Podle jedné statistiky 65 procent z peněz určených pro české zdravotnictví shltnou pražská a brněnská zdravotnická zařízení, která však poskytují zdravotní péči pouze 15ti procentům českého obyvatelstva.
První článek Listiny základních práv a svobod říká, že lidé jsou si rovni v důstojnosti i v právech. Podle české praxe jsou si rovni především v odvádění daní, pojištění a dalších poplatků. V penězích pro zdravotnictví a tedy i v úrovni poskytované zdravotní péče však je všechno jinak, venkov je prostě určen k živoření.
Ve skutečnosti není tak velký rozdíl ve vybavení velkoměstských a venkovských ordinací, jak by podle rozdílu ve financích měl být, protože o peníze se pražští a brněnští doktoři-vědátoři a menežment nemocnic poctivě dělí s farmaceutickými firmami a různými dodavateli.
Nad nedávno zveřejněnými údaji VZP, že v Praze je léčba jednoho pacienta téměř dvakrát dražší než v ostatních krajích ČR, se sice s údivem pozastavilo několik lidí, ale zdravotničtí experti to ihned zdůvodnili vysvětlením, že v Praze jsou na speciálních drahých zařízeních ošetřováni také venkovští pcienti.
Všechno se dá nějak zdůvodnit. I Julinkovy poplatky, jejichž záměrem není vyrovnávat úroveň zdravotní péče v celé zemi, nýbrž naopak ještě více rozevřít nůžky v úrovni mezi velkoměsty a venkovem, kde už nyní zásluhou sporadické a drahé veřejné dopravy a poplatků u lékařů a v lékárnách se zdravotní péče stává luxusem. Výsledky už se dostavují v délce života, který se výrazně neprodlužuje u obyvatelstva venkovského, jež žije ve zdravém přírodním prostředí, ale u obyvatelstva velkoměstského.
První článek Listiny základních práv a svobod říká, že lidé jsou si rovni v důstojnosti i v právech. Podle české praxe jsou si rovni především v odvádění daní, pojištění a dalších poplatků. V penězích pro zdravotnictví a tedy i v úrovni poskytované zdravotní péče však je všechno jinak, venkov je prostě určen k živoření.
Ve skutečnosti není tak velký rozdíl ve vybavení velkoměstských a venkovských ordinací, jak by podle rozdílu ve financích měl být, protože o peníze se pražští a brněnští doktoři-vědátoři a menežment nemocnic poctivě dělí s farmaceutickými firmami a různými dodavateli.
Nad nedávno zveřejněnými údaji VZP, že v Praze je léčba jednoho pacienta téměř dvakrát dražší než v ostatních krajích ČR, se sice s údivem pozastavilo několik lidí, ale zdravotničtí experti to ihned zdůvodnili vysvětlením, že v Praze jsou na speciálních drahých zařízeních ošetřováni také venkovští pcienti.
Všechno se dá nějak zdůvodnit. I Julinkovy poplatky, jejichž záměrem není vyrovnávat úroveň zdravotní péče v celé zemi, nýbrž naopak ještě více rozevřít nůžky v úrovni mezi velkoměsty a venkovem, kde už nyní zásluhou sporadické a drahé veřejné dopravy a poplatků u lékařů a v lékárnách se zdravotní péče stává luxusem. Výsledky už se dostavují v délce života, který se výrazně neprodlužuje u obyvatelstva venkovského, jež žije ve zdravém přírodním prostředí, ale u obyvatelstva velkoměstského.
Žádné komentáře:
Okomentovat