Novela úřednického zemědělství.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na svém dnešním zasedání posoudí v prvním čtení návrh novely zákona o zemědělství. Podle ministra Petra Gandaloviče je hlavním cílem předkládané normy motivovat zemědělce k dodržování zemědělské praxe, která je šetrná k přírodě a krajině.

"Jejím smyslem je zajistit, aby rozvoj zemědělství a zvyšování kvality životního prostředí nebyly v opozici, jak se tomu doposud v řadě případů stávalo." To je šalamounská věta, která by možná potřebovala překlad do běžné češtiny, aby masa méně chápavých pochopila, oč se vlastně jedná. Proti komu by měly být v opozici, pokud rozvoj a kvalita jsou schopny v opozici být? Pan ministr má naneštěstí podobných záhadných vět k dispozici víc.

"Pomocí novely zákona o zemědělství mají hospodáři být seznamováni se správnou zemědělskou praxí," řekl Gandalovič. Podle něho to vypadá, jako by se doposud v zemědělství dělalo všechno špatně, že teprve zákon vypracovaný jeho úředníky sjedná nápravu. Dělá to dojem, jako by lidé v současnosti pracující v zemědělství byli jen teoretici, kteří bez zákona nejsou schopni zemědělskou praxi provádět.

Naštěstí tento a podobné zákony už se nebudou týkat starých hospodářů, jichž většina už pole a stáje opustila. Ti částečně převzali správné zásady zemědělské praxe od svých rodičů, částečně v rolnických školách a kurzech a zbytek při každodenní práci. Každý sedlák měl své osvědčené pracovní postupy, téměř každý však byl výzkumník, který se snažil vyzkoušet to, o čem předpokládal, že by bylo pro něj prospěšné. Těžko si představit, že by před 100 lety svobodnému hrdému sedlákovi přikazoval úředník, jak má obdělávat pole. To se neodvážili ani za roboty.

Sedlákovu svobodu, rozhodnout se pro způsob práce, na čtyřicet let přerušila kolektivizace, která z něj udělala námezdního dělníka. O obnovení bývalých hospodářství se po roce 1989 pokusilo mnoho bývalých sedláků i jejich potomků. Bohužel do dnešních dnů se jejich počet zredukoval na bezvýznamné procento. Důvodem k ukončení činnosti nebyly jen špatné výsledky hospodaření, v důsledku nízkých cen produktů a odbytových problémů, ale také "úřední" ztráta svobody. Přežívají proto jen loajální zemědělci, kteří za peníze od státu byli a budou ochotni podřídit se úřednickým karabáčům (např. systém cross-compliance). Ale to dnes není jen česká záležitost, tak nesvéprávní jsou zemědělci na celém světě.

Ministerská novela sice chce řešit "krajinné prvky", ale zřejmě vůbec nepočítá s tím, že ráz krajiny neovlivňují jen registrovaní zemědělci, ale také neregistrovaní zemědělci obdělávající malé plochy, jichž je mnohonásobně víc než těch registrovaných, obce, nezemědělské firmy, zahrádkáři aj. Nikde není zmínka o zájmech vesnického obyvatelstva, zemědělců i nezemědělců.

Zákon by měl zakonzervovat současný stav krajiny, pečovat o stávající "aleje, meze a remízky." Ve skutečnosti se jedná o další kolektivizační zákon, jehož záměrem je co nejvíce znepříjemnit život vesnického obyvatelstva. Nikde například není ani zmínka o obnovení starých cest, které kolektivizovaná velkovýroba zlikvidovala a současní velkovýrobci bezplatně užívají jako zemědělskou půdu.

Zemědělci podle ministra budou také mít možnost čerpat prostředky na údržbu "alejí a remízků". Otázkou je, kolik zemědělců, hlavně těch velkovýrobních,ještě na obhospodařovaných pozemcích tyto "vzácné biotopy" ještě má. Praxe je taková; co nezničila velkovýroba socialistická, to zničila velkovýroba postsocialistická, která se s velkou a těžkou mechanizací "nemůže" nějakým keřům vyhýbat. Tyto "vzácné biotopy" jsou převážně na plochách obecních a na pozemcích nergistrovaných zemědělců, kteří však na podpory nárok nemají. (f.Novotný, 24.9.2008)