Google

středa 16. dubna 2008

Život na zámku v 16.století.

Peníze okamžitě po podpisu smlouvy, do 24 hodin a podobné inzeráty lze denně číst na letáčcích a v inzertních rubrikách. Neváhejte a zatelefonujte! Kdo by nepotřeboval peníze? Jednoduše vypadající půjčky však jsou ošidné. V každém případě vražedné podmínky splácení.

Odkazy:

Půjčky v 16. století.

Konec legendy o zlatě v rožmberské hrobce.


Půjčky existují už od pravěku lidstva, jejich význam určitě stoupl po vynálezu peněz. Musejí k tomu být nejméně dvě osoby, věřitel a dlužník. V obou případech je to riskantní úkon. Může se stát, že dlužník půjčku nevrátí nebo věřitel si stanoví lichvářské podmínky, které dlužník není z nějakých důvodů schopen splnit.

V minulosti si velké částky půjčovali především panovníci a šlechtici. Banky, jak je známe v současnosti, sice nebyly, ale jejich pozici zastávali vyšší šlechtici, magnáti.

V šestnáctém století, když se české země dostatečně vypořádaly s následky husitských bouří a došlo k značné stabilizaci politických poměrů, zjistili šlechtici, že finančně nejsou schopni konkurovat šlechticům zahraničním, které husitská revoluce nepostihla.

Šlechtici nepotřebovali peníze jenom na opravy poničených hradů, tvrzí, zámků a kostelů, ale především na podnikání všeho druhu (hornictví, rybníkářství, alchymie atd) a také na předvedení lesku rodu, různé okázalé slavnosti, bez nichž by šlechtic nebyl šlechticem. Při takových slavnostech, jichž se zúčastňovalo velké množství panstva, muselo být nadměrné množství drahého jídla a pití, které k těmto účelům bylo dováženo z velkých dálek.

Přes neustálé finanční problémy si páni z Hradce vydržovali ohromný služebnický a úřednický aparát. Na zámku sloužilo až sto padesát lidí. Jak kázal mrav, nechyběl na zámku šašek, bláznice a trpaslík. Celé toto osazenstvo pán platil, živil a šatil. Navíc tam byli sluhové vyšších úředníků (některý zaměstnával i čtyři). Na zámek se chodili stravovat kantoři, studenti, chudí žáci a potulní kejklíři. Každý, kdo přišel pána pozdravit, byl pohoštěn.


Šlechtické výdaje mnohokrát převyšovaly příjmy a bylo nutno dluh vytloukat dluhem. Věřitelé ani tenkrát nic neodpouštěli, proto docházelo k zastavování majetku (většinou kus panství s vesnicemi a poddanými).

Páni věděli, že nevyužité peníze jsou u měšťanstva a drobných šlechticů, a tak se k nim pokoušeli dostat. Speciální agenti (einkaufři) objížděli panství a nabízeli výhody uschování peněz u pána. Jak se ukazovalo takové půjky bývaly výhodné pro obě strany.(pokračování)


Žádné komentáře:

Okomentovat