Býval svátkem práce či lásky. Před stopadesáti léty zásluhou Hálka, Světlé a Nerudy vyšel almanach Máj. Kde že, Viléme, Hynku, Jarmilo jsou ty vznešené časy básní a modliteb. Dnes je 1. máj "dnem boje". I letos zavládne v ulicích po celé zemi výbušná atmosféra.
Pětatřicet veřejných shromáždění a stovky extremistů v ulicích. Taková je plánovaná bilance dnešních prvomájových oslav v hlavním městě. Ve střehu proto jsou i strážci zákona. Vedení policie počítá s nasazením více než tisícovky policistů ze všech složek.
I první máj zbrutálněl. Před takovými třiceti léty to byl den bezstarostný, všude vlály československé a sovětské vlajky, okna všech úřadů a podniků byla polepena rudými plakáty s velkou jednotkou, v televizi a rozhlase probíhaly slavnostní programy, všichni se měli povinně radovat, zpívat, tancovat. Jistě mnoho lidí lituje, že se té organizované prvomájové spontánosti vyhýbali, kde dnes najdou pionýry a svázáky nadšeně jásající a volající "My jsme mládež nová!"
Za půl století jsem se zúčastnil třech prvomájových oslav: prvně to bylo asi ve čtvrté třídě základní školy, kdy jsme byli autobusem dopraveni až na náměstí okresního města. Mimo účasti na fotbalovém utkání, které probíhalo po oslavě si nepamatuji nic.
Podruhé jsem byl v průvodu ve střední škole, protože den předem jsem byl určen k nesení transparentu. Za neúčast hrozilo až vyloučení ze školy. Projevy na náměstí jsme zaregistrovali, ale po dvou stech metrech chůze v průvodu se nám podařilo hodit transparent do nějakého dvora a zmizet v hospodě 4.cenové skupina, kde se brzy objevil dechovka, které se také nějakým způsobem podařilo předčasně opustit průvod. Hudba hrála od srdce, platili organizátoři oslav.
Potřetí a naposledy jsem byl účastnikem komunistické prvomájové manifestace přesně před čtyřiceti léty, v roce 1968. Tentokrát dobrovolně, ze zvědavosti, z dáli. Více než sto lidí tam nebylo, ale úsilí řečníků budovat socializmus s lidskou tváří bylo velké. Bylo to zvláštní, nepopsatelné období. Napětí tehdy viselo ve vzduchu, říkalo se, co se dvacet let říkat nesmělo, každý chtěl užít Dubčekem nabízené svobody, jako by tušil, že dlouho trvat nebude. Jen málokdo si představoval další život bez komunistů v čele společnosti. Oni ti komunisté, kteří měli "obrodný proces" v rukách, byli také zcela jiní než byli komunisté kdykoli předtím i kdykoli potom včetně současnosti.
Tvrdí se, že První máj se stal svátkem, kvůli chicagským dělníkům, popraveným po nepokojích v roce 1886. První máj však byl svátkem nejkrásnějšího ročního období - nikoli svátkem práce - už dávno předtím. Že, pane Mácho, básníku tohoto rozkvetlého slavného dne!(Autor: M.Veselý)
Pětatřicet veřejných shromáždění a stovky extremistů v ulicích. Taková je plánovaná bilance dnešních prvomájových oslav v hlavním městě. Ve střehu proto jsou i strážci zákona. Vedení policie počítá s nasazením více než tisícovky policistů ze všech složek.
I první máj zbrutálněl. Před takovými třiceti léty to byl den bezstarostný, všude vlály československé a sovětské vlajky, okna všech úřadů a podniků byla polepena rudými plakáty s velkou jednotkou, v televizi a rozhlase probíhaly slavnostní programy, všichni se měli povinně radovat, zpívat, tancovat. Jistě mnoho lidí lituje, že se té organizované prvomájové spontánosti vyhýbali, kde dnes najdou pionýry a svázáky nadšeně jásající a volající "My jsme mládež nová!"
Za půl století jsem se zúčastnil třech prvomájových oslav: prvně to bylo asi ve čtvrté třídě základní školy, kdy jsme byli autobusem dopraveni až na náměstí okresního města. Mimo účasti na fotbalovém utkání, které probíhalo po oslavě si nepamatuji nic.
Podruhé jsem byl v průvodu ve střední škole, protože den předem jsem byl určen k nesení transparentu. Za neúčast hrozilo až vyloučení ze školy. Projevy na náměstí jsme zaregistrovali, ale po dvou stech metrech chůze v průvodu se nám podařilo hodit transparent do nějakého dvora a zmizet v hospodě 4.cenové skupina, kde se brzy objevil dechovka, které se také nějakým způsobem podařilo předčasně opustit průvod. Hudba hrála od srdce, platili organizátoři oslav.
Potřetí a naposledy jsem byl účastnikem komunistické prvomájové manifestace přesně před čtyřiceti léty, v roce 1968. Tentokrát dobrovolně, ze zvědavosti, z dáli. Více než sto lidí tam nebylo, ale úsilí řečníků budovat socializmus s lidskou tváří bylo velké. Bylo to zvláštní, nepopsatelné období. Napětí tehdy viselo ve vzduchu, říkalo se, co se dvacet let říkat nesmělo, každý chtěl užít Dubčekem nabízené svobody, jako by tušil, že dlouho trvat nebude. Jen málokdo si představoval další život bez komunistů v čele společnosti. Oni ti komunisté, kteří měli "obrodný proces" v rukách, byli také zcela jiní než byli komunisté kdykoli předtím i kdykoli potom včetně současnosti.
Tvrdí se, že První máj se stal svátkem, kvůli chicagským dělníkům, popraveným po nepokojích v roce 1886. První máj však byl svátkem nejkrásnějšího ročního období - nikoli svátkem práce - už dávno předtím. Že, pane Mácho, básníku tohoto rozkvetlého slavného dne!(Autor: M.Veselý)
Žádné komentáře:
Okomentovat