7. Od Marathónu k SMS (radiofonie).

Vynález elektronky, radiového vysílače a přijímače souběžně s rozvojem radiotelegrafie znamenal i rozvoj radiofonie-přenos zachyceného zvuku na dálku. Vývoj rychle spěl k stále silnějším vysílačům, proto v roce 1920 v USA mohly vzniknout první rozhlasové stanice.

V dalších létech byly rozhlasové vysílače zřízeny i v Evropě. Vysílače nejstaršího typu, které pracovaly na základě Poulsenovy lampy, byly ve francouzských městech Bordeaux a Lyone, jeden z jiného typu vysílačů (vysokofrekvenční proudy) byl také v Poděbradech, nejlépe se však osvědčily vysílače s elektronkovými lampami, se stálou frekvencí i amplitudou.

První rozhlasová stanice na území českých zemí začala vysílat v roce 1923 na letišti v Kbelích u Prahy. První stabilní vysílač byl postaven v Liblicích u Prahy. Vysílací zařízení bylo umístěno v jednopatrové budově, která byla před bleskem chráněna měděnou střechou. Anténa byla umístěna na dvou 150 m vysokých stožárech postavených na porcelánových izolátorech.

Počátkem třicátých let byly rozhlasové vysílače ještě v Brně a Ostravě. V Evropě bylo 250 rozhlasových vysílačů, což bylo považováno za maximum, při němž se jednotlivé stanice nepřehlušují.

Vysílače byly značně masivní, náročné na prostor, na kvalitní materiál a na energii. Vysílač si jedním generátorem vyráběl proud pro žhavení elektronek, jiným generátorem proud pro mřížky, dalším pro anodové napětí atd. Motory těchto soustrojí byly poháněny proudem o 380 V. Obrovské elektronky, v nichž bylo anodové napětí 18.000V, byly chlazeny destilovanou vodou.