S rozvojem techniky v 19. století se společenskou vrstvou mnohem početnější a vlivnější než šlechta rychle stávalo měšťanstvo, které v době zvýšeného odbytu zbraní, šatstva a potravin měnilo řemeslnické dílničky a krámky na manufaktury a velkoobchodní firmy.
Měšťanem byl ten, kdo vlastnil ve městě dům a pozemek. K městské honoraci se brzy připojili úředníci, důstojníci a inteligence (lékaři, advokáti, učitelé aj.). Nižší skupinou měšťanstva byli drobní řemeslníci.
Měšťanstvo nebylo tak jako šlechta vázáno povinnostmi vůči státu, obcím, církvi a poddaným rolníkům ani tradicemi a etiketou, proto bez zábran mohlo do společnosti vnášet morálkou nespoutaný pragmatizmus, rychle získávat majetek a postupně pronikat do vysoké politiky.
V polovině 19. století bylo v Království českém asi 350.000 malých městských živností, které společně s městkou inteligencí tvořily základ městské maloburžoasie. V té době bylo v zemi i 1.500 větších podniků, avšak podle majetku a společenského postavení se česká městská buržoasie zdaleka nemohla rovnat buržoasii západoevropské.
Poslední skupinou městského obyvatelstva bylo dělnictvo, služebnictvo a žebráci. Příslušníky této skupiny byli také tovaryši a nádeníci. Tito lidé nevlastnili domy a větší majetek, bydleli v bytech nejnižší kategorie nebo přespávali na pracovišti (služky) či na periferii měst. Pracovali za mzdu, často jen za stravu a ubytování. Když jim zdraví pracovat nedovolovalo, nebo pracovat nechtěli, živili se žebrotou.
Měšťanem byl ten, kdo vlastnil ve městě dům a pozemek. K městské honoraci se brzy připojili úředníci, důstojníci a inteligence (lékaři, advokáti, učitelé aj.). Nižší skupinou měšťanstva byli drobní řemeslníci.
Měšťanstvo nebylo tak jako šlechta vázáno povinnostmi vůči státu, obcím, církvi a poddaným rolníkům ani tradicemi a etiketou, proto bez zábran mohlo do společnosti vnášet morálkou nespoutaný pragmatizmus, rychle získávat majetek a postupně pronikat do vysoké politiky.
V polovině 19. století bylo v Království českém asi 350.000 malých městských živností, které společně s městkou inteligencí tvořily základ městské maloburžoasie. V té době bylo v zemi i 1.500 větších podniků, avšak podle majetku a společenského postavení se česká městská buržoasie zdaleka nemohla rovnat buržoasii západoevropské.
Poslední skupinou městského obyvatelstva bylo dělnictvo, služebnictvo a žebráci. Příslušníky této skupiny byli také tovaryši a nádeníci. Tito lidé nevlastnili domy a větší majetek, bydleli v bytech nejnižší kategorie nebo přespávali na pracovišti (služky) či na periferii měst. Pracovali za mzdu, často jen za stravu a ubytování. Když jim zdraví pracovat nedovolovalo, nebo pracovat nechtěli, živili se žebrotou.
We simply added Bing's Search Engine to seach for gadgets on the ABC Article Directory.
OdpovědětVymazatWhy ought to Google have all of the fun?