bylo bezmocné proti záplavě mandelinky bramborové, předtím neznámému škůdci - jak mandelinka bramborová dovede brambory zlikvidovat, ví každý zemědělec i každý zahrádkář. Stejně dobrou službu jako na polích vykonalo DDT v tropických oblastech Afriky, Asie a Ameriky, při hubení komárů, much a všeho hmyzu, který rozšiřuje malarii a jiné životu nebezpečné nemoci.
Dlouhá desetiletí si chemici lámali hlavy, než za chlorované uhlovodíky našli náhradu. Byly sice k dispozici organofosfáty, ale to byly pro člověka ještě nebezpečnější jedy než DDT a HCH, navíc neměly tak univerzální použití. V současnosti jsou při hubení škůdců používány účinné přípravky, člověku téměř neškodné (i když jed vždy zůstane jedem), jedná se však o přípravky jen proti určitému druhu škůdce.
Přes všechny negativní aspekty DDT ve své době přispělo k významným změnám ve vývoji celé lidské společnosti. (Autor: Katarina Fischerová, 1.2.2007,)
Žádné komentáře:
Okomentovat