Pražané 28. října 1918 vyšli do ulic, aby předvedli hrdinství při bourání toho "prohnilého" Rakouska. Byla to revoluce nejen proti císaři Karlovi, který měl v té době plnou hlavu jiných starostí, ale i proti Masarykovi, který nechtěl Rakousko-Uhersko zbourat, ale přetvořit na federaci podobnou Spojeným státům.
Mlhavé představy obrozenecky poctivě vymytých mozků o odpoutání od Habsburgů, návrat před rok 1525, a předání českého království ruskému carovi, padly po ruské revoluci v únoru 1917. Nastoupily sny o autonomii v rámci monarchie a o Středoevropské unii. Pro socialistické revolucionáře byl 28.říjen 1918 také pokusem o napodobení ruské bolševické revoluce, neboť i v Čechách už měl marxizmus pevné kořeny.
Shodou okolností se podařilo vytvořit zcela nový samostatný stát. O tom, jestli to bylo šťastné řešení, se s postupem času objevuje pořád více pochybností. Není možné se zbavit dojmu, že na vzniku Československa především vydělali Slováci, kteří se odpoutali od budapešťské vlády a jako slovenská větev československého národa obratně vydírali Prahu, která je potřebovala při diskriminaci tří milionů českých Němců.
Skutečná česká revoluce se ve skutečnosti 28. října 1918 uskutečnila sametovou dohodou Národního výboru s vídeňskou vládou. Pro pražskou ulici to byla příležitost k rámusu a vandalizmu.
Mlhavé představy obrozenecky poctivě vymytých mozků o odpoutání od Habsburgů, návrat před rok 1525, a předání českého království ruskému carovi, padly po ruské revoluci v únoru 1917. Nastoupily sny o autonomii v rámci monarchie a o Středoevropské unii. Pro socialistické revolucionáře byl 28.říjen 1918 také pokusem o napodobení ruské bolševické revoluce, neboť i v Čechách už měl marxizmus pevné kořeny.
Shodou okolností se podařilo vytvořit zcela nový samostatný stát. O tom, jestli to bylo šťastné řešení, se s postupem času objevuje pořád více pochybností. Není možné se zbavit dojmu, že na vzniku Československa především vydělali Slováci, kteří se odpoutali od budapešťské vlády a jako slovenská větev československého národa obratně vydírali Prahu, která je potřebovala při diskriminaci tří milionů českých Němců.
Skutečná česká revoluce se ve skutečnosti 28. října 1918 uskutečnila sametovou dohodou Národního výboru s vídeňskou vládou. Pro pražskou ulici to byla příležitost k rámusu a vandalizmu.
V té době daleko na východě na česté legionáře čekala ještě téměř dvouletá sibiřská anabáze - únik před bolševiky, přesun do Vladivostoku. Ani smrt plukovníka J.J.Švecenezastavila v legiích na dlouhou dobu zhoupný vliv marxizmu.
Je pravděpodobné, že už za pár desetiletí bude převládat názor, že Československo byla jen jedna trapná epizoda z historie obyvatelstva na území několika středoevrovských regionů. O 3 miliony Němců přišel tento státní útvar prakticky už v roce 1938, Podkarpatskou Rus a 1 milion obyvatel ztratil v roce 1945 a Slovensko s 5 miliony obyvatel se odtrhlo v roce 1993. Zůstaly Čechy, Morava a část Slezska. Národní buditelé 19. století, kdyby vstali z hrobů, by mohli zajásat nad současnou národní samostatností, současníci, hlavně nové genarace, však mají jiné ideje: Jestliže se za národní samostatnost nedá něco koupit, není k ničemu.
Žádné komentáře:
Okomentovat