V současném období je česká krajina ozdobena žlutě zářícími lány kvetoucí řepky. Lidé však na tu nádheru hledí nepříliš nadšeně. Ještě před několika léty byli zemědělci chváleni za mnohem menší řepkové lány. Dnes je tomu naopak. Zásluhou cílené mediální kampaně proti biopalivům žlutá krása dostala vlčí hlavu.
Je téměř zázrak, když ve vlaku či autobuse není slyšet kritika na ohromné řepkové lány. Hlavními argumenty kritiků jsou obavy z nedostatku a vysoké ceny potravin a z ceny řepkové nafty, která navíc poškozuje motory.
Pamětníci nedostatku potravin a dob, kdy byly na příděl, ještě existují. Tento jev se objevoval v dobách válečných a poválečných, v Československu byl systém potravinových lístků zaveden ještě na počátku padesátých let (zrušen při neslavné měnové reformě 1.6.1953).
Jiným problémem býval nedostatečný výběr potravin (i dalšího zboží) před rokem 1989. Plánované hospodářství umožnilo jen zásobování levnými základními potravinami, každý výrobce měl přidělené odběratele, každý obchod dodavatele. Přes hranici okresu byly potraviny dodávány jen výjimečně. Produkce tehdejšího státního zemědělství byla obrovská, ale neefektivní (hlavně zásluhou přezaměstnanosti). Vysoké náklady zemědělství bylo zřejmě nutno vyrovnávat vývozem zemědělské produkce do spřátelených a rozvojových zemí. Zemědělci byli neustále nuceni k zvyšování výroby, "aby bylo ve výrobě potravin dosaženo soběstačnosti."
Na konci roku 1989 spadla "železná opona" a každý mohl na vlastní oči vidět rozdíly v zásobování na Západě a na Východě. Nyní se v téměř celé Evropě situace v zásobování prakticky vyrovnala. Potravin je tu dostatek, ale i ostatní svět také chce jíst. Bída zůstala v některých zemích "třetího světa", hlavně v Africe. Bohužel tuto bídu ještě zvyšuje pěstování plodin včetně české řepky na zprofanovaná biopaliva.
Svět se z honby na náhražkou ropy zbláznil. Mnozí odborníci tvrdí, že svět má ještě ohromné zásoby ropy - jen stávající zdroje jsou nejméně na sto let, že panika je předčasná. Předpokládá se ještě velké množství neobjevených zdrojů. Problémem je dostat se k nim. Je to problém technický a také problém politický - to asi větší.
Ropa je především pod mořem a v Asii (Stř.Východ, Irak, IRán,Kavkaz, Sibiř aj.) na území států, které se snaží vyvolat poptávku a tím získat co nejvíce hospodářské, politické i vojenské moci.. Růst ceny ropy a honba za bio-palivy jsou zřejmě vyvolány snahou zastavit rostoucí vliv Ruska a Iránu.
Je to kolotoč, který se nedá zastavit: Na jedné straně se operuje nedostatkem energetických surovin, na druhé vlády se snaží co nejvíce zvýšit spotřebu, neboť nepřímé daně jsou zlatým dnem v každém eráru. Na programu úspor je založena většina režimů, skutečně šetřit vlády však nedovedou.
Místo hledání náhražek za pohonné hmoty by se asi měly hledat náhražky za plasty, jejichž výroba spotřebuje možná víc ropy než motorová vozidla. Plasty a umělé chemicky vyrobené hmoty jsou téměř základním materiálem současné civilizace. Nestálo by za zamyšlení vrátit se k přírodním materiálům v oblečení, obutí, místo plýtvání papírem na reklamu používat papír na obaly atd. Na míste by byl zákaz prodeje nápojů v plastových obalech, vrátit se k zálohovanému prodeji skleněných lahví.
Je téměř zázrak, když ve vlaku či autobuse není slyšet kritika na ohromné řepkové lány. Hlavními argumenty kritiků jsou obavy z nedostatku a vysoké ceny potravin a z ceny řepkové nafty, která navíc poškozuje motory.
Pamětníci nedostatku potravin a dob, kdy byly na příděl, ještě existují. Tento jev se objevoval v dobách válečných a poválečných, v Československu byl systém potravinových lístků zaveden ještě na počátku padesátých let (zrušen při neslavné měnové reformě 1.6.1953).
Jiným problémem býval nedostatečný výběr potravin (i dalšího zboží) před rokem 1989. Plánované hospodářství umožnilo jen zásobování levnými základními potravinami, každý výrobce měl přidělené odběratele, každý obchod dodavatele. Přes hranici okresu byly potraviny dodávány jen výjimečně. Produkce tehdejšího státního zemědělství byla obrovská, ale neefektivní (hlavně zásluhou přezaměstnanosti). Vysoké náklady zemědělství bylo zřejmě nutno vyrovnávat vývozem zemědělské produkce do spřátelených a rozvojových zemí. Zemědělci byli neustále nuceni k zvyšování výroby, "aby bylo ve výrobě potravin dosaženo soběstačnosti."
Na konci roku 1989 spadla "železná opona" a každý mohl na vlastní oči vidět rozdíly v zásobování na Západě a na Východě. Nyní se v téměř celé Evropě situace v zásobování prakticky vyrovnala. Potravin je tu dostatek, ale i ostatní svět také chce jíst. Bída zůstala v některých zemích "třetího světa", hlavně v Africe. Bohužel tuto bídu ještě zvyšuje pěstování plodin včetně české řepky na zprofanovaná biopaliva.
Svět se z honby na náhražkou ropy zbláznil. Mnozí odborníci tvrdí, že svět má ještě ohromné zásoby ropy - jen stávající zdroje jsou nejméně na sto let, že panika je předčasná. Předpokládá se ještě velké množství neobjevených zdrojů. Problémem je dostat se k nim. Je to problém technický a také problém politický - to asi větší.
Ropa je především pod mořem a v Asii (Stř.Východ, Irak, IRán,Kavkaz, Sibiř aj.) na území států, které se snaží vyvolat poptávku a tím získat co nejvíce hospodářské, politické i vojenské moci.. Růst ceny ropy a honba za bio-palivy jsou zřejmě vyvolány snahou zastavit rostoucí vliv Ruska a Iránu.
Je to kolotoč, který se nedá zastavit: Na jedné straně se operuje nedostatkem energetických surovin, na druhé vlády se snaží co nejvíce zvýšit spotřebu, neboť nepřímé daně jsou zlatým dnem v každém eráru. Na programu úspor je založena většina režimů, skutečně šetřit vlády však nedovedou.
Místo hledání náhražek za pohonné hmoty by se asi měly hledat náhražky za plasty, jejichž výroba spotřebuje možná víc ropy než motorová vozidla. Plasty a umělé chemicky vyrobené hmoty jsou téměř základním materiálem současné civilizace. Nestálo by za zamyšlení vrátit se k přírodním materiálům v oblečení, obutí, místo plýtvání papírem na reklamu používat papír na obaly atd. Na míste by byl zákaz prodeje nápojů v plastových obalech, vrátit se k zálohovanému prodeji skleněných lahví.
Žádné komentáře:
Okomentovat