Využitím kmitů elektrického proudu se v devatenáctém století zabývalo mnoho vědců. Nejdříve Angličan James Clerk Maxwell (1831-1879) předpověděl existenci elektromagnetických vln šířících se rychlostí světla.
Významné byly i práce Feadersena, ale správnost Maxwelovy teorie v praxi dokázal Němec Heinrich Rudolf Hertz (1857-1894).
Jako první sice využil těchto objevů Rus Alexandr Štěpanovič Popov (1859-1906)(vlevo), který v roce 1895 vynalezl anténu, jejíž pomocí vysílal elektromagnecké vlny na vzdálenost 4 km, ale skutečný bezdrátový telegraf sestrojil v roce 1897 italský fyzik Guglielmo Marconi (1874-1937).
Další směr v přenosu elektromagnetických vln naznačil dánský inženýr Waldemar Poulsen, který v roce 1903 sestrojil lampu se silně chlazeným elektrickým obloukem. K vzniku skutečné elektronky přispěly vědecké práce Angličanů J.A.Fleminga (1849-1945) a Williama Thomsona (1824-1907) a Američana Irwinga Langmuira (1881-1957), ale vynálezcem první elektronky byl v roce 1904 Američan Lee de Forest.
Po vynálezu triody-první elektronky byl brzy objeven oscilátor, a tím prakticky použitelný vysílač elektromagnetických vln a také přijímač s elektronkovým zesilovačem. Pro příjem silného signálu bylo také možno používat zcela jednoduchý přijímač s krystalem.
Morseova abeceda se dostala do éteru a radiotelegrafie se rychle rozšířila po celém světě. Její využití nastalo především v lodní dopravě, kde přispěla k bezpečnosti a zrychlení plavby. Možnost přenosu signálu éterem samozřejmě okamžitě využily armády a zpravodajské služby. I v letectvu měla radiotelegrafie velký význam (vzducholodě), ale brzy byla vytlačována rychlejší radiofonií.
Protože radiotelegrafie s morseovou abecedou překonávala atmosférické poruchy a umělé rušení mnohem lépe než radiofonie, tak sehrála významnou roli v obou světových válkách. Kvůli poměrně snadné možnosti utajení zpráv, i nezašifrované zprávy dokázaly vysílat a přijímat jen vyškolení a zkušení specialisté-radiotelegrafisté, osvědčila se v bojových podmínkách, a proto se jí armády nechtěly až téměř do konce dvacátého zbavit a zcela ji nahradit jen mluveným slovem.
Významné byly i práce Feadersena, ale správnost Maxwelovy teorie v praxi dokázal Němec Heinrich Rudolf Hertz (1857-1894).
Jako první sice využil těchto objevů Rus Alexandr Štěpanovič Popov (1859-1906)(vlevo), který v roce 1895 vynalezl anténu, jejíž pomocí vysílal elektromagnecké vlny na vzdálenost 4 km, ale skutečný bezdrátový telegraf sestrojil v roce 1897 italský fyzik Guglielmo Marconi (1874-1937).Další směr v přenosu elektromagnetických vln naznačil dánský inženýr Waldemar Poulsen, který v roce 1903 sestrojil lampu se silně chlazeným elektrickým obloukem. K vzniku skutečné elektronky přispěly vědecké práce Angličanů J.A.Fleminga (1849-1945) a Williama Thomsona (1824-1907) a Američana Irwinga Langmuira (1881-1957), ale vynálezcem první elektronky byl v roce 1904 Američan Lee de Forest.
Po vynálezu triody-první elektronky byl brzy objeven oscilátor, a tím prakticky použitelný vysílač elektromagnetických vln a také přijímač s elektronkovým zesilovačem. Pro příjem silného signálu bylo také možno používat zcela jednoduchý přijímač s krystalem.
Morseova abeceda se dostala do éteru a radiotelegrafie se rychle rozšířila po celém světě. Její využití nastalo především v lodní dopravě, kde přispěla k bezpečnosti a zrychlení plavby. Možnost přenosu signálu éterem samozřejmě okamžitě využily armády a zpravodajské služby. I v letectvu měla radiotelegrafie velký význam (vzducholodě), ale brzy byla vytlačována rychlejší radiofonií.Protože radiotelegrafie s morseovou abecedou překonávala atmosférické poruchy a umělé rušení mnohem lépe než radiofonie, tak sehrála významnou roli v obou světových válkách. Kvůli poměrně snadné možnosti utajení zpráv, i nezašifrované zprávy dokázaly vysílat a přijímat jen vyškolení a zkušení specialisté-radiotelegrafisté, osvědčila se v bojových podmínkách, a proto se jí armády nechtěly až téměř do konce dvacátého zbavit a zcela ji nahradit jen mluveným slovem.
Žádné komentáře:
Okomentovat