"Karel byl velký vůdce, posel míru, jenž chtěl zachránit svět od let války. Státník, jenž dával naději na záchranu svého lidu navzdory komplikovaným problémům v říši. Král, jenž svůj lid miloval nade vše, statečný muž, ušlechtilá duše, vznešený člověk, svatý, z jehož hrobu vychází požehnání."(anglický spisovatel Herbert Vivian).
Poslední rakousko-uherský císař a poslední korunovaný český král Karel I. byl dne 3.října 2004 papežem Janem Pavlem II.v bazilice svatého Petra ve Vatikánu blahořečen, uveden na cestu, na jejímž konci může být prohlášen za svatého. Blahořečení přihlížela i tisícovka potomků habsburské dynastie, mezi nimiž byli i čtyři tehdy žijící císařovi synové.
Z tohoto sesazeného monarchy, který snad nikdy neublížil ani kuřeti, měla po roce 1918 strach celá střední Evropa. Československá vláda dokonce v roce 1921 kvůli němu vyhlásila mobilizaci, když přiletěl do Maďarska, kam byl pozván, aby vykonával funkci uherského krále Karla IV., ve které oficiálně stále byl.
Čtenář českých novin musel tehdy mít dojem, že se nejedná o bývalého mírumilovného vladaře Karla, který upřímně slíboval Čechům automii a stejná práva jako měly ostatní národy, ale o antikrista. Není proto divu, že v obavách o svou s nebe spadlou moc českoslovenští politici a úředníci odmítli Karlovi, jenž se i v Rakousku stal štvancem, poskytnout azyl.
Karel se narodil v roce 1887 jako syn arcivévody Otty, bratrance následníka trůnu Františka Ferdinanda ďEste. Mladý arcivévoda velkou část svého života trávil v Čechách a dovedl česky normálně mluvit. Po maturitě, na vídeňském Skotském gymnasiu, studoval práva na pražské Karlo-Ferdinandově universitě.
Po dokončení studia ho císař František Josef I. povolal do armády, udělal z něho velitele 5.eskadrony 7.dragounského pluku, jež byla usazena v Brandýse nad Labem. Císař mu rovněž přidělil vrchního komořího Zdena Lobkowitze, který ho až do smrti na Madeiře v roce 1922 nikdy neopustil.
V říjnu 1911 se Karel oženil s princeznou Zitou z rodu Bourbon-Parma a příští rok byl nejdříve převelen do Těšína, později, když byl povýšen do hodnosti majora, do Vídně. V tomto roce se jim narodil syn Otto (doposud žijící). Po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda, jehož reformní plány Karel dobře znal, se arcivévoda Karel v roce 1914 stal následníkem císařského trůnu. Neměl však právo ovlivňovat jakákoli politická rozhodnutí.
Poslední rakousko-uherský císař a poslední korunovaný český král Karel I. byl dne 3.října 2004 papežem Janem Pavlem II.v bazilice svatého Petra ve Vatikánu blahořečen, uveden na cestu, na jejímž konci může být prohlášen za svatého. Blahořečení přihlížela i tisícovka potomků habsburské dynastie, mezi nimiž byli i čtyři tehdy žijící císařovi synové.
Z tohoto sesazeného monarchy, který snad nikdy neublížil ani kuřeti, měla po roce 1918 strach celá střední Evropa. Československá vláda dokonce v roce 1921 kvůli němu vyhlásila mobilizaci, když přiletěl do Maďarska, kam byl pozván, aby vykonával funkci uherského krále Karla IV., ve které oficiálně stále byl.
Čtenář českých novin musel tehdy mít dojem, že se nejedná o bývalého mírumilovného vladaře Karla, který upřímně slíboval Čechům automii a stejná práva jako měly ostatní národy, ale o antikrista. Není proto divu, že v obavách o svou s nebe spadlou moc českoslovenští politici a úředníci odmítli Karlovi, jenž se i v Rakousku stal štvancem, poskytnout azyl.
Karel se narodil v roce 1887 jako syn arcivévody Otty, bratrance následníka trůnu Františka Ferdinanda ďEste. Mladý arcivévoda velkou část svého života trávil v Čechách a dovedl česky normálně mluvit. Po maturitě, na vídeňském Skotském gymnasiu, studoval práva na pražské Karlo-Ferdinandově universitě.
Po dokončení studia ho císař František Josef I. povolal do armády, udělal z něho velitele 5.eskadrony 7.dragounského pluku, jež byla usazena v Brandýse nad Labem. Císař mu rovněž přidělil vrchního komořího Zdena Lobkowitze, který ho až do smrti na Madeiře v roce 1922 nikdy neopustil.V říjnu 1911 se Karel oženil s princeznou Zitou z rodu Bourbon-Parma a příští rok byl nejdříve převelen do Těšína, později, když byl povýšen do hodnosti majora, do Vídně. V tomto roce se jim narodil syn Otto (doposud žijící). Po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda, jehož reformní plány Karel dobře znal, se arcivévoda Karel v roce 1914 stal následníkem císařského trůnu. Neměl však právo ovlivňovat jakákoli politická rozhodnutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat