Pokračování článku Čestmíra Hofhanzla: "V dnešní „moderní“ postkomunistické terminologii je možné říct, že manažerská elita předvoje pracujícího lidu si byla vědoma krize jejich „dokonalého“ společenského systému. Věděli panáčci, že chtějí-li si moc a svá postavení udržet - a to chtěli, musí ten „dokonalý“ systém modernizovat. V tom byl celý smysl a účel „sametové revoluce“. Cílem té podivné revoluce nebyla autentická demokracie, ale šlo o modernizaci systému, který sám sebou prokázal, že je špatný a nelidský.
Již v sedmdesátých letech všeobecně patrný vojensko-mocenský, hospodářský a vnitřní technologický úpadek přinutil mocenské stratégy uvažovat a připravovat se na hlubokou technologickou změnu řízení a ovládání svého teritoria. Moderní technologie a monopol ovládání médií dávají neuvěřitelné možnosti i nepříliš velké organizované skupině.
Byl jsem v politice od konce osmdesátých let a viděl vnitřní lidskou bídu. Lidé s rozhledem a odpovědností, vědomí si toho co se odehrává a ochotní se obětovat pro změnu, fakticky neexistovali. Všichni jsme byli v různě hluboké míře poznamenáni komunismem, byli jsme a jsme plebs. I těch několik, kteří po rozumu věděli co je co a o co se hraje, neměli do svých osobností vestavěny hranice, od kterých se nesmí nikdy ustoupit. Když přišel skutečný tlak, nebyl nikdo.
Hra na pluralitní politiku byla jen virtuálním tancem, protože peníze na financování politických stran měli jen „oni“. U zakládání politických stran měli své lidi. Do jejich vedení a do médií se dostali jen ti, o které „jaksi“ byl zájem. Všechny aféry s financováním politických stran byly připraveny a podle potřeby dávkovány. Měl jsem příležitost pozorovat vznik a strategické dávkování aféry kolem „dluhu“ Občanské demokratické aliance, až po její konečnou likvidaci. Dnes vím, že i náš lepý předseda Jan Kalvoda byl použit a aféra s doktorským titulem byla dlouhodobě připravována. Oproti Čunkovi z toho Kalvoda ještě vyvázl bez dlouhodobého umazání, i když i v tomto případě bylo co umazat.
V dnešní aféře kolem Jiřího Čunka vůbec nejde o osobu tohoto pána, natož o morální čistotu veřejných politických činovníků. Účelem a cílem „počunění“ Čunka je „demokratický“ způsob vymazání KDU-ČSL z parlamentního zastoupení „svobodnou“ rukou „morálně“ rozhořčeného voliče v „nezmanipulovatelných“ volbách.
Základním signálem sametové varianty „revoluce“ bylo, že „naše“ zločiny a zneužití se nebudou trestat. Od toho se odvíjelo vše, co dodnes následuje. Celý systém dnešní „postkomunistické demokracie“ je založen a stojí na korupci, vzájemném provázání jeho aktérů a institucí na tomto „státotvorném“ principu. Podle politické, konkurenční či obyčejné zločinecké potřeby se na veřejnost vytahují a rozehrávají jednotlivé kauzy.
Lidová strana za komunistů svou formální existencí navenek umožňovala státostraně vytvářet dojem politické tolerance. Za tuto službu jejím činovníkům spadla občas pod stůl nějaká drobotinka, např. si pomohli dostat děti do školy.
Josef Lux po sametu tu tradici rozvinul. Lidovecká ministerstva se stala „úžerným údělem“ pro jejich stranu a lidi. Samozřejmě, že dnešní vládce financí Miroslav Kalousek tak fungoval. Venkovský beskydský ogar Čunek do „Stolice“ jezdil a staral se. Všeobecně to tak fungovalo. Politicky mocnější hráči to dělali násobně víc. Jejich „kormidelníci“ si současně systematicky sbírali materiál na všechny. Tvrdím, že díky této „vytěžitelnosti“ dostal Jiří Čunek podporu při své kandidatuře na předsedu lidové strany. Dnes již, chtě - nechtě, je jejich člověkem a hraje svou roli při veřejné „diskreditaci“ značky KDU - ČSL. Je to stejná role, jaká byla přidělena a kterou sehrál Jan Kalvoda při likvidaci ODA.
Na komunismu, a pro postkomunismus to platí o řád výš, je „epochální“ způsob, kterým pojmů morálky užívají a zneužívají přímo „zplozenci pekla“ k nastolení koncentrovaného zla. Dialektická metoda a způsob myšlení je univerzálním nástrojem, pomocí kterého je možno zneužít vše. Obracet věci i pojmy v jejich opak.
Cesta k dnešní „demokratické a pluralitní“ virtuální realitě začala hesly a pojmy „sametová revoluce“, „nejsme jako oni“, „listinami práv“ - bez povinností a odpovědnosti - a zákony, v nichž nebyly obsaženy sankce.
Nepochopil bych syrovost skutečnosti do takových důsledků, kdybych si nepamatoval posměch a nenávistné syčení, když jsem o těch věcech a důsledcích v počátku devadesátých let hovořil ve sněmovně.
„Filosof“ na Hradě, který v té době zamlžoval realitu, nese krvavou vinu za dnešní morální rozklad, zpochybnění obsahu základních pojmů a faktickou gangsterizaci politického, společenského a „podnikatelského“ prostředí naší země.
Budete považováni za nebezpečné blázny a neuděláte kariéry. Jednání a chování budete muset poměřovat těmito kritérii. Každá slabost a nedůslednost bude použita k vašemu zpochybnění a proti vám. Budete vztyčeným prstem, který uráží své okolí. Zažil jsem to, a přesto si myslím, že stojí za to nebýt špinavý.
(Zdroj: Konzervativní strana,22.7.2008)
Již v sedmdesátých letech všeobecně patrný vojensko-mocenský, hospodářský a vnitřní technologický úpadek přinutil mocenské stratégy uvažovat a připravovat se na hlubokou technologickou změnu řízení a ovládání svého teritoria. Moderní technologie a monopol ovládání médií dávají neuvěřitelné možnosti i nepříliš velké organizované skupině.
Byl jsem v politice od konce osmdesátých let a viděl vnitřní lidskou bídu. Lidé s rozhledem a odpovědností, vědomí si toho co se odehrává a ochotní se obětovat pro změnu, fakticky neexistovali. Všichni jsme byli v různě hluboké míře poznamenáni komunismem, byli jsme a jsme plebs. I těch několik, kteří po rozumu věděli co je co a o co se hraje, neměli do svých osobností vestavěny hranice, od kterých se nesmí nikdy ustoupit. Když přišel skutečný tlak, nebyl nikdo.
Hra na pluralitní politiku byla jen virtuálním tancem, protože peníze na financování politických stran měli jen „oni“. U zakládání politických stran měli své lidi. Do jejich vedení a do médií se dostali jen ti, o které „jaksi“ byl zájem. Všechny aféry s financováním politických stran byly připraveny a podle potřeby dávkovány. Měl jsem příležitost pozorovat vznik a strategické dávkování aféry kolem „dluhu“ Občanské demokratické aliance, až po její konečnou likvidaci. Dnes vím, že i náš lepý předseda Jan Kalvoda byl použit a aféra s doktorským titulem byla dlouhodobě připravována. Oproti Čunkovi z toho Kalvoda ještě vyvázl bez dlouhodobého umazání, i když i v tomto případě bylo co umazat.
V dnešní aféře kolem Jiřího Čunka vůbec nejde o osobu tohoto pána, natož o morální čistotu veřejných politických činovníků. Účelem a cílem „počunění“ Čunka je „demokratický“ způsob vymazání KDU-ČSL z parlamentního zastoupení „svobodnou“ rukou „morálně“ rozhořčeného voliče v „nezmanipulovatelných“ volbách.
Základním signálem sametové varianty „revoluce“ bylo, že „naše“ zločiny a zneužití se nebudou trestat. Od toho se odvíjelo vše, co dodnes následuje. Celý systém dnešní „postkomunistické demokracie“ je založen a stojí na korupci, vzájemném provázání jeho aktérů a institucí na tomto „státotvorném“ principu. Podle politické, konkurenční či obyčejné zločinecké potřeby se na veřejnost vytahují a rozehrávají jednotlivé kauzy.
Lidová strana za komunistů svou formální existencí navenek umožňovala státostraně vytvářet dojem politické tolerance. Za tuto službu jejím činovníkům spadla občas pod stůl nějaká drobotinka, např. si pomohli dostat děti do školy.
Josef Lux po sametu tu tradici rozvinul. Lidovecká ministerstva se stala „úžerným údělem“ pro jejich stranu a lidi. Samozřejmě, že dnešní vládce financí Miroslav Kalousek tak fungoval. Venkovský beskydský ogar Čunek do „Stolice“ jezdil a staral se. Všeobecně to tak fungovalo. Politicky mocnější hráči to dělali násobně víc. Jejich „kormidelníci“ si současně systematicky sbírali materiál na všechny. Tvrdím, že díky této „vytěžitelnosti“ dostal Jiří Čunek podporu při své kandidatuře na předsedu lidové strany. Dnes již, chtě - nechtě, je jejich člověkem a hraje svou roli při veřejné „diskreditaci“ značky KDU - ČSL. Je to stejná role, jaká byla přidělena a kterou sehrál Jan Kalvoda při likvidaci ODA.
Na komunismu, a pro postkomunismus to platí o řád výš, je „epochální“ způsob, kterým pojmů morálky užívají a zneužívají přímo „zplozenci pekla“ k nastolení koncentrovaného zla. Dialektická metoda a způsob myšlení je univerzálním nástrojem, pomocí kterého je možno zneužít vše. Obracet věci i pojmy v jejich opak.
Cesta k dnešní „demokratické a pluralitní“ virtuální realitě začala hesly a pojmy „sametová revoluce“, „nejsme jako oni“, „listinami práv“ - bez povinností a odpovědnosti - a zákony, v nichž nebyly obsaženy sankce.
Nepochopil bych syrovost skutečnosti do takových důsledků, kdybych si nepamatoval posměch a nenávistné syčení, když jsem o těch věcech a důsledcích v počátku devadesátých let hovořil ve sněmovně.
„Filosof“ na Hradě, který v té době zamlžoval realitu, nese krvavou vinu za dnešní morální rozklad, zpochybnění obsahu základních pojmů a faktickou gangsterizaci politického, společenského a „podnikatelského“ prostředí naší země.
Budete považováni za nebezpečné blázny a neuděláte kariéry. Jednání a chování budete muset poměřovat těmito kritérii. Každá slabost a nedůslednost bude použita k vašemu zpochybnění a proti vám. Budete vztyčeným prstem, který uráží své okolí. Zažil jsem to, a přesto si myslím, že stojí za to nebýt špinavý.
Žádné komentáře:
Okomentovat