Statistiky o spotřebě piva umisťují Čechy obyčejně na nejvyšší evropské příčky. Každou statistiku je sice nutno brát s určitou rezervou, v případě piva se zřejmě hodně blíží skutečnosti.
Nápoj vařený ze zrna se snad vařil už v pravěku. Už v pět tisíc let starém sumerském eposu Gilgameš jsou o něm zmínky. Němci tvrdí, že je pivo naučil vařit flanderský král Gambrinus. Češi jako rolníci měli blízko k rostlinným produktům, proto kvůli vaření piva z obilí a chmele nemuseli měnit měnit způsob života. V Čechách jsou záznamy o vaření a pití piva staré téměř tisíc let.
Nejstarší pivovárečné právo u nás měla vyšehradská kapitula. Spotřeba piva v Praze byla tak velká, že místní pivovary nestačily vařit, proto bylo pivo dováženo hlavně z jižních Čech, odkud byla výhodná doprava po Vltavě. Existují o tom účetní záznamy, podle nichž bylo pivo dováženo na vorech společně se sýry a jinými potravinami.
Zřejmě už v tehdejší době bylo nadměrné pití piva příčinou mnoha negativních společenských jevů, proto proti němu silně horlil biskup Vojtěch, který křesťanům zakazoval pivo pít. Přes tento zákaz se v Praze pilo pivo i nadále, o čemž svědčí zápis, že císař Konrád II. (vládl 1024-1039) koupil třicet sudů piva, splavených z jižních Čech.
Prodej alkoholických nápojů byl i ve středověku výnosný pro výrobce, vrchnost a panovníky, proto z popudu českých pánů rytířů, biskupů, opatů a "všeho lidu" se král Václav I. (1230-1253) obrátil na papeže Inocence IV.(1242-1254), který v Čechách zápověď pití piva zrušil.
Vařením piva zřejmě byly České Budějovice proslulé už od založení Přemyslem II. Otakarem (1253-1278). Zdá se neuvěřitelné, že ve středověku pocházelo pocházelo největší množství chmele z jižních Čech. Z chmelnic u Českého Krumlova a u Sušice byl chmel plaven do Prahy. V 15.století byl budějovický pivovar patrně největší v Evropě.
Pití velkého množství piva bylo v Čechách běžné. Na počátku 15.století už bylo Čechách 55 pivovarů a 86 sladoven. Papež Pius II. (Aeneas Silvius) napsal v roce 1464: "Češi vody nepijí, leda v největší nouzi. I děti již v kolébce napájejí pivem, aby jim od mládí kacířské hlavy tvrdly." Pravděpodobně to od papeže nebyl projev zášti, ale popis toho, co kdysi, před zvolením, na své cestě v Čechách viděl.
Postupem času se chmelařské oblasti přesunuly na sever, Žatecký chmel byl pro své mimořádně jemné aroma ve světě vysoce ceněn. Vaření piva se rozšířilo do celých Čech i na Moravu a Slovensko. Nejvíce pivovarů zřejmě bylo v 17. a 18. století, během 19. století se počet začal zmenšovat. Velké množství malých pivovarů, které byly na každém panství a v každém městě, začalo být nahrazováno pivovary velkými a moderními, jejichž pivo se uplatnilo na zahraničních trzích.
České pivo získalo znamenitou pověst, a tak i čeští sládci byly vyhledávanými odborníky v celém světě, především ve východní Evropě a na Balkáně.
V roce 1929 bylo v Československu 457 pivovarů. Nejvíce piva do zahraničí, hlavně do Rakouska a Německa, exportoval pivovar plzeňský, následoval pivovar smíchovský, budějovický, třeboňský, protivínský a žatecký.(Robert Fischer)
Nápoj vařený ze zrna se snad vařil už v pravěku. Už v pět tisíc let starém sumerském eposu Gilgameš jsou o něm zmínky. Němci tvrdí, že je pivo naučil vařit flanderský král Gambrinus. Češi jako rolníci měli blízko k rostlinným produktům, proto kvůli vaření piva z obilí a chmele nemuseli měnit měnit způsob života. V Čechách jsou záznamy o vaření a pití piva staré téměř tisíc let.Nejstarší pivovárečné právo u nás měla vyšehradská kapitula. Spotřeba piva v Praze byla tak velká, že místní pivovary nestačily vařit, proto bylo pivo dováženo hlavně z jižních Čech, odkud byla výhodná doprava po Vltavě. Existují o tom účetní záznamy, podle nichž bylo pivo dováženo na vorech společně se sýry a jinými potravinami.
Zřejmě už v tehdejší době bylo nadměrné pití piva příčinou mnoha negativních společenských jevů, proto proti němu silně horlil biskup Vojtěch, který křesťanům zakazoval pivo pít. Přes tento zákaz se v Praze pilo pivo i nadále, o čemž svědčí zápis, že císař Konrád II. (vládl 1024-1039) koupil třicet sudů piva, splavených z jižních Čech.
Prodej alkoholických nápojů byl i ve středověku výnosný pro výrobce, vrchnost a panovníky, proto z popudu českých pánů rytířů, biskupů, opatů a "všeho lidu" se král Václav I. (1230-1253) obrátil na papeže Inocence IV.(1242-1254), který v Čechách zápověď pití piva zrušil.
Vařením piva zřejmě byly České Budějovice proslulé už od založení Přemyslem II. Otakarem (1253-1278). Zdá se neuvěřitelné, že ve středověku pocházelo pocházelo největší množství chmele z jižních Čech. Z chmelnic u Českého Krumlova a u Sušice byl chmel plaven do Prahy. V 15.století byl budějovický pivovar patrně největší v Evropě.
Pití velkého množství piva bylo v Čechách běžné. Na počátku 15.století už bylo Čechách 55 pivovarů a 86 sladoven. Papež Pius II. (Aeneas Silvius) napsal v roce 1464: "Češi vody nepijí, leda v největší nouzi. I děti již v kolébce napájejí pivem, aby jim od mládí kacířské hlavy tvrdly." Pravděpodobně to od papeže nebyl projev zášti, ale popis toho, co kdysi, před zvolením, na své cestě v Čechách viděl.
Postupem času se chmelařské oblasti přesunuly na sever, Žatecký chmel byl pro své mimořádně jemné aroma ve světě vysoce ceněn. Vaření piva se rozšířilo do celých Čech i na Moravu a Slovensko. Nejvíce pivovarů zřejmě bylo v 17. a 18. století, během 19. století se počet začal zmenšovat. Velké množství malých pivovarů, které byly na každém panství a v každém městě, začalo být nahrazováno pivovary velkými a moderními, jejichž pivo se uplatnilo na zahraničních trzích.
České pivo získalo znamenitou pověst, a tak i čeští sládci byly vyhledávanými odborníky v celém světě, především ve východní Evropě a na Balkáně.
V roce 1929 bylo v Československu 457 pivovarů. Nejvíce piva do zahraničí, hlavně do Rakouska a Německa, exportoval pivovar plzeňský, následoval pivovar smíchovský, budějovický, třeboňský, protivínský a žatecký.(Robert Fischer)
Žádné komentáře:
Okomentovat