Zemědělci z horských, podhorských a příhraničních oblastí České republiky sdružení ve Svazu marginálních oblastí ostře nesouhlasí s posledním stanoviskem představenstva Agrární komory, které poměrem 18:6 odhlasovalo, že by národní platby měly být vypláceny nikoliv na veškerou zemědělskou půdu, ale již jen na ornou půdu a tedy ne na louky a pastviny.
Pomineme-li nelogičnost takovéhoto návrhu a jeho nesoulad s principy EU, které akceptovala i Česká republika, tak je nutno říci, že takovýto přístup by byl jasně diskriminační a v příkrém rozporu s dosavadní politikou ministerstva zemědělství, které prosazuje rovný přístup ke všem českým zemědělcům.Svým rozhodnutím Agrární komora opět potvrdila, že nemůže zastupovat všechnyzemědělce České republiky.
Zemědělci musí trvat na dodržení závazku vlády, že zajistí plné dorovnání přímých plateb znárodních zdrojů, když vládní prohlášení Topolánkovy vlády mluví o "plném možném rozsahu národního spolufinancování" a tento možný rozsah pro rok 2009 je 90 % úrovně plateb, které dostávají zemědělci v EU 15. Jen tak je možno zajistit konkurenceschopnost českých zemědělců v dnešním otevřeném trhu.
A zdůrazňujeme, že jde nejen o konkurenceschopnost obilí z orné půdy, ale i o hovězí maso a mléko z travních porostů.Zarážející je i samotný výsledek hlasování představenstva Agrární komory. V České republice převažuje orná půda nad travními porosty v poměru 3:1 a tento poměr naprosto odpovídá výsledku hlasování představenstva AK. Sázka na takovouto diskriminaci menšin může vést k tomu, že nezemědělci si odhlasují, že zemědělce nepotřebují. A bude to mít stejné dopady.
Velmi podstatným momentem v této kauze je i fakt, že zemědělci na loukách a pastvinách podle legislativy nesmějí a díky přírodním podmínkám většinou ani nemohou rozorat své pozemky a dosáhnout tak na vyšší tržby a platby. Dle příslušných nařízení EU musí dokonce vykazovat Česká republika určitý minimální podíl tzv. stálých pastvin. Tyto zatravněné pozemky jsou důležité z hlediska vodohospodářských a dalších mimoprodukčních funkcí krajiny.
Jediným férovým východiskem je, aby se každý zemědělec přihlásil ke svému dílu povinnosti a zatravnil patřičnou část (zhruba pětinu) svých pozemků. Dokud bude muset menšina zemědělců za všechny ostatní držet republikový podíl stálých pastvin, tak dotud nemá kdokoliv právo a racionální důvod upírat těmto zemědělcům právo na ekonomickou životaschopnost.
Ing. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí (Zdroj: Agris,4.9.2008)
Pomineme-li nelogičnost takovéhoto návrhu a jeho nesoulad s principy EU, které akceptovala i Česká republika, tak je nutno říci, že takovýto přístup by byl jasně diskriminační a v příkrém rozporu s dosavadní politikou ministerstva zemědělství, které prosazuje rovný přístup ke všem českým zemědělcům.Svým rozhodnutím Agrární komora opět potvrdila, že nemůže zastupovat všechnyzemědělce České republiky.
Zemědělci musí trvat na dodržení závazku vlády, že zajistí plné dorovnání přímých plateb znárodních zdrojů, když vládní prohlášení Topolánkovy vlády mluví o "plném možném rozsahu národního spolufinancování" a tento možný rozsah pro rok 2009 je 90 % úrovně plateb, které dostávají zemědělci v EU 15. Jen tak je možno zajistit konkurenceschopnost českých zemědělců v dnešním otevřeném trhu.
A zdůrazňujeme, že jde nejen o konkurenceschopnost obilí z orné půdy, ale i o hovězí maso a mléko z travních porostů.Zarážející je i samotný výsledek hlasování představenstva Agrární komory. V České republice převažuje orná půda nad travními porosty v poměru 3:1 a tento poměr naprosto odpovídá výsledku hlasování představenstva AK. Sázka na takovouto diskriminaci menšin může vést k tomu, že nezemědělci si odhlasují, že zemědělce nepotřebují. A bude to mít stejné dopady.Velmi podstatným momentem v této kauze je i fakt, že zemědělci na loukách a pastvinách podle legislativy nesmějí a díky přírodním podmínkám většinou ani nemohou rozorat své pozemky a dosáhnout tak na vyšší tržby a platby. Dle příslušných nařízení EU musí dokonce vykazovat Česká republika určitý minimální podíl tzv. stálých pastvin. Tyto zatravněné pozemky jsou důležité z hlediska vodohospodářských a dalších mimoprodukčních funkcí krajiny.
Jediným férovým východiskem je, aby se každý zemědělec přihlásil ke svému dílu povinnosti a zatravnil patřičnou část (zhruba pětinu) svých pozemků. Dokud bude muset menšina zemědělců za všechny ostatní držet republikový podíl stálých pastvin, tak dotud nemá kdokoliv právo a racionální důvod upírat těmto zemědělcům právo na ekonomickou životaschopnost.
Ing. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí (Zdroj: Agris,4.9.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat