Drobní šlechtici a měšťané si na tom, že a půjčili peníze pánovi, velmi zakládali. Vklad byl uváděn jako vdovský peníz, sirotčí peníz, věno nedospělých dítek atd. Plynul z něho úrok ve výši šest procent.
Odkazy:
Každý, kdo takto měl u pána uložené peníze, byl považován za služebníka. Neznamenalo to, že by u pána dělal sluhu; služebníci předváděli pánovu společenskou úroveň. Zemané, rytíři a další věřitelé byli na zámek zváni na okázalé svatby, pohřby, křtiny a vítání vzácných hostí. Rovněž pánovi dělali doprovod při cestách na jiná panství.
Peníze, které nižší šlechtic půjčil pánovi, pravděpodobně nikdy zpět nedostal, ale výhody, které z vkladu plynuly, to plně nahradily. Vyplácení úroků bylo prováděno každoročně. Z dnešního pohledu taková výplata například u pánů z Hradce vypadala dost zajímavě.
Věřitel se jednoho dne vydal na zámek. Aby mu nebylo smutno, vzal sebou syny a čeledíny. Ubytovali se v hospodě v podzámčí a jedli a pili, co hrdlo ráčilo. Druhý den se vydali k pánovi. Nebyl-li doma, nezbývalo než na něho čekat. Vrátili se do hospody a krátili si čas pitkami, kostkami, rvačkami a jinou dobovou zábavou. To mohlo trvat i několik dní. Do zámku se odebrali, až když pro ně pán poslal.
Věřitel pána pozdravil, načež dostal ceduličku, na kterou mu byl v kanceláři vyplacen úrok. Tím návštěva končila. Veškerou útratu v hospodě platil pán. Nebývala malá, neboť lidé na dvorech a tvrzích zemanských byli sice vychováváni v náležité skromnosti, když však se naskytla příležitost, dovedli jíst a pít znamenitě.
Vklad u pána byl také pojistným na všechny škody. Když se zemanovi neurodilo, přišlo krupobití, povodeň, sucho, nebo vyhořel, mohl se obrátit na velmože, který poskytl pomoc, aniž cokoli krátil z úroků. Neopomenul také události v rodinách věřitelů. Křtiny ho stály deset kop grošů, na svatbu poslal jelena, šel-li zemanův syn do války, dostal od pána koně a výzbroj. Věřitel měl od pána také zdarma veškerou právní pomoc. To vše plynulo z půjčky 500 až 1.000 kop grošů.
Žádné komentáře:
Okomentovat