Zuby jsem uchránil před extrakcí stejně jako porost hlavy před řáděním velkých stříhacích strojů dvou obětavých třeboňských holičů, kteří za jednotný úplatek (modrá tříkoruna) ponechali na funglnových vojenských hlavách uši a něco málo vlasů.
Zmateným povelům několika poddůstojníků se uniknout nedalo. Nováčci, upnutí do silných vojenských blůz, byli vyhnáni nejdříve na nádvoří, odkud, za třicetistupňového horka, do nedaleké vilové čtvrti, kde byl na uzavřené ulici připraven závod v běhu.
I organizátoři nejperfektněji zorganizovaných olympijských soutěží by bledli studem, když by se dozvěděli, jak dokonale zorganizovaný běžecký závod proběhl 1.srpna 1963 v Třeboni.
Na jedné straně uzavřené ulice byla pomyslná startovní čára, na kterou skupina důstojníků řadila náhodně pochytané vojáky. Pak kdosi mávnutím praporku závod odstartoval. Na konci ulice byl cíl, který byl tvořen důstojníky-časoměřiči a důstojníky zapisovateli. Kdo proběhl cílem, postavil se do zástupu a nahlašoval pořadí ve kterém doběhl.
Důstojníci-zapisovatelé stačili zapsat tak polovinu lidí, na zapisování času vůbec nedošlo, protože už dobíhala další skupina. Muselo se pokračovat vojenským tempem, aby se závod zvládl, neboť přibývající nováčci už se počítali na stovky.
Výsledky závodu samozřejmě nebyly, z pochopitelných důvodů přísného utajení, nikdy zveřejněny. Vše, co se v té době v armádě dělo, bylo vojenským tajemstvím. Pokud by se skutečně našla tak hloupá nepřátelská rozvědka, která by pronikla na české území a našla v některém třeboňském odpadkovém koši papíry s nečitelnými jmény, tak by z nálezu určitě byla paralyzována ona i veškerý tehdejší takzvaný imperialistický vojenský a politický aparát. Tak dokonalá organizace československé armády musela nahnat hrůzu za všech okolností.
Po návratu do kasáren konečně došlo na jídlo, i když ani to nebyla tak jednoduchá záležitost, jak si civilista může myslet. Postavit se upnutý v silné uniformě, nasáklé potem, do několikasetčlenného zástupu, kroutícího se přes dvě nádvoří, a dvě hodiny čekat s kručícím žaludkem a za stále pálícího slunce není mimořádná zábava.
To byla také jedna z prvních zkoušek vojenské odolnosti a tuposti. Trpělivost růže přináší, přinesla tedy i první vojenskou večeři. S plechovými miskami, nazývanými ešusy, přistupovali nováčci k širokému oknu, za nímž šest kuchařů soutěžilo, kdo dlouhou naběračkou dá při vhození rýže do plechové misky větší ránu.
Po jídle nemohly nikomu uniknout fronty u okének v zadní části podlouhlé jídelny. Rozneslo se, že je tam na prodej pivo. I tento český národní nápoj se dokáže v armádě změnit k nepoznání. Dřevěné sudy byly označené nálepkou sedm stupňů, ale pohotoví výčepní z řad vojenských dobrovolníků neustále zdůrazňovali, že se jedná o třeboňské pivo desetistupňové, nálepky s desítkou na sudech byly prý vyměněny kvůli náhodné kontrole.
Takže cena piva pro vyprahlá hrdla nováčků nebyla sedmdesát haléřů, ale koruna dvacet. Na vracení drobných nebyl čas. Uvedená cena, značka piva ani jeho stupeň ovšem neměly v tomto případě valný význam. Při návalu před okénkem nebyl čas na přemýšlení o chuti. Z teplé pivní pěny, za dvě koruny vychrstnuté do nevymytého ešusu, by určitě byli jeleni i nejslavnější pivní degustátoři. (m.Veselý)Pokračování
Zmateným povelům několika poddůstojníků se uniknout nedalo. Nováčci, upnutí do silných vojenských blůz, byli vyhnáni nejdříve na nádvoří, odkud, za třicetistupňového horka, do nedaleké vilové čtvrti, kde byl na uzavřené ulici připraven závod v běhu.
I organizátoři nejperfektněji zorganizovaných olympijských soutěží by bledli studem, když by se dozvěděli, jak dokonale zorganizovaný běžecký závod proběhl 1.srpna 1963 v Třeboni.
Na jedné straně uzavřené ulice byla pomyslná startovní čára, na kterou skupina důstojníků řadila náhodně pochytané vojáky. Pak kdosi mávnutím praporku závod odstartoval. Na konci ulice byl cíl, který byl tvořen důstojníky-časoměřiči a důstojníky zapisovateli. Kdo proběhl cílem, postavil se do zástupu a nahlašoval pořadí ve kterém doběhl. Důstojníci-zapisovatelé stačili zapsat tak polovinu lidí, na zapisování času vůbec nedošlo, protože už dobíhala další skupina. Muselo se pokračovat vojenským tempem, aby se závod zvládl, neboť přibývající nováčci už se počítali na stovky.
Výsledky závodu samozřejmě nebyly, z pochopitelných důvodů přísného utajení, nikdy zveřejněny. Vše, co se v té době v armádě dělo, bylo vojenským tajemstvím. Pokud by se skutečně našla tak hloupá nepřátelská rozvědka, která by pronikla na české území a našla v některém třeboňském odpadkovém koši papíry s nečitelnými jmény, tak by z nálezu určitě byla paralyzována ona i veškerý tehdejší takzvaný imperialistický vojenský a politický aparát. Tak dokonalá organizace československé armády musela nahnat hrůzu za všech okolností.
Po návratu do kasáren konečně došlo na jídlo, i když ani to nebyla tak jednoduchá záležitost, jak si civilista může myslet. Postavit se upnutý v silné uniformě, nasáklé potem, do několikasetčlenného zástupu, kroutícího se přes dvě nádvoří, a dvě hodiny čekat s kručícím žaludkem a za stále pálícího slunce není mimořádná zábava.
To byla také jedna z prvních zkoušek vojenské odolnosti a tuposti. Trpělivost růže přináší, přinesla tedy i první vojenskou večeři. S plechovými miskami, nazývanými ešusy, přistupovali nováčci k širokému oknu, za nímž šest kuchařů soutěžilo, kdo dlouhou naběračkou dá při vhození rýže do plechové misky větší ránu.
Po jídle nemohly nikomu uniknout fronty u okének v zadní části podlouhlé jídelny. Rozneslo se, že je tam na prodej pivo. I tento český národní nápoj se dokáže v armádě změnit k nepoznání. Dřevěné sudy byly označené nálepkou sedm stupňů, ale pohotoví výčepní z řad vojenských dobrovolníků neustále zdůrazňovali, že se jedná o třeboňské pivo desetistupňové, nálepky s desítkou na sudech byly prý vyměněny kvůli náhodné kontrole.
Takže cena piva pro vyprahlá hrdla nováčků nebyla sedmdesát haléřů, ale koruna dvacet. Na vracení drobných nebyl čas. Uvedená cena, značka piva ani jeho stupeň ovšem neměly v tomto případě valný význam. Při návalu před okénkem nebyl čas na přemýšlení o chuti. Z teplé pivní pěny, za dvě koruny vychrstnuté do nevymytého ešusu, by určitě byli jeleni i nejslavnější pivní degustátoři. (m.Veselý)Pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat