Součástí Mnichovské dohody, která byla podepsána před půlnocí 29.září 1938, byly:
• příloha o mezinárodní záruce nových hranic Československa,
• deklarace o svolání další konference, v případě, že nedojde k dohodě v otázce polské a maďarské menšiny v Československu,
• doplňková deklarace o problémech při převádění území
• příloha o složení mezinárodní komise ze zástupců čtyř signatářů dohody a Československa
Hned druhý den po Mnichovské konferenci, 30.září 1938, zasedala československá vláda a rozhodla - přes nesouhlas velení Československé armády - podřídit se dohodě velmocí. Prezident Beneš nařídil ustoupit, armáda, policie, finanční stráž musely opustit sudetské území. Mezinárodní komise, která měla určit nové hranice, začala ihned pracovat, současně bylo území Sudet obsazováno německou armádou.
1.října 1938 československá vláda souhlasila, aby území obývané Poláky (tzv. Těšínsko) bylo připojeno k Polsku. Polská armáda Těšínsko hned obsadila. Jednání o odtržení od Slovenska území, obývaného maďarským obyvatelstvem, zatím neskončila. 3. října 1938 Adolf Hitler navštívil Cheb, a 4. října Karlovy Vary.
V roce 1993 se Československo opět rozdělilo, což přineslo mnoho problémů, přičemž prakticky už se jednalo o dva státy, které měly od roku 1968 své vlády, byla známá historická hranice a rozdělení bylo dobrovolné, vzájemnou dohodou. Při porovnávání s rokem 1993 to, jak se Syrového vládě a československým úřadům na podzim 1938 podařilo vyrovnat s obtížnou situací, zasluhuje smeknutí klobouku. Pohled na mapu hodně napoví (například vlak z Prahy do Brna dvakrát přejížděl novou státní hranici).
Po odchodu československých bezpečnostních sil bylo nutno předat Německu železniční dopravu v sudetském území (tratě, stanice, lokomotivy, vagóny, atd.), energetické rozvodné sítě, poštovní služby včetně telefonní a telegrafní sítě a všechny státní úřady. Znamenalo to okamžitě přestěhovat do vnitrozemí asi 170.000 státních úředníků. Mimo nich opouštělo sudetské území další české obyvatelstvo, podnikatelé, rolníci, úředníci, zaměstnanci. Naopak mnoho vnitrozemského německého obyvatelstva, včetně bývalých československých vojáků, se vydávalo do Sudet.
Přestože v okleštěném Československu nastalo ohromné hemžení lidí, prakticky nedošlo k žádnému mimořádnému kolapsu, železnice jezdila podle jízdního řádu, fungovaly spoje a úřady. Na nové státní hranici byly zřízeny nové celnice.
Velký podíl na téměř bezproblémovém chodu nového státu měli představitelé československé armády, kteří jednak nechali velkou část mobilizovaných vojáků pomáhat při zajišťování pořádku, zásobování a chodu důležitých hospodářských odvětví, jednak se jim podařilo sabotovat mezinárodní komisi a oddalovat její rozhodování.
• příloha o mezinárodní záruce nových hranic Československa,
• deklarace o svolání další konference, v případě, že nedojde k dohodě v otázce polské a maďarské menšiny v Československu,
• doplňková deklarace o problémech při převádění území
• příloha o složení mezinárodní komise ze zástupců čtyř signatářů dohody a Československa
Hned druhý den po Mnichovské konferenci, 30.září 1938, zasedala československá vláda a rozhodla - přes nesouhlas velení Československé armády - podřídit se dohodě velmocí. Prezident Beneš nařídil ustoupit, armáda, policie, finanční stráž musely opustit sudetské území. Mezinárodní komise, která měla určit nové hranice, začala ihned pracovat, současně bylo území Sudet obsazováno německou armádou.
1.října 1938 československá vláda souhlasila, aby území obývané Poláky (tzv. Těšínsko) bylo připojeno k Polsku. Polská armáda Těšínsko hned obsadila. Jednání o odtržení od Slovenska území, obývaného maďarským obyvatelstvem, zatím neskončila. 3. října 1938 Adolf Hitler navštívil Cheb, a 4. října Karlovy Vary.
V roce 1993 se Československo opět rozdělilo, což přineslo mnoho problémů, přičemž prakticky už se jednalo o dva státy, které měly od roku 1968 své vlády, byla známá historická hranice a rozdělení bylo dobrovolné, vzájemnou dohodou. Při porovnávání s rokem 1993 to, jak se Syrového vládě a československým úřadům na podzim 1938 podařilo vyrovnat s obtížnou situací, zasluhuje smeknutí klobouku. Pohled na mapu hodně napoví (například vlak z Prahy do Brna dvakrát přejížděl novou státní hranici).
Po odchodu československých bezpečnostních sil bylo nutno předat Německu železniční dopravu v sudetském území (tratě, stanice, lokomotivy, vagóny, atd.), energetické rozvodné sítě, poštovní služby včetně telefonní a telegrafní sítě a všechny státní úřady. Znamenalo to okamžitě přestěhovat do vnitrozemí asi 170.000 státních úředníků. Mimo nich opouštělo sudetské území další české obyvatelstvo, podnikatelé, rolníci, úředníci, zaměstnanci. Naopak mnoho vnitrozemského německého obyvatelstva, včetně bývalých československých vojáků, se vydávalo do Sudet.
Přestože v okleštěném Československu nastalo ohromné hemžení lidí, prakticky nedošlo k žádnému mimořádnému kolapsu, železnice jezdila podle jízdního řádu, fungovaly spoje a úřady. Na nové státní hranici byly zřízeny nové celnice.
Velký podíl na téměř bezproblémovém chodu nového státu měli představitelé československé armády, kteří jednak nechali velkou část mobilizovaných vojáků pomáhat při zajišťování pořádku, zásobování a chodu důležitých hospodářských odvětví, jednak se jim podařilo sabotovat mezinárodní komisi a oddalovat její rozhodování.
Žádné komentáře:
Okomentovat