Moskevský deník Pravda - starší generaci dobře známý z pultů českých a slovenských trafik - uvedl 28. října 2008 článek o vzniku Československa. V článku jsou Češi a Slováci obviněni z toho, že neoprávněně drží ruský zlatý poklad.
Postsovětské noviny se pozastavují nad tím, že v ČR a na SR jsou oslavováni legionáři, když to byli zloději ruského zlata. Legionáři nikdy nezapírali, že se v roce 1918 skutečně ruského zlatého pokladu v hodnotě 651 milionu rublů zmocnili, uváděli však také, že zlato bylo bolševikům vydáno 7.února 1919, výměnou za volný odchod do Vladivostoku. Co se s tímto zlatem potom stalo, už v Československu veřejnost nezajímalo.
Ruská Pravda ovšem tvrdí, že československé legie ruský zlatý poklad nevrátily, ale z popudu pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše dopravily do Prahy. Ruské zlato prý vytvořilo základ bohaté pražské Legiobanky.
Po roce 1945 mělo Československo se sovětským Ruskem nadstandardní přátelské vztahy, a tak kremelští vládcové o zlatě mlčeli, neboť v té době bylo jedno, jestli poklad leží v Praze nebo Moskvě, pořád bylo pod ruským dohledem.
Po pádu sovětských časů se situace zcela změnila. ČR a SR jsou součástmi EU a NATO, čímž se z nich stali protivníci Ruska, které by vůči nim mělo přitvrdit. Bylo by to na místě poté, co Rusko, prakticky samo, splatilo dluh Sovětského svazu, ve výši 5,4 miliard dolarů.
Ruský komentátor Vadim Truchačev vytahuje zásluhy Ruska na poválečné existenci Československa. Rusové prý zabránili poněmčení českého obyvatelstva, přičemž při osvobozování Československa padlo 140.000 sovětských vojáků. (Autor se nezmiňuje o tom, že vstup Rudé armády na československé území byl se spojenci dohodnut na Teheránské a Jaltské konferenci a Stalin na dohodě nekompromisně trval) Mimo toho SSSR se podle Truchačeva podílel na vysídlení 3,5 milionu českých Němců, kteří způsobili rozpad Československa v roce 1938 a ohrožovali po roce 1945 poválečnou politickou orientaci obnoveného státu.
Autor má svérázný výklad k událostem roku 1968 a k potlačení Pražského jara. Vpád sovětských vojsk do Československa prý iniciovaly Německá demokratická republika a Polsko. Brežněv byl prý zásadně proti silovému řešení problémů socialistického tábora. Sovětský svaz jako dodavatel surovin a odběratel průmyslových výrobků byl pro Československo nejspolehlivějším partnerem.
Po roce 1989 ochladly vztahy mezi Moskvou a Prahou či Bratislavou, mnozí čeští i slovenští politici, včetně prezidentů Václava Havla a Rudolfa Schustera, podporovali čečenské teroristy a agresi proti Jugoslávii, na jejíž straně Rusko stálo. Za prezidentů Václava Klause a Ivana Gašparoviče se vztahy s Ruskem velmi zlepšily, lepší jsou ze slovenské strany. ČR souhlasící s budováním americké vojenské základny nemůže však ze strany Ruska nadstandardní přátelské vztahy očekávat.
Češi a Slováci by měli být Rusku vděčni za svou existenci, neboť Rusko už od 18. století bylo jejich morální oporou. Řešení vztahů mezi Ruskem a ČR je prý možné, když Češi odmítnou stavbu amerického radaru a přestanou mluvit o odškodnění za okupaci v roce 1968. I Rusko má své trumfy v rukávech, těmi jsou energetické zdroje, bez nichž ekonomicky nemůže přežít ČR ani SR. (Jiří Krž,30.10.2008)
Postsovětské noviny se pozastavují nad tím, že v ČR a na SR jsou oslavováni legionáři, když to byli zloději ruského zlata. Legionáři nikdy nezapírali, že se v roce 1918 skutečně ruského zlatého pokladu v hodnotě 651 milionu rublů zmocnili, uváděli však také, že zlato bylo bolševikům vydáno 7.února 1919, výměnou za volný odchod do Vladivostoku. Co se s tímto zlatem potom stalo, už v Československu veřejnost nezajímalo.
Ruská Pravda ovšem tvrdí, že československé legie ruský zlatý poklad nevrátily, ale z popudu pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše dopravily do Prahy. Ruské zlato prý vytvořilo základ bohaté pražské Legiobanky.
Po roce 1945 mělo Československo se sovětským Ruskem nadstandardní přátelské vztahy, a tak kremelští vládcové o zlatě mlčeli, neboť v té době bylo jedno, jestli poklad leží v Praze nebo Moskvě, pořád bylo pod ruským dohledem.
Po pádu sovětských časů se situace zcela změnila. ČR a SR jsou součástmi EU a NATO, čímž se z nich stali protivníci Ruska, které by vůči nim mělo přitvrdit. Bylo by to na místě poté, co Rusko, prakticky samo, splatilo dluh Sovětského svazu, ve výši 5,4 miliard dolarů.
Ruský komentátor Vadim Truchačev vytahuje zásluhy Ruska na poválečné existenci Československa. Rusové prý zabránili poněmčení českého obyvatelstva, přičemž při osvobozování Československa padlo 140.000 sovětských vojáků. (Autor se nezmiňuje o tom, že vstup Rudé armády na československé území byl se spojenci dohodnut na Teheránské a Jaltské konferenci a Stalin na dohodě nekompromisně trval) Mimo toho SSSR se podle Truchačeva podílel na vysídlení 3,5 milionu českých Němců, kteří způsobili rozpad Československa v roce 1938 a ohrožovali po roce 1945 poválečnou politickou orientaci obnoveného státu.
Autor má svérázný výklad k událostem roku 1968 a k potlačení Pražského jara. Vpád sovětských vojsk do Československa prý iniciovaly Německá demokratická republika a Polsko. Brežněv byl prý zásadně proti silovému řešení problémů socialistického tábora. Sovětský svaz jako dodavatel surovin a odběratel průmyslových výrobků byl pro Československo nejspolehlivějším partnerem.
Po roce 1989 ochladly vztahy mezi Moskvou a Prahou či Bratislavou, mnozí čeští i slovenští politici, včetně prezidentů Václava Havla a Rudolfa Schustera, podporovali čečenské teroristy a agresi proti Jugoslávii, na jejíž straně Rusko stálo. Za prezidentů Václava Klause a Ivana Gašparoviče se vztahy s Ruskem velmi zlepšily, lepší jsou ze slovenské strany. ČR souhlasící s budováním americké vojenské základny nemůže však ze strany Ruska nadstandardní přátelské vztahy očekávat.
Češi a Slováci by měli být Rusku vděčni za svou existenci, neboť Rusko už od 18. století bylo jejich morální oporou. Řešení vztahů mezi Ruskem a ČR je prý možné, když Češi odmítnou stavbu amerického radaru a přestanou mluvit o odškodnění za okupaci v roce 1968. I Rusko má své trumfy v rukávech, těmi jsou energetické zdroje, bez nichž ekonomicky nemůže přežít ČR ani SR. (Jiří Krž,30.10.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat