12. Dobré poledne.
(předchozí část)Král stiskl kliku masivních dřevěných vrat a zatlačil. K jeho překvapení se otevřely. Těšil se na to, jak bude ráno v půl šesté Veselého tahat z postele, ale ten už oblečen do bílé košile a šedých kalhot, byl na dvoře s pozinkovaným plechovým vědrem v ruce.
"Dobré poledne."
„Dobré poledne,“ opakoval Králův pozdrav, „během několika vteřin jsem v autě.“
Zmizel v domě a objevil se za pět minut v klobouku, pláštěm v ruce. Pohlédl na Krále sedícího na přední sedačce a strkajícího do úst plátky turistického salámu.
„Doufám, žes nevykradl nějaké uzenářství ?“ Usedl na zadní sedačku a zavřel za sebou dveře. „Najít ráno v pět hodin otevřený krám, lze snad jen ve snu.“
„Je to tak,“ dosvědčil s plnými ústy. Hleděl upřeně před sebe na silnici a v pravidelných intervalech, přesně jako automat, bral z papíru na kolenou kolečka salámu a téměř bez kousání je polykal.
„To jsou časy,“ pokyvoval hlavou nad kolegovým apetitem, „dávat si gáblík, nějaké to pivko, potom dvacet na kanapíčku. To by se mi také líbilo.“
„Socializmus,“ odpověděl lakonicky a dal do úst poslední plátek salámu. Zmačkal mastný papír a vyhodil ho pootevřeným oknem na silnici. „Stačí vědět, že existuje velká budova nazývající se hlavní nádraží, u níž stačí zastavit a koupit si snídani a případně láhev piva. Nemá každý takové štěstí, aby dostával snídani do postele.“
„Bohužel, ne každý si snídani do postele přeje,“ odvětil. Chtěl ještě dodat něco jedovatého, ale rozmyslel si to, pouze dodal: “Protože mu stačí teplá večeře.“
„Zatímco jiný v té době ještě pilně pracuje,“ řekl tajemně.
„Co tys mohl v půlnoci dělat ?“ zeptal se, očekávaje nějakou hloupou odpověď.
„Barvil vajíčka,“ odpověděl za něho řidič Mládek.
„Vajíčka?“ divil se Král, „to budou zase už velikonoce ? Je toto možné ? Vždyť nedávno byly vánoce. To znamená, že je dnes Zelený čtvrtek, zítra Velký pátek, ale nikde nic velikonoce nepřipomíná, žádné řehtačky nebo pomlázky“
„To se dělávalo,“ vzpomněl na mladá léta, kdy byl jeho kolovrat s klikou středem obdivu všech dětí. „Jak to teď vidím, tak letos velikonoce slavit nebudeme, protože máme hned od počátku příliš velký počet podezřelých a žádné důkazy.“
„A po velikonocích máme kufr na klice.“ Nasycený Král měl dobrou náladu, což dával najevo spokojeným odfukováním. „Ostatně, to už jsem věděl včera.“
Veselý mu chtěl připomenout, aby se svěřil s tím, co v noci dělal, ale na něco si vzpomněl a začal hledat v kapsách saka i svrchníku, což neušlo jeho pozornosti, chvíli ho pozoroval a potom se zeptal:
„Ztracený notes ?“
„Ještě žes mi připomněl.“ Vytáhl z kapsy notes. „Dostal jsem za úkol sehnat několik nedostatkových potravin a zapomněl jsem, že jsem si papírek se seznamem založil do notesu. Díky za připomínku.“
„Ten tě vytočil ?“ šklebil se za volantem Mládek.
„Hm,“ pokrčil rameny, pohodlně se opřel do měkké sedačky a hleděl dopředu na silnici, „to jsou vrozené detektivní schopnosti. Kdyby tě zajímalo, co jsem v noci dělal, tak bych ti odpověděl, že jsem měl doma vzkaz od Ludvy, abych k němu ihned přišel. Protože pan řidič spěchal domů, tak jsem ho nechal odjeti. Což už se nesní nikdy stát! Musel jsem tedy jít přes celé město a v půl jedné v noci tahat Vranovského z postele. Když se pořádně vynadával, tak mi řekl několik zajímavých věcí. Do měsíce nám všem třem zavedou telefon. Prý byl kvůli tomu na poště velký rámus. Ředitel nejdříve brečel jako nemluvně, vymlouval se na nedostatek lidí i materiálu, potom začal poukazovat na to, že bezpečnost má mnoho neobsazených bytů s telefonem, takže mu musely být připomenuty příslušné paragrafy.“
„Jestli tě Ludva zval k audienci jen kvůli tomuhle, tak byl opilý nebo se zbláznil,“ řekl, když Král se na delší dobu odmlčel, „bez telefonu se mi žije docela dobře už tři roky .“
„Je prý nemyslitelné, a dokonce zakázané, aby kriminalista byl ve službě bez vstupní zdravotní prohlídky, bez školení a beze zbraně,“ pokračoval, „z tohoto důvodu nemůže být panu Veselému uznána přítomnost v zaměstnání, tudíž nemá nárok na mzdu.“
„To už je zajímavější,“ uznale přikývl, „co bylo dál ?“
„Také tam měl vzkaz od Pozníčka.“
„Konečně,“ oddechl si, „už jsem měl obavu, že dojedeme do Hradce a nedozvím se nic rozumného.“
„Strýc okrskář se neobtěžoval tím, aby nás vyhledal, ale hezky z domácího teplíčka si zatelefonoval.“ Král opět neskrýval své antipatie k Pozníčkovi. „Ten lesní dělník Hanzal prý přišel ráno do maringotky se svátečním oblekem podpaží. Požádal o tři dny dovolené, ve tři hodiny odpoledne se převlékl do svátečního a šel k autobusu, jímž prý odjel do Hradce.“
Domluvil a hleděl na houstnoucí provoz na asfaltové silnici.
„To je všechno ?“ pobídl ho netrpělivě.
„Také nám Pozníček vzkazuje, že bude služebně vzdálen.“ Významně pohlédl dozadu. „V případě že narazíme na nějakého zálesáka Kučeru, abychom nic nepodnikali bez něho.“
„Zase ten Kučera ?“
„Podle tajemníka vrah.“ Otočil hlavu dozadu a znovu zkoumavě hleděl na staršího kolegu, jemuž byl za chvíli jeho pohled podezřelý a zeptal se:
„Co je ?“
„Poslouchals mě vůbec ?“ promluvil, „říkal jsem, že strýc okrskář Pozníček, podporučík, si přeje, abychom toho Kučeru sebrali a předali mu ho, on ho za mříže odvede sám.“ Odmlčel se, z hluboka dýchaje nosem. „Ty jsi starší člověk, slyšels už někdy dřív takové drzosti ?“
„Já už jsem slyšel ledacos,“ zasmál se, „kdyby neměl ke své žádosti důvod, jistě by s ní neobtěžoval. Třeba je ten Kučera jen důležitým svědkem.“
„Kdyby neměl důvod,“ opakoval posměšně, „důvod je jasný. Chce abychom mu dělali mouřeníny. My budeme makat a on bude lízat smetanu. Něco takového já jsem si nikdy nemohl dovolit. Já když jsem někoho zadržel, tak jsem ho musel předat svým nadřízeným. To nemluvím o Podešvovi, tam....“
„Pokud vzpomínám,“přerušil ho, „tak jsem tě včera upozorňoval na to, že tohle jméno nechci od tebe slyšet. Jinak mi zkazíš celý den.“
„Snad si nemyslíš, že se mi po něm stýská ?“ Pokrčil rameny. „Já jen říkám, co všechno je dneska možné. Především je pravdou, že vezu v kufru hromadu soudních povolení k domovním prohlídkám ve všech chatách u Kolenovického rybníka. Ty dva chataře z Prahy prý Vranovský sežene, my musíme sehnat všechny zbývající. Sami to ovšem za dopoledne nestihneme, máme prý však zajištěnou pomoc na obvodním oddělení.“
Žádné komentáře:
Okomentovat