Jako rozbuška na rakouské politické scéně zapůsobilo prohlášení spolkového ministra dopravy Wernera Faymanna, že přímé železniční spojení z Gmündu do Vídně bude omezeno. Záležitost se do jisté míry týká i jižních Čech. Při interpelaci odpověděl poslankyní Bettině Hradecsni (Zelení), že po dostavění mostu přes Dunaj bude v září 2009 provoz na Dráze Františka Josefa (Gmünd - Vídeň) silně omezován, v roce 2012 možná zrušen. Tím by větší část Waldviertlu (Dolní Rakousy) asi přišla o přímé železniční spojení s Vídní.
Jak se ukazuje, spory mezi ministerstvem dopravy a ekoaktivisty zastupovanými Stranou zelených nejsou pouze českou specialitou, i v zahraničí jsou tyto instituce spolu na kordy. V pozadí sporů často nejsou zájmy občanů, ale zisk volebních hlasů. V Rakousku se blíží předčasné parlamentní volby, a tak politici vytahují stále větší trumfy.
Slavné dny kdysi excelentní Dráhy Františka Josefa jsou zřejmě sečteny. Dráha byla na konci šedesátých let 19.století stavěna z Vídně do Českých Budějovic a Chebu hlavně proto, aby hlavní město monarchie spojila se západočeskými lázněmi a zdroji nerostných surovin. Brzy však získala mnohem větší význam odbočka z Gmündu na Třeboň, Tábor a Prahu, která byla až do počátku devadesátých let 20.století nejrychlejším železničním spojením mezi Prahou a Vídní.
Nyní o zachování provozu na této železniční trati (na rakouském území) tvrdě bojuje rakouská Strana zelených. Ukazují na to, že za monarchie, když rychlíky jezdily přes Gmünd, bylo železniční spojení Vídně s Prahou rychlejší než v současnosti, kdy jezdí přes Brno.
Je paradoxem, že po sto třiceti letech provozu právě rakouští ochránci přírody se zasloužili o převedení mezinárodních rychlíků Vídeň-Praha (naposledy Vindobona, Smetana) z Dráhy FJ na mnohem delší a silně frekventovanou trať Vídeň - Břeclav - Brno - Praha. Důvodem byly obavy ze zvýšeného provozu dieselových lokomotiv na Dráze Františka Josefa, která vede několika chráněnými přírodními oblastmi.
Provoz dieslů na rakouské část Dráhy FJ možná se po zrušení spojení s Prahou snížil - také zásluhou její elektrifikace v roce 1995, ale zároveň silně se na silnicích Waldviertlu zvýšil provoz motorových vozidel, hlavně osobních. A to se zeleným teď nelíbí, a proto usilují o zahnání cestujících na železnici. Z této oblasti totiž velké množství lidí denně dojíždí do práce ve Vídni. Je to tradice, za c.k. monarchie i za I.čs.republiky jezdili i z jižních Čech (Vitorazska) do Vídně tisíce lidí, i když to nebylo jako dnes dojíždění denní, ale jednou za týden, měsíc nebo celou sezónu (zedníci).
Podle ministra Faynonna je zbytečné do Dráhy Františka Josefa investovat, když rychlé spojení z Vídně do Gmündu a Českých Budějovic bude zajištěno napojením regionálním dráhy z Gmündu na vysokorychlostní Západní dráhu. Dráha Františka Josefa sloužila prý dobře v době monarchie, ale současným požadavkům na rychlost prý nestačí. Dnes 170 km z Gmundu do Vídně přejede rychlík za 2 hodiny 17 minut, ale podle plánů rakouského ministerstva dopravy by po zrušení Dráhy FJ i prodloužená cesta z Gmündu do Vídně, s přestupem, měla Pendolinem trvat méně než 2 hodiny. O kolik cestující zaplatí víc se pan ministr nezmínil.
Jak se ukazuje, spory mezi ministerstvem dopravy a ekoaktivisty zastupovanými Stranou zelených nejsou pouze českou specialitou, i v zahraničí jsou tyto instituce spolu na kordy. V pozadí sporů často nejsou zájmy občanů, ale zisk volebních hlasů. V Rakousku se blíží předčasné parlamentní volby, a tak politici vytahují stále větší trumfy.Slavné dny kdysi excelentní Dráhy Františka Josefa jsou zřejmě sečteny. Dráha byla na konci šedesátých let 19.století stavěna z Vídně do Českých Budějovic a Chebu hlavně proto, aby hlavní město monarchie spojila se západočeskými lázněmi a zdroji nerostných surovin. Brzy však získala mnohem větší význam odbočka z Gmündu na Třeboň, Tábor a Prahu, která byla až do počátku devadesátých let 20.století nejrychlejším železničním spojením mezi Prahou a Vídní.
Nyní o zachování provozu na této železniční trati (na rakouském území) tvrdě bojuje rakouská Strana zelených. Ukazují na to, že za monarchie, když rychlíky jezdily přes Gmünd, bylo železniční spojení Vídně s Prahou rychlejší než v současnosti, kdy jezdí přes Brno.
Je paradoxem, že po sto třiceti letech provozu právě rakouští ochránci přírody se zasloužili o převedení mezinárodních rychlíků Vídeň-Praha (naposledy Vindobona, Smetana) z Dráhy FJ na mnohem delší a silně frekventovanou trať Vídeň - Břeclav - Brno - Praha. Důvodem byly obavy ze zvýšeného provozu dieselových lokomotiv na Dráze Františka Josefa, která vede několika chráněnými přírodními oblastmi.
Provoz dieslů na rakouské část Dráhy FJ možná se po zrušení spojení s Prahou snížil - také zásluhou její elektrifikace v roce 1995, ale zároveň silně se na silnicích Waldviertlu zvýšil provoz motorových vozidel, hlavně osobních. A to se zeleným teď nelíbí, a proto usilují o zahnání cestujících na železnici. Z této oblasti totiž velké množství lidí denně dojíždí do práce ve Vídni. Je to tradice, za c.k. monarchie i za I.čs.republiky jezdili i z jižních Čech (Vitorazska) do Vídně tisíce lidí, i když to nebylo jako dnes dojíždění denní, ale jednou za týden, měsíc nebo celou sezónu (zedníci).
Podle ministra Faynonna je zbytečné do Dráhy Františka Josefa investovat, když rychlé spojení z Vídně do Gmündu a Českých Budějovic bude zajištěno napojením regionálním dráhy z Gmündu na vysokorychlostní Západní dráhu. Dráha Františka Josefa sloužila prý dobře v době monarchie, ale současným požadavkům na rychlost prý nestačí. Dnes 170 km z Gmundu do Vídně přejede rychlík za 2 hodiny 17 minut, ale podle plánů rakouského ministerstva dopravy by po zrušení Dráhy FJ i prodloužená cesta z Gmündu do Vídně, s přestupem, měla Pendolinem trvat méně než 2 hodiny. O kolik cestující zaplatí víc se pan ministr nezmínil.
Žádné komentáře:
Okomentovat