Telefonní ústředny byly až do poloviny dvacátého století převážně ovládány ručně, přičemž ústředny velkých pošt byly umístěny v rozlehlých sálech a obsluhovalo je v jedné směně i několik desítek spojovatelek.
Spojovatelky mimo spojení účastníků musely zapsat data každého telefonního hovoru (tel.čísla, čas začátku a konce hovoru). Mimo to musely podávat informace o telefonních číslech a o ceně za uskutečněný telefonát. Spojovatelky na mezinárodních ústřednách musely znát nejen němčinu, angličtinu a franštinu, ale také morseovku, neboť se nezávisle na probíhajícím telefonním hovoru mohly domlouvat telegrafem. Automatické ústředny byly nejdříve zřizovány jen ve velkých městech.
Hned po uvedení Bellova vynálezu do života začaly prudce přibývat telefonní stanice. V roce 1882 už bylo na světě 31 tisíc telefonních stanic, v roce 1928 už to bylo 31 miliónů telefonních stanic. Nejvíce jich bylo v USA, kde bylo na sto obyvatel 16 stanic, v Kanadě 13 stanic. V Evropě bylo největší procento telefonů v Dánsku (10 na 100 obyvatel), Švédsku (8), Německu (5) a Anglii (4).
V Československu bylo v roce 1928 134 tisíc telefonů (z toho 33 tisíc v Praze) tj. 0,9 tel.stanic na 100 obyvatel. Jedna telefonní stanice byla na 111 obyvatel. Většímu rozšíření telefonu v českých podmínkách bránily vysoké ceny za zřízení stanice i za provoz.
Automatické ústředny byly zpočátku masivní monstra, založená pouze na spínání elektromagnetických relé, teprve po masovém rozšíření polovodičů, po roce 1960, mohlo i v českých podmínkách nastat rozšiřování telefonní sítě. Soukromá telefonní stanice v té době však byla považována za přepych, který může ohrozit bezpečnost státu, a proto byly až do roku 1990 telefonní stanice přednostně zřizovány ve státních podnicích. Vlastní telefonní sítě si také zřizovaly státní instituce (především železnice, armáda, úřady) i velké státní firmy. Automatizace zaostávala za západními zeměmi, a tak telefonní sítě ještě v roce 1990 ještě měly mnoho ručně ovládanýcch ústředen.
Po roce 1993 byla veřejná telefonní síť částečně zprivatizována (převažoval vliv státu) a byly na telefonní síť připojeni všichni zájemci. V té době však už obyvatelstvo začínalo při dorozumívání používat internet a mobilní telefony, takže pevná telefonní síť ztratila svou bývalou důležitost.
Spojovatelky mimo spojení účastníků musely zapsat data každého telefonního hovoru (tel.čísla, čas začátku a konce hovoru). Mimo to musely podávat informace o telefonních číslech a o ceně za uskutečněný telefonát. Spojovatelky na mezinárodních ústřednách musely znát nejen němčinu, angličtinu a franštinu, ale také morseovku, neboť se nezávisle na probíhajícím telefonním hovoru mohly domlouvat telegrafem. Automatické ústředny byly nejdříve zřizovány jen ve velkých městech.Hned po uvedení Bellova vynálezu do života začaly prudce přibývat telefonní stanice. V roce 1882 už bylo na světě 31 tisíc telefonních stanic, v roce 1928 už to bylo 31 miliónů telefonních stanic. Nejvíce jich bylo v USA, kde bylo na sto obyvatel 16 stanic, v Kanadě 13 stanic. V Evropě bylo největší procento telefonů v Dánsku (10 na 100 obyvatel), Švédsku (8), Německu (5) a Anglii (4).
V Československu bylo v roce 1928 134 tisíc telefonů (z toho 33 tisíc v Praze) tj. 0,9 tel.stanic na 100 obyvatel. Jedna telefonní stanice byla na 111 obyvatel. Většímu rozšíření telefonu v českých podmínkách bránily vysoké ceny za zřízení stanice i za provoz.
Automatické ústředny byly zpočátku masivní monstra, založená pouze na spínání elektromagnetických relé, teprve po masovém rozšíření polovodičů, po roce 1960, mohlo i v českých podmínkách nastat rozšiřování telefonní sítě. Soukromá telefonní stanice v té době však byla považována za přepych, který může ohrozit bezpečnost státu, a proto byly až do roku 1990 telefonní stanice přednostně zřizovány ve státních podnicích. Vlastní telefonní sítě si také zřizovaly státní instituce (především železnice, armáda, úřady) i velké státní firmy. Automatizace zaostávala za západními zeměmi, a tak telefonní sítě ještě v roce 1990 ještě měly mnoho ručně ovládanýcch ústředen.
Po roce 1993 byla veřejná telefonní síť částečně zprivatizována (převažoval vliv státu) a byly na telefonní síť připojeni všichni zájemci. V té době však už obyvatelstvo začínalo při dorozumívání používat internet a mobilní telefony, takže pevná telefonní síť ztratila svou bývalou důležitost.
Žádné komentáře:
Okomentovat