V podvědomí mladší generace se zachovala nejvýše JZD "slušovického typu" ze sedmdesátých a osmdesátých let, která se už diametrálně lišila od družstev z padesátých a šedesátých let, protože se vlastně už jednalo o podniky řízené a bohatě podporované státem. Mzdy a sociální výhody ve většině družstev začaly převyšovat nejen podmínky zaměstnanců státních statků, ale i zaměstnanců v nejpreferovanějších odvětvích průmyslu.
Kostky byly vrženy, když o československou zemědělskou velkovýrobu se začali zajímat odborníci z celého světa. To byla pobídka pro centrální orgány, aby do zemědělství jako výkladní skříně socializmu ještě více investovaly. V té době západní ekonomy těžko mohlo napadnout, že československá velkovýroba je bublina nafouklá penězi z jiných odvětví, užívajíc přitom bezplatně všechnu půdu a majetek drobných vlastníků.
Různé státní náborové příspěvky lákaly do družstev všelijaké "zlatokopy", zaměstnance, kteří žádný vztah k venkovu, půdě a zemědělské práci neměli, zajímal je jen byt, výdělek, osmihodinová pracovní doba, plný mrazák a rekreace. Staří kolchozní funkcionáři-"inženýři z lidu" byli v čelech kolchozů vystřídáni novými úřednickými "kádry", pragmatiky z měst, kteří neodolali lesku obrovského množství peněz do zemědělství proudících.
Některé "vymoženosti socializmu" (například rekreaci v karlovarském Puppu) si ještě užili někteří bývalí soukromí zemědělci-členové JZD, jejichž majetek a pot na konci padesátých a v šedesátých letech posloužil jako základ k vybudování pyšné zemědělské velkovýroby osmdesátých let.
Po roce 1989 se objevily náznaky toho, že zemědělské kolosy se rozpadnou a československé zemědělství napodobí zemědělství západoevropské. Bez skutečného ohledu na statisíce drobných vlastníků byl schválen zákon o půdě, přičemž hlavním záměrem autorů nebylo rozparcelování kolchozů, ale jejich transformace na soukromé společnosti. Přestože tyto společností se zmocnily obrovského majetku, nebyly a nejsou v praxi schopny potvrdit teorie o ekonomických přednostech velkovýroby, a tak stejně jako v minulosti JZD žádají na státu, aby financoval jejich provoz.
Když už se opožděně vzpomíná na oběti totalitního režimu, bylo by asi také vhodné vzpomenout i na ty bezejmené prosté členy původních družstev, kteří byli zbaveni majetku a pak dlouhá leta byli nejhůře placenými lidmi v zemi. Utopie? Kdo by ale dnes měl vzpomínat a pořádat semináře o "socializaci vesnice". Organizace soukromých zemědělců oslavovat JZD asi nebude, a postsocialistická velkovýroba teprv ne. (F.Novotný, 11.9.2008)
Kostky byly vrženy, když o československou zemědělskou velkovýrobu se začali zajímat odborníci z celého světa. To byla pobídka pro centrální orgány, aby do zemědělství jako výkladní skříně socializmu ještě více investovaly. V té době západní ekonomy těžko mohlo napadnout, že československá velkovýroba je bublina nafouklá penězi z jiných odvětví, užívajíc přitom bezplatně všechnu půdu a majetek drobných vlastníků.
Různé státní náborové příspěvky lákaly do družstev všelijaké "zlatokopy", zaměstnance, kteří žádný vztah k venkovu, půdě a zemědělské práci neměli, zajímal je jen byt, výdělek, osmihodinová pracovní doba, plný mrazák a rekreace. Staří kolchozní funkcionáři-"inženýři z lidu" byli v čelech kolchozů vystřídáni novými úřednickými "kádry", pragmatiky z měst, kteří neodolali lesku obrovského množství peněz do zemědělství proudících.
Některé "vymoženosti socializmu" (například rekreaci v karlovarském Puppu) si ještě užili někteří bývalí soukromí zemědělci-členové JZD, jejichž majetek a pot na konci padesátých a v šedesátých letech posloužil jako základ k vybudování pyšné zemědělské velkovýroby osmdesátých let. 
Po roce 1989 se objevily náznaky toho, že zemědělské kolosy se rozpadnou a československé zemědělství napodobí zemědělství západoevropské. Bez skutečného ohledu na statisíce drobných vlastníků byl schválen zákon o půdě, přičemž hlavním záměrem autorů nebylo rozparcelování kolchozů, ale jejich transformace na soukromé společnosti. Přestože tyto společností se zmocnily obrovského majetku, nebyly a nejsou v praxi schopny potvrdit teorie o ekonomických přednostech velkovýroby, a tak stejně jako v minulosti JZD žádají na státu, aby financoval jejich provoz.
Když už se opožděně vzpomíná na oběti totalitního režimu, bylo by asi také vhodné vzpomenout i na ty bezejmené prosté členy původních družstev, kteří byli zbaveni majetku a pak dlouhá leta byli nejhůře placenými lidmi v zemi. Utopie? Kdo by ale dnes měl vzpomínat a pořádat semináře o "socializaci vesnice". Organizace soukromých zemědělců oslavovat JZD asi nebude, a postsocialistická velkovýroba teprv ne. (F.Novotný, 11.9.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat