Kopřivy barvy khaki (9).

Druhý vojenský den byl přesně v šest hodin ráno zahájen pískotem píšťalek a řevem poddůstojníků. Po několika minutách se nádvoří zaplnilo nevyspalými neoholenými nováčky, oblečenými podle příkazu pouze v kalhotách a ve vysokých kožených botách.

Napjaté očekávání rozťal povel: „Za mnou poklusem klus!“ V následujícím okamžiku nevídanou rychlostí špalírem pelášil, obrovskými skoky, malý voják s atleticky vypracovanou hrudí a velkými botami. Ferda Mravenec v závodě se stonožkou, hlavou mi prolétl Sekorův obrázek z dětství.

Za pádícími velkými botami se za halasného pobízení poddůstojníků vydalo se směrem k hlavní bráně několik stovek mladých vojáků. Už při první rozcvičce byli v čele běžícího davu nováčků nezbytní vojnožrouti, kteří se na tyto okamžiky celá léta těšili a fyzicky připravovali, aby se hned od prvního dne vetřeli do přízně velitelů.

Nezapomenutelná nebyla jen tato rozcvička, ale zásluhou vojína Ličky byly nezapomenutelné i další. A nejen rozcvičky. Nadutost, vášně a záliby poddůstojníků se od starověku příliš nezměnily, veškerá činnost poddůstojníka jako velitele nováčků byla zaměřená na týrání těla i ducha.

Že byl prostý vojín velitelem nebo zástupcem velitele čety, nebylo v době, kdy na ministerstvu obrany vládl Bohumír Lomský, vojáky familiérně nazývaný Bohouš, vůbec žádnou zvláštností. Při maximálním počtu pěšáků se automaticky musel projevovat nedostatek velitelů, především důstojníků. Nebylo mimořádnou výjimkou setkat se s poddůstojníkem základní vojenské služby, který zastával funkci velitele roty. Co jiného než stranická legitimace mohlo při nedostatku důstojníků rozhodovat o velitelích?

Vojín Lička, typický „Ostravak s kratkym zobakem“, zřejmě kvůli své aktivitě měl v rotě nováčků téměř neomezené možnosti. To, že po dobu pětiměsíčního trvání rádiokurzu vedl dobrovolně většinu rozcviček a zrychlených přesunů, hovoří snad za všechny testy inteligence. Přáním každého těžce běžícího a supícího nováčka během rozcvičky bylo, aby vpředu nesnesitelně řvoucí Lička upadl a dvě stovky okovaných půllitrů po něm mohly přeběhnout. Jenomže Ličkova fyzická kondice byla tak dobrá, že nejen neupadl, ale před po dechu lapajícím a rozdrážděným houfem často stačil běžet pozpátku.

Lička vůbec nepůsobil dojmem sportovce. Vysoký, mírně přihrbený a zakomplexovaný blonďák s úzkými rameny a dětským obličejem pěstoval v civilu otužilectví, sport, jímž se v době základní vojenské služby na sebe snažil upozornit, a ohromit celou armádu. Zářil štěstím, když za desetistupňového mrazu mohl vojáky rádiokurzu, vysvlečené do půl těl, vyhnat na čtyřicetiminutovou rozcvičku. Jiné roty cvičily v prošívaných vatových kabátech a ušankách. Při teplotách pod nulou se nedalo moc ulejvat, to mráz nedovolil, proto se po rozcvičce vřítil na umyvárnu houf dočervena zbarvených těl, pro která i ledová voda připomínala tekutinu příjemně ohřátou.

Životní zkušenosti ovšem ukazují, že hlavní příčina dobrého tělesného i duševního zdraví a odolnosti proti nemocím není v extrémním otužování, koupání v ledové vodě a jiném tělesném sebetrýznění, že je to zcela prostince dáno nějakými neviditelnými geny a podobnými záhadami v lidských tělech. To nerady přiznávají i některé lékařské hlavy, o zastáncích otužování nemluvě. (m.Veselý)

Pokračování.